Kapitola 6 – Růže a chodby

        „Hraběnko von Stern?“ ozval se najednou odnikud cizí, ženský hlas.
  
     „Co? Kdo je? Jaká hraběnka?“ Nechápal Kyle, „tady nikdo takový ne… jo aha… Siero, to je na tebe.“ Siera se zatvářila, jako by měla průjem. Hlasy odnikud neměla ráda.
        
„Co?“ šeptla, „kam mam mluvit? Vona mě teďka slyší?“
  
     „Slyšíte mě?“ ptala se neznámá.
  
     „Já vás jo, ale vy mě né?“ zeptala se tupým hlasem.
  
     „Ah, slyším vás, jasně a zřetelně!“ zaradoval se hlas. Siera doufala, že jí nevidí, protože se tvářila podobně jako postřelená slepice.
  
     „Hraběnko, kapitán vás a vaše spolupracovníky zve na večeři v sedm hodin v jeho kajutě.“ Oznamovala radostně neznámá dívka. Siera na slovo „večeře“ velmi dobře slyšela.
  
     „Jo, jasně,“ přitakala, „budu tam. Dík.“ V duchu si řekla, že když už nic, tak se aspoň konečně nají.  Pak se otočila na experty na Star Trek.
        "Hele, vy tři.... to se mi začíná líbit, kapitán zve každýho na jídlo..."
         "Každýho ne," řekl Kyle, "nejspíš jsme... teda, ty lidi, místo kterejch tu jsme... opravdu důležitý a chytrý, no a nebo se ti chce zalíbit... já nevím, todle v žádným dílu nebylo, neptej se mě na to!" hysterčil, "prokecneme se! přijde se na to, že jsme podvodníci!"
        "Kyle, neřvi... Víš o Star Treku a týdle lodi první poslední. Bav se, já nevím... o misích co měli, teda to, co bylo v seriálu, a žvaň o mobilech nebo IMAXech, jako že jsou to plány tvejch vynálezů, to v 60. letech neměli..." To už se ale ozvalo zaklepání. Asistent. takže plány, co budou říkat, si musel každý utvořit ve své hlavě sám.
       
Asistent je dovedl do skladu oblečení, kde našli nějaký společenský oděv. Dave a Kyle měli něco jako zelenomodrá ozdobná trika, Trixie a Siera šaty – Siera ovšem mnohem odvážnější, než Trixie. Sice by na… jiné ženě… možná vypadaly líp, ale když jí jedna z pobočnic vyčesala vlasy a nalíčila, museli kluci uznat, že vypadá opravdu dobře.Siera se sama sobě nelíbila – děsně si připomínala svojí vlastní pratetu zamlada, co žila v 60. letech. Ale co se dá dělat. Vzala si popruh s mečem a kráčela za ostatními, retro oblečenými přáteli do kapitánovy kajuty.
        Podávala se večeře. Byl tam Kirk, Spock, doktor, kterému přezdívali Kostra a Scotty, z nějakého neznámého důvodu oblečený ve skotské sukni. Byli vyšnoření jako na svatbu .
  
     „Hraběnko,“ uklonil se Kirk a podal Sieře růži. Ta zrudla, že jí růže ladila k obličeji.
  
     „Oh, díky. Jo ale neříkej mi hraběnka, pak mam dojem že sem nějaká napudrovaná ženská s ohromnou parukou.“ Nějakou dobu pak dumala, proč jí oslovují hraběnko, a došlo jí, že to bude tím „von Stern“. No, tím líp. Aspoň udělala na kapitána dojem, třeba je ujetý na evropskou šlechtu, a s tím mečem, co všude s sebou tahala, vypadala skutečně jako rytířka z dávných dob. Aspoň se necítila jako prateta.
  
     Nebudu protahovat detaily z večeře. Kyle byl rozklepaný, pokoušel se to maskovat, aby se před Kirkem a Spockem neshodil ještě víc. Celkem mu to šlo, když si dal několik panáků tvrdého alkoholu. Docela si rozuměl se Scottym, bavili se o skotsku a pak jen vděčně poslouchal, jak Scotty vypráví o motorech Enterprise. Kyle o nich věděl první poslední, takže se přestal cítit jako debil, ale jako plnohodnotný člověk. Strach z něj opadl a on se opravdu začal cítit jako geniální student.
  
     Dave na tom byl podobně. S Kostrou probírali nějaké věci, co se týkalo sporů s Klingony a nějakými chlupatými zvířátky, a Trixie debatovala se Spockem a Uhurou o hudbě a básních.
        Siera do sebe klopila jedno pivo za druhým, a zírala na Kirka, který zíral na ní a blábolil něco o hvězdách a růžích.
  
     „Vona je nějaká planeta ve tvaru růže?“ zeptala se Siera, když na chvíli nakoukla do reality.
  
     „Přál bych si, aby byla. Mohl bych tam s tebou zůstat.“
  
     „Víš, jak blbě by se tam shánělo jídlo? Furt jíst okvětní plátky růže by nebylo moc dobrý. Asi maj málo bílkovin, a navíc, sežrat si vlastní planetu není moc dobrej nápad.“ Cítila, že má docela upito a byla ráda, že s sebou měla meč, který momentálně opírala o stůl. Použije ho pak jako hůl.
  
     Potácet se opilá po kosmické lodi, používajíc meč jako opěrnou hůl. Každý jiný by při této představě proskočil oknem, nebo by mu vybuchla hlava z nedostatku představivosti, ale to nebyl případ Siery. Něco takového pro ní bylo… no řekněme tomu, pomalu jako běžná situace, běžná představa. Taktéž planeta ve tvaru růže. Proč by planety nemohly vypadat zajímavě? Proč jen nudné koule, visící ve vzduchoprázdnu? Siera nikdy neoplývala přáteli, a nedivila se tomu. Její fantazie a „smysl“ pro realitu bylo něco, co stálo mezi ní a jinými lidmi. Až do teď.
  
     „Tahle loď vypadá jako pánev s tryskama,“ dodala ještě moudrým tónem, „je to tu strašně hezký. Samý chodby… a.. chodby. Co kdyby se dělaly chodby ve tvaru růží?“ Pak se opět podívala na Kirka a opět potvrzovala svůj smysl pro realitu.
        O něco později se Kyle a Dave s Trixií odpotáceli do svých pokojů. Siera zůstala s Jimem, potácela se kolem a pokoušela se pomoci s úklidem. Dopadlo to tak, že rozbila talíř, převrhla židli a narazila si palec u nohy.
  
     „Koukám, že jsi horší jak demoliční četa,“ pravil vesele Jim a sbíral jí ze země, „Víno z omegy je velmi silné.“
  
     „Ghh,“  odpověděla dívka a snažila se zaostřit.
  
     „Vypila jsi ho víc, než klingonský kapitán,“ usmál se znova.
  
     „Klingonskej kapitán je co?“ zeptala se. V normálním stavu by Jim Kirk hnedle zpozorněl, ale dívka byla opilá, on měl taky něco málo vypito, a navíc byl oblblý počínající zamilovaností. Siera pila hodně a ráda. Stejně jako kdysi její prateta. A stejně jako její prateta, občas přespávala na nádraží.
        Chvíli jí svíral v náručí. Siera na chvíli zapomněla, kde je, což se jí stávalo často i za střízliva. Teď měla dojem , že je na vesmírné lodi Moment, ona je na vesmírné lodi.
  
     „Já jsem na vesmírný lodi?“ zeptala se radši. Opatrnosti není nikdy dost.
  
     „Jo, jsi. Se mnou,“ dodal Jim pro jistotu, kdyby náhodou zapomněla. Hladil jí ve vlasech.
  
     „A jo tak to jo.“
  
     „Jsi bojovnice,“ pokračoval Jim, „a nádherná.“ Siera možná byla nádherná a možná opilá, ale rozhodně neměla smysl pro romantiku. Objala Jima a políbila ho.
  
     „Já jsem na vesmírný lodi,“ řekla šokovaně, když se od něj po několika desítkách vteřin odtáhla, „ty jo. Je tady něco jako vyhlídková paluba? Nikdy sem vesmírnou lodí neletěla. My jsme ve vesmíru?“
  
     „Pojď, ukážu ti výhled na hvězdy…“ řekl Jim, vzal dívku za ruku. Ona vzala meč, a vrávoravým krokem vyšli ven.