Kapitola 5 - Je to fascinující

        Když je ošetřili, poslali je do ubikací. Ty  se skládali ze dvou místností a jakéhosi obýváku, kde byly různé vědátorské věci.
  
     Dave, stále otřesený, seděl zhrouceně v křesle. Trixie mu otírala čelo, Kyle chodil pořád dokola a opakoval „to není možný, to není možný“,  a Siera byla samá otázka.
        „Takže todle je vesmírná loď? My jsme ve vesmíru? V seriálu? Viděj nás lidi v telce? Jak jsme se sem dostali? Jak se vrátíme? Co tady mají k jídlu?“ Hyperaktivně pobíhala kolem, až se srazila s Kylem.
  
     „Kyle!“ popadla ho za ramena a zatřásla s ním, „ten kapitán! Ty ho znáš, co je zač?“
  
     „Kapitán Kirk,“ pravil Kyle zasněně, „je ten nejlepší, nejstatečnější, nej…“
  
     „Jo, to vím i bez tebe. Má nějakou manželku? Přítelkyni? Je to tyran? Je hodnej?“
  
     „Nnneee… nemá manželku, teda zatím… jeho osobní život je… je hodně nešťastnej a tragickej…“
  
     „To můj taky!“ skočila mu vesele do řeči Siera, „samý smutný věci!“ Kyle ji naprosto ignoroval.
  
     „Je kapitán, no a je dobrodruh…“
  
     „Já taky!“
  
     „Je velmi osamělý…“
  
     „Já taky!“
  
     „Velmi statečný…“
  
     „Já taky!“ Všichni kolem přestali dělat to, co doposud dělali, a jali se zírat na Sieru. Trixie se přistihla, že neskutečně žárlí. Jim Kirk si jí ani nevšiml, oči měl jen pro Sieru. I Spock vypadal, že je zaujatý Sierou. Ano.Ještě aby koukali na ní, když tady mají někoho, jako je Siera. To je ten typ dívek, co nikdy nemá o kluky nouzi. Sice není nikterak hezká nebo atraktivní, ale má v sobě nějaký oblbovák na chlapy. Ještě ani nestačí otevřít pusu a už jich kolem sebe má tucet, a všichni se předhání, kdo jí koupí pití, kdo jí podá cigaretu, namasíruje záda, bude vedle ní sedět… A teď todle dělá i kapitán Kirk…
  
     Bylo to strašně depresivní. Trixie se octla někde neznámo kde, teda známo, na Enterprise, ale rodiče a sourozenci jsou fuč, její pes je fuč, kolem pobíhá naprosto cizí, hyperaktivní holka, po který jede Kirk… horší to být nemohlo…
  
     „Ty vole já se zamilovala!“ zapištěla Siera, „viděla sem ho jen pár vteřin a už jsem se zamilovala! To se mi nikdy nestalo! Jsem v pěkný prdeli, že jo?“
        
„Všichni jsme v prdeli,“ zaskuhral Dave, „nejsme vědci. Nejlepší mozky! A oni to zjistí. Pak nás vyhodí.“ Kyle ho klidnil.
  
     „Neřvi. Hele, pokusíme se nějak vyrobit něco, co nás vrátí… předpokládám, že ty studenti, co měli bejt místo nás, jsou teďka u nás v San Franciscu a taky přemýšlej, jak se dostat zpátky. Nějak se to vyřeší. Lidi neblbněte, jsme na Enterprise! Je tu Kirk a Spock, a další!“
        „Jsem ráda, že je znáte,“ pravila Siera, „protože já nevím vůbec nic.“ Byla to pravda. Siera nikdy nevěděla nic. Což jí nebránilo v ignorantském proplouvání kolem a glosování situace naprosto zcestnými hláškami.

            Dave, počítačový expert se naboural do počítače a zadal tam jejich falešné údaje. Sieru představil jako dívku z německé šlechtické rodiny, která se učila boji u tajných mistrů a do San Franciska přijela teprve před týdnem (to si vymyslela ona sama). Z Kylea udělal nadějného studenta mineralogie, a ze sebe mladého počítačového experta. U něj to bylo jasné, jemu to šlo i s blikajícíma tlačítkama. Trixie dostala roli botanické laborantky. Botanika jí vždy šla. Nikde nenašel záznamy o „původních“ praktikantech, takže se v tom nějak octli sami, ani nevěděli jak. Ale to jim bylo fuk, protože byl v extázi, a zároveň se báli.
  
     Pak jen doufali, že se na jejich podvod nepřijde dřív, než přijdou na to, jak se dostat zpátky.