Kapitola 7 – Uvězněni v retro budoucnosti

        Druhý den se Siera probrala v posteli. Neměla ani tušení, jak se tam vzala, ale měla příšernou kocovinu. Takže se uklidnila: když se opilá probudí někde neznámo kde, není to zas tak zlé. Ani to není poprvé a naposledy. Alespoň to není nádraží.
  
     Kyle se probudil a kocovinu měl o hodně, hodně menší. Jen se mu lehce točila hlava. Pak se rozhlédl a propadl ohromné panice: netušil, kde je. Opodál na posteli ležel Dave. Ale nebyl u Davea a ni u sebe doma.
  
     Trixie spala vedle v pokoji u Siery. Když se probudila, zjistila, že objímá něco dlouhého, kovového a tvrdého. Docela dost se lekla – takovéhle věci neměla v oblibě. Otevřela oči a jala se zkoumat, co to sakra je.
  
     Byl to nějaký meč. Nebyl její. A ten pokoj kolem, ten taky nebyl její.
  
     O pár vteřin později stála na nohou a burcovala kluky i vedle ležící naprosto neznámou dívku, s rozcuchaným drdolem alá Brigite Bardott, co vypadala, že přežila svojí smrt.
  
     „Co je, kdo dělá kravál… mami…“ huhlal Dave, „je sobota…“ Pak se dokonale probral. Sobota nebyla a máma taky ne. Následovalo několik zmatených minut, kdy všem přítomným došlo, že jsou na Enterprise a nezdá se jim to. Šok střídala radost, radost střídal šok.
  
     Poslední se z peřin vymotala Siera. Nalepené řasy se jí blimbaly kdesi u nosu a vypadala, jako by se porvala s křovím a nedalekým nákladním vlakem.
  
     „Lidi…“ zachrčela, „lidi, co je to kalamář?“
  
     „Co? Proč?“ Kyle nechápal, co to blábolí a hlavně proč.
  
     „Hmm… Jim říkal něco, že ve škole máčel holkám copánky do kalamáře.“  Trixie ji vysvětlila, že kalamář byla nádoba na inkoust, kterým se před sto lety psalo ve školách.
  
     „Jak se kurva,“ nechápala Siera, „vzala věc stará sto let v budoucnosti? Tak jsme teda zpátky v šedesátých letech? Oblečení a tak tomu odpovídá. Nebo se v budoucnosti začaly vyrábět věci z minulosti? Hele, třeba byla válka a lidi zapomněli dělat propisky a tak. Co vy na to?“ Naštěstí tato otázka zůstala nezodpovězena. Zapípal intercom. Kyle k němu hnedka skočil.
  
     „Vědečtí praktikanti, hlaste se za hodinu v laboratoři.“
  
     „A…a no pane, budeme tam.“ Přikývl, a pak se z hrůzou rozhlédl kolem.
  
     „Ale my nic neumíme!“
  
     „Proto jste praktikanti, abyste se naučili,“ řekla Siera naprosto věcným tónem, „a navíc, něco málo jistě víte, o Star Treku nebo jak se to tu jmenuje. Sakra, včera jsem vám to vysvětlovala. Takže stačí předstírat, že jste vědecký studenti. Já teda vůbec netuším, co tu mám dělat. Snad sehnat kapitánovi nějakej kalamář.“ Pak se zatvářila, jako by snad kalamář bylo něco extra.
  
     „Hmmm, kapitán…“