Kapitola 4 – Zaseknutí
  

        „Do háje…“
        „Otoč se, si obráceně,“ šeptl Dave. Siera se prkenně otočila. Ostatní byly jako zkamenělí a sledovali dva pány, co stáli opodál u nějakého pultu. Kyle vydal podivné zakníknutí, co znělo jako myš, která prosí o milost. Siera se zaměřila na ty cizí pány.
  
     Jeden z nich vypadal úplně normálně. Vlastně úplně nejnormálněji na světě, v porovnání s tím druhým.
  
     „Pan Spock!“ zakvílil Dave, ukazujíc na podivného pána „A Scotty!“ ukázal na druhého a vypadal, že se co nevidět hroutí. Dave, ne Scotty. Ten jen nechápavě zíral.
        „Čau,“ řekla Siera. Ten Spock se jí zdál hodně divný. Tak trochu připomínal Elfa, jenže nazelenalého, s podivnými černými vlasy, a taky měl velké uši. Prostě, Elf. A hezký.
  
     „Čau,“ opakovala.
        „Čau?“ řekl Spock a povytáhl jedno obočí, „fascinující.“ Někde vzadu Dave zachroptěl nadšením. Siera si povzdechla.
        „Musíš je omluvit,“ řekla Spockovi a popošla k němu, „praštili se při pádu do hlavy. Hm. Já taky. Docela to bolelo.“  Pak s otočila na ostatní, co stáli úplně ztuhlí v transportní místnosti a zírali na Spocka jako na nějakého boha.
  
     „Co je s váma? Jenom pištíte, chroptíte, ani jste nepozdravili…“ Oni udělali nějaké divné gesto, zvedli pravou ruku a rozevřeli prsty.
        To už se otevřely dveře. Pokud se Kyleova posádka tak trochu zmátořila, tak najednou zase byla tam, kde předtím. Dave zakolísal, málem spadl na Trixii, co to vůbec nevnímala a vypadala jako zhypnotizovaná. Kyle otevíral a zavíral pusu a třeštil oči. Siera mávla rukou.
  
     „No fajn, tak si tu stůjte a šaškujte, já půjdu sehnat doktora – ajta.“
  
     Když se otočila, viděla toho nejpřitažlivějšího chlapa na světě. Momentálně se vybavoval se Spockem.
  
     „Pane Spocku, jsou naši praktikanti v pořádku? Nezapomínejte, že se jedná o důležité osoby, nejlepší mozky své generace! Pan Čechov zjistil nějakou podivnou energii – „ Spock založil ruce za zády a zavrtěl hlavou.
  
     „Neřekl bych, že jsou v pořádku, kapitáne. Jen stojí, koukají a jakmile mě zahlédli, málem omdleli.“
        „Sou to děcka, pane,“ upozornil Scotty, „maj vás za děsný hrdiny a legendy.“. Kyle se opíral o zeď a snažil se lopatkami zahrabat.
  
     Jo, stokrát si představoval, že se objevil na Enterprise, ale pokaždé to bylo, když posádce hrozilo nebezpečí -  Spock byl s rozumem v koncích, Kirk někde zajatý - a on, Kyle, je hrdinně zachránil. Podobné představy měla i Trixie, ale ta si představovala sebe a Kirka – někdy i spolu se Spockem – v určitých romantických situacích. Kdysi se to pokoušela i nakreslit, ale nikdy to nikomu neřekla a obrázky pečlivě ukryla, že je ani ona sama nenašla. Doufala, že je někdy neobjeví její sourozenci, nebo případný manžel.
  
     No, ale teď objekty její touhy stáli pár metrů od ní. A vůbec si jí nevšímali.
  
     „Čau,“ řekla zase Siera a cítila se jako hlupák, že pořád dokola říká čau. Ale aspoň na rozdíl od ostatních vydává celé věty.
  
     Blonďatý, urostlý krasavec se na ní otočil. Jeho výraz se změnil – ze sebevědomě vystupujícího, silného muže se stal chlapík se skelným pohledem, co zapomněl na okolní svět a všímal si jen Siery.
        
„A-„ zasekl se, „vlastně.. ahoj…“ Přistoupil k ní a podal jí ruku
  
     „….h… h…“ huhlala Siera a zírala do jeho krásných, jasných očí ,a měla dojem, že mozek právě rezignoval a utekl. Tomu krasavci to bylo jedno, zíral na ní jako omámený. Párkrát otevřel pusu, pokoušel se něco říct, ale nakonec to radši vzdal. Sieře se velmi, velmi líbil. Možná měl lehčí sklony k tloustnutí, náznak druhé brady a brišní faldík… ale sakra, to ona sama taky, no nejsou právě todle ty drobný nedostatky, co podtrhují jeho krásu?
       
Nebylo to to nejmoudřejší, co jí kdy napadlo, ale to v tuhle chvíli neřešila a snažila se nevypadat jako blbec a musela si dávat pozor, jestli nezapomněla zavřít pusu a neslintá.
  
     „Tak todle je fakt divný,“ zabručel Scotty, „sotva se tu vobjevěj, nevydaj kloudný slovo a teďka to přeskočí i na kapitána.“ Kapitán se ale vzpamatoval.
  
     „Eh. Ahoj. Já jsem James Tiberius Kirk. Kapitán.“ Konečně Sieře potřásl rukou.
  
     „Čau. Siera von Stern. Ech. Jsem mluvčí praktikantů, jejich pomocnice a.. a bezpečnostní důstojnice.“
  
     „Hory.. a hvězdy..“, řekl Kirk zasněně, „jste bojovnice?“ Siera pořád držela Kirkovu ruku a zhypnotizovaně na něj zírala. Teď se ale zarazila, no, spíše probrala.
  
     „Co? Cože? Jaký hory? Hm.. nemáte tu někde doktora? Myslím, že moje skupina ho bude potřebovat.“
  
     „Já jsem lékař,“ pravil nějaký postarší, menší pán co právě dorazil. Ozvala se rána. Dave omdlel.
  
     „Budeme potřebovat nosítka, doktore“, pokrčila Siera rameny a nadšeně koukla na Kirka. Tohle bude ještě hezký výlet.