Kapitola 8 – Nečekaný útok

        Uběhlo několik dní. Žádná dramata se neděla. Kyle, Trixie a Dave se motali po laboratoři, nic těžkého to nebylo, jen třídili nějaké minerály a kytky. Občas pronesli něco o mobilech, youtubu a podobných věcech, aby se neřeklo. Siera se poflakovala po lodi, dělala, že hlídkuje, nejčastěji byla v místnosti Bezpečnosti, v jídelně, kde se ládovala, v kuchyni, kde se snažila pomáhat kuchaři a společně ujídali, a samo sebou, v blízkosti kapitána. A v blízkosti Spocka, tne všude chodil za kapitánem, ale jí to ani trochu nevadilo. Kdysi dávno četla takovou pověst, že když vznikli lidi, tak byli vlastně dvouhlaví, čtyřruční, čtyřnozí tvorové, ale bůh se jich zalekl, protože byli mocní, tak je rozpůlil, a od té doby po světě chodí lidi s jednou hlavou, dvěma rukama a dvěma nohama a hledají tu druhou polovinu. V tomhle případě jsou to Spock a Kirk. Řekla jim to, a Spock zamumlal něco, že je to nelogické, a že na Vulkánu vždycky chodili po dvou nohou. Jima to velmi pobavilo. Ale v duchu se trochu zděsil – sice tu dívku miloval, (on se strašně snadno zamilovával) ale ke Spockovi měl zvláštní vztah. Celý večer pak seděl v kajutě a cítil se mizerně
  
     A pak přiletěli k jakési planetě. Měla být obydlená primitivními formami života. Potřebovali tam sebrat nějaké minerály, tak se tam transportovali Kyle, Siera, Smith, Spock a Sulu. Siera a Smith byli jako bezpečnostní důstojníci. Dívka vytáhla meč, chodila kolem a cítila se hrozně důležitě.
  
     „Běžte s Kylem se podívat za tu horu,“ poručil Spock. Siera přikývla a odhopsala si to pryč. Za ní se vlekl Kyle a na zádech táhl pytel s vybavením a vedle něj Smith.
  
     Šli několik kilometrů, než podle přístroje našli správné složení minerálů.
  
     „Tak co, jak to jde, vědče?“ zatrylkovala Siera. Kyle s těžkým povzdechem rozestavoval věci kolem.
  
     „Myslel sem si,“ zahučel, „že to bude větší zábava. Takhle budu muset do konce života skládat šutry jako nějaký blbec.“ Siera ho chtěla poplácat po zádech a říct mu, že skládání šutrů může být náhodou zajímavá práce, ale v tu chvíli někdo vystřelil. Smith padl mrtvý k zemi.
        „Kurva!“ vřískla Siera a vytáhla komunikátor, „kurva!“ udělala po druhé, protože jí byl vystřelen z ruky. Kyle vytáhl ten svůj, ale jak vstával a pokoušel se uhnout, šlápl na něj.
  
     „Juj,“ udělal jen. Siera tasila meč.
  
     „Rychle! Pryč!“ popadla Kylea za ruku.
  
     „Ale co ty krámy tady?“ panikařil pečlivý mladý vědec, "co Smith? Je mrtvý!" Siera poskakovala na místě.
  
     „Nech je tu, oni je jistě nepotřebujou, pak se pro ně vrátíme. I pro chudáka Smithe."
  
     Běželi, ječeli jako blázni a kolem uší jim lítaly střely. Siera se divila, proč je nezasáhnou, když jim to před tím tak šlo. Pak jí to došlo: chtějí je živé.
  
     Doběhli ke skále.
  
     „Tam nevylezem!“ tak se přitiskli ke kamenům, drželi se za ruce a třeštili oči. Za chvíli už neznámí útočníci doběhli.

          Spock mezi tím chodil kolem a byl velmi zamyšlený. Ne kvuli Sieře, její skupince vědců a poněkud zmatenému kapitánovi, ale kvůli tomu, že ctil něco moc divného.
  
     „Kostro, takhle planeta není tím, co se zdá.“ Kostra, který se každou chvílí pokoušel ze Spocka si nějak vystřelit, zbystřil.
  
     „Á, pane Spocku, má snad tahle planeta nějaký toxický vzduch, který omamuje váš fascinující mozek?“

          Bylo jich asi dvacet.Nevypadali jako lidi, ale měli dvě ruce a dvě nohy. Na hlavě měli tři tykadla s očima a fialovou kůži. Možná byli hnusní, ale podle Siery nikdo nemohl za to, jak vypadá. Kyle měl jiný názor.
  
     „Siero, ty jsou hnusný. Vědi o tom, jak jsou hnusný?“
  
     Velitel útočné skupiny mimozemšťanů, známých také jako Sanhedrinové, se otočil na jednoho ze svých mužů a pravil:
  
     „Glurp glup grr hrr?“ Přeloženo jako: „Glurpe, ty jsou hnusný. Vědi o tom, jak jsou hnusný?“ Ale to už si zapnul překladač.
  
     „Budete zajati,“ pravil už normální řečí, „a budete sloužit pro naše pobavení.“
  
     „No tak to teda ani nápad, že mě si prdel nikdo dělat nebude!“ pokusila se Siera o odpor.
  
     „Ne?“ pravil šéf skupiny zklamaně, „zabte je teda!“ A opět zase zasáhlo něco, co nikdo nedovede pojmenovat. Jim Kirk by tomu řekl náhoda, ale Spock by odvětil, že náhody nejsou.
  
     Zkrátka, šéf vystartoval, Siera ho praštila mečem, ale on jí kopancem srazil zpátky a meč jí vypadl. Potom nakopl Kylea. Ten omdlel.
  
     Šéf pak tasil zbraň, a chystal se Sieru zastřelit. Siera popadla meč a držela ho před sebou a doufala, že střelu odrazí, i když absolutně neví, jak se to dělá. To už se ozval rachot.
  
     „Co to?“ zeptala se dívka a podívala se nahoru.
  
     Nějaký lokální otřes zřejmě otřásl skálou, a dolů se začaly valit balvany. Skupinka planeťáků se dala na útěk, ale daleko neutekli. Kameny na ně padaly, až je umlátily. Nějaké kameny se odvalily do nedalekého kyselinového jezírka, nějaké zůstaly na místě a tvářily se, jako by tam byli odjakživa.
  
     „Do hajzlu,“ zakničela Siera, a omdlela.
  
     Když se probrala, byla tam pořád. Planeťáci kolem byli mrtví a Kyle v bezvědomí.
  
     „No super, v posledních dnech nedělám nic jinýho, než se probouzím na neznámých místech.“ Na obličeji měla krev, z čehož se jí udělalo zle. Pak se opřela o meč, vstala, chvíli hulákala a volala Spocka, potom jen tak rozpačitě chodila kolem a píchala mečem do mrtvých emzáků, takže to mohlo vypadat, jako když je dobíjí. A v tu chvíli přiběhl Spock, Sulu a dva bezpečáci.
  
     „Siero!“ vykřikl Sulu, a mocnými skoky k dívce přiskákal, „jsi celá?“
  
     „Ne, myslím že mi chybí mozek,“ zamumlala. Spock křísil Kyla a bezpečáci prohlíželi mrtvoly.
  
     „Jsou mrtví, do jednoho!“
  
     „Musíme pryč,“ navrhl Spock, „je riziko, že se vrátí.“ Ostatní s tím velmi nadšeně souhlasili.