Epilog pana rady

         Pan policejní rada seděl ve své kanceláři. Před sebou měl rozložený pitevní protokol Lojzy. Prostudoval jej už několikrát, ale čím víc se jím zabýval, tím víc byl zmatený. Nakonec ho zavřel a pouze koukal na šedé desky.
       
Všichni už odešli domů, ale jemu se stále nechtělo. To, co viděl před několika dny, ho málem přiopravilo o rozum – zažil toho už hodně, ale tohle bylo opravdu divné. Nikdy neviděl člověka zmizet.

       
Zkrátka, když vyběhl na tu zatracenou Starou věž a sotva chytal dech, tak viděl, jak se ty dva, Žanina a Lojza, objali. Cikánka něco držela, protože zablesklo červené světlo – a jakmile záblesk odezněl, měl pan rada dojem, že se celý svět točí, věž se otřásla a zvon zazvonil. Zavrávoral a tak tak se udržel zábradlí. Když se vzpamatoval, dívka nikde, zato Lojza byl... mrtvý.
       
Bouchl pěstí do pitevního protokolu. Lojza byl naprosto zdravý, žádný infarkt, žádná zranění, prostě zdravý, až na to, že byl mrtvý.

       
Povzdechl si a v hlavě si přehrával výpovědi lidí z galerky. Nebylo pochyb, že ty dva Prádla zabili, zřejmě v sebeobraně. Trochu mu bylo líto Tonči – ačkoli ta se u dost lidí z galerky dostala do úcty, protože neměla strach prásknout vrahy. Pokud pan rada věděl, už měla zase dalšího milence a pyšně šlapala ulici. To mu ale vrásky nedělalo,

       
Žaninu se nepovedlo najít, ať dělali, co dělali. Špinavou Díru obrátili vzhůru nohama. Vyslýchali železničáře, a spojily se s kolegy z nejbližších měst, ale Žaninu nikde nikdo neviděl. Pan rada si pomyslel, že snad zmizela a vzala při tom Lojzovu duši.

       
Když sháněli Cikány, aby jim o Žanině něco řekli, tak bylo pozdě. Cikáni odjeli jinam a chytat je, bylo jako chytat kouř. Ale Žaneta neodjela, Žaneta přímo před očima pana rady zmizela jako pára nad hrncem. Ovšem říci to někomu z kolegů nebo podřízených, zřejmě by si mysleli, že se pan rada zláznil. Šetření tedy uzavřou nejspíš tak, že se dívce povedl udělat nějaký cikánský trik a ošálit pana radu a utéci. Ale proč tedy, u všech ďáblů, Lojza zemřel? A jak?? Panu radovi z toho bylo zle. Na kouzla nikdy nevěřil. Tak co to tedy Žanina provedla?

       
Ať je kde je, unikla jim. A Lojza vlastně taky. Pan rada vstal a začal se chystat k odchodu. Pak se zarazil a zíral na obraz Prahy, co měl pověšený na zdi. Praha je místo opředeno tolika nadpřirozenými legendami, že na chvíli zapochyboval o svém pevném realistickém přesvědčení.

        Ona ta Žanina snad ani nebyla člověk... napadlo ho.

Že má pravdu, to nevěděl.

KONEC