Kapitola 9 - Místo moci

        „MAM TO!“ vykřikla jsem. „Lojzo, rychle, ten zvon támdle,“ pomohl mi dostat se na zábradlí nad propastí, nad kterou trčel zvon. Chytla jsem se provazu, vyšplhala na zvon. Ten se začal houpat a vydávat neskutečný rámus. Venku to zase začalo aplaudovat, protože lidi dlouho nic neslyšeli a teď najednou začal vyzvánět zvon. Zněl jako zvony posledního soudu. Lidi tekli blahem, bylo to cejtit až sem.
       
Hrábla jsem nad zvon. Místo moci tam bylo. Stačilo, abych ho natáhla do krystalu. Byla to síla, cítila jsem, jak se do mě vlejvá magie. Je to tak na jednu cestu.
       
„Mam to!“ seskočila jsem saltem dolů. „Hele!“ rozpřáhla jsem ruce. Mezi krystaly to zářilo a svítilo, červená přecházela do modrý a obráceně, „naší propustku!“
       
„Co… co to proboha je za kouzlo?“ nechápal Lojza, „to je… zbraň?“
       
„Ne, kouzlo je to. Prosím tě, musíš se mě teďka pevně držet a  za žádnou cenu nepouštět!“
       
„A kde… kde skončíme?“ Lojza vypadal trochu vyplašeně. Nedivim se mu. Taky bych  se bála.
       
„Daleko. Někde, kde nejsme vyvrhelama.“
       
„Já nevím,“ váhal.
       
„Můžeš mi věřit,“ řekla jsem, „a nebo tu zustat a jít s ním.“ Pan rada se blížil, bylo slyšet, jak sípe kousek pod náma.
       
„Tak dobře, Žanino, tak dobře,“ souhlasil nakonec Lojza.
       
Pevně mě objal. Zavřel oči. Zaklesla jsem mu nohy za svoje nohy jako kotvy, objala ho a pomalu za jeho zády rozpojovala ruce a začínala kouzlit.
       
To už tam dosupěl pan rada.
       
„Pch… ch… uf tyvoletoalebylopeklo…Co? CO? Lojzo, Žanino!  Jménem zákona… co… co to proboha děláte?"
        To už  to zablesklo. Bylo to, jako když vás něco praští do hlavy a vcucne do vysavače. Kolem byl vír barev, vichřice a vzápětí někdo nahlas falešně zpíval, potom se ozvalo šumění lesa, pak neskutečný kravál – něco jako když přepínáte programy na televizi. Držela jsem Lojzu tak pevně, až jsem se bála, že ho rozmáčknu. Potom se ozvala hlasitá rána a všechno zčernalo.
        
Probudila jsem se na pláži. Lehký vánek mi foukal do obličeje a nohy mi omývaly vlnky. Otevřela jsem oči. Viděla jsem jasně modré nebe, jasně modré moře, a jasně bílej písek. Hnedka jsem vyskočila na nohy.
       
„Doma!“ radovala jsem se. „Já jsem doma!“'
       
Lojza otevřel oči.
       
„Já… já jsem mrtvej,“ bylo první co řekl.
       
„Ne, mrtvej nejsi. Jsi u mě, v mojí…,“ mojí co?
       
Naše dimenze je mimo všechny další světy. Čas tu plyne jinak než kdekoli jinde a dostat se sem můžeme jenom my. Pokud si někoho nepřivedem, ovšem. Celý roky jsme tady neměli návštěvníka. Jinak je to tu hezký. Moře, ostrovy a hlavně rodná sopka. Tu je tady vidět odevšad, ať jste, kde chcete. Prostě tu čas a prostor funguje trochu jinak, než jinde.
       
„Jsi prostě v místě, odkud pocházím,“ dala jsem se do zjednodušenýho vysvětlování, „nikdo po nás nepůjde, ani galerka, ani policie. Myslím… myslím, že tady můžeme v klidu žít až do tvojí smrti.“
       
„Do mojí?“ zděsil se. Začala jsem mu vysvětlovat, jak se věci mají, ale v tu chvíli se vylekal.
       
„Támhle letěj draci? Sou to vážně draci?“
       
„Jo, jsou, myslím, že to budou moji rodiče, ty jsou z nich nejzvědavější.“
       
„Ty jsi taky… drak? No… počkej jednou jsi mi to ve špinavý díře řikala…,“ vypadal, že omdlí, nebo že uteče, ale nevím teda kam, protože jsme byli na nevelkým atolu. Pak se ale vzchopil.
       
„No, rozhodně lepší než bejt na doživotí v base nebo zavražděnej galerkou, je žít s drakama na ostrově,“ usmál se. Mezi tím rodiče přistáli, proměnili se a zvědavě si to k nám vykračovali.

Můžu říct, že to nakonec docela dobře dopadlo. Lojza tu se mnou zůstane a až zemře, bude vrácen zase zpátky, do chvíle, kdy jsme se teleportovali ze Starý věže. Pomocí složitýho obřadu to půjde. Do tý doby máme několik hezkejch desítek let – Lojza nebude stárnout, bude vlastně vypadat furt stejně a až nastane jeho den, díky našim schopnostem to budem chvíli dopředu vědět a zařídíme se. Ale do tý doby nás čeká spousty hezkýho.
       
A tak příběh završí ten, který by to završil i v případě, že bych se tam v Praze tehdy neobjevila.