Kapitola 15 - Gandalf?

        Po chvíli nasedli do malé podzemní lodě, a jeli směr záhadná bytost (to jim ona sama poradila, protože ji občas takto navštěvoval Xelix.). McCoy a Kyle se věnovali řízení lodi, Spock zkoumal dívčino brnění, které si svlékla, protože jí štvalo, ačkoli bylo pohodlné a nebylo v něm vedro, ani zima. Pod ním měla své původní oblečení, kupodivu vyprané a opravené.  Ona sama se ukryla do strojovny.
  
     „Konečně jsem tě našel,“ pravil Jim a vlezl si k ní. Ostatně najít dívku nedalo moc práce, protože loď byla dost malá, jak jsem řekla. V kokpitu nebyla, u Kostry taky ne, a na záchodě byl on sám. Takže zbývala strojovna.
  
     „Nechce se mi vrátit se tam,“ řekla, „kromě rodičů a bratra, co mě moc nemají rádi, protože jsem se nepovedla, tam nikoho nemám, navíc jsem alkoholička a děsně chudá.“
  
     „Taky nechci, abys se vrátila.“
  
     „Můžeš být se Spockem.“ Jim pokrčil rameny, a vypadalo to, že by preferoval spíš nějakou ženu.
  
     „Když jsem tě prve viděl…" chtěl říct něco romantického, ale Siera ho utnula.
  
     „Spock říkal, že tam budeme za dvě hodiny. Máme dvě hodiny.“

        Uplynuly dvě hodiny. Kirk a Siera opustili strojovnu. Nikdo se na nic neptal. A pak našli to, co hledali.
  
     Bůh ví, jak to vypadalo, ale všem to připadalo jako mlha. Ta mysl dávala Spockovi pokyny, protože Siera nic nechápala, a nakonec se jim povedly všechny přístroje odpojit. Mlha se rozplynula, a byl tam….
  
     „Gandalfe?“
  
     „Já nejsem Gandalf,“ řekl týpek, co vypadal jako Gandalf, mluvil jako Gandalf a dokonce i kouřil dýmku jako Gandalf.
        „Můj vzhled je jen upraven k vašemu pohodlí.“
  
     „Dík za pomoc, Gandalfe,“ řekla Siera, protože jí přišlo blbé mu říkat „tajemnej hlase z neznáma“.
  
     „Já vám děkuju. Nedařilo se mi vysvobodit se, proto jsem byl vděčný, když se zamířil někdo zvenčí a pomohl mi.“ Všichni koukali na tajemného starce jako opaření.
  
     „Jo, ale kdo jste?“ zeptal se Jim, „když ne ten… Gandalf?“
  
     „Nedá se přesně vysvětlit, kdo nebo co jsem zač. Myslím, že jsem obyčejná, myslící bytost…“
  
     „Nedá se přesně definovat,“ pokrčil rameny Spock a bezradně zíral do trikoderu, „podle všeho je velmi starý, velmi mocný, a, eh… něco jako kladná energie. Esence dobra, nebo jak to nazvat.“
  
     „Můžete mi říkat třeba Gandalf,“ řekl Gandalf, „to jméno se mi docela líbí. Ale teď bych rád tuhle planetu opustil a vrátil se k sobě do svojí dimenze. Jsou tam místa, která… která musím vytvořit sám. Siero… ty musíš jít se mnou.“
  
     „No to teda nemusí!“ zastal se jí Jim, „to ani nápad! Bude se mnou! Můžete být mocný jak chcete, ale ona půjde se mnou.“
  
     „Hlavně si proboha,“ dodal Kostra, „s nikým už nedávej souboj, Jime. Ale ano, taky by mě zajímalo, proč musí jít s vámi, Gandalfe. Nemyslím si, že si to přeje.“
  
     „Je nelogické, aby odešla pryč,“ dodal Spock.
  
     „Jo!“ Přisadil si Kyle, ale dál nevěděl, co říct. Sice už byl trochu otrlý díky všem těm přesunům, setkáním, soubojům, ale nějak mu docházela slova.
  
     „Je to těžké,“ povzdechl si Gandalf a znovu si naplnil dýmku, „ale Siera, Kyle a další dva přátelé  musí odejít. Kyle, Dave a Trixie musí zpátky domů. Nepatří sem, nikdy tu nežili a jejich přítomnost by narušila tok časoprostoru. Siera… Siera tam u ní ve světě nemá tělo, do kterého by se mohla vrátit.“ To se Sieře nelíbilo. Jasně, že má tělo, není sice moc pěkné, ani nefunguje tak dobře, jak by si přála, ale má ho tam. Otevřela pusu a nabírala, že něco řekne, ale Gandalf byl rychlejší.
  
     „Po zásahu bleskem následoval výbuch… tobě se povedlo zachránit ty tři, ale sama jsi tam uhořela… byla to hrdinská smrt.“
  
     „Jak to víš?“ Kvičel Kyle, „ani jsi tam nebyl! A my jsme neumřeli, jenom jsme se teleportovali sem!“ Gandalf jen pokrčil rameny a povzdechl si. Kyle byl zmaten, a nejen on.
  
     „Ráda bych byla s Jimem,“ řekla Siera a prve, za celou tu dobu, vypadala, že o sobě ví a uvědomuje si, co říká.
  
     „Budeš s ním,“ řekl moudře Gandalf, „ale i on musí zde dožít svůj život. Pak se zase setkáte.“
  
     „Ale to bude za děsně dlouho!“ držkoval Jim.
  
     „Možná. A možná ne.“
  
     „Ta odpověď je irelevantní,“ namítl Spock, „buďto to bude dlouho, a nebo to dlouho nebude.“ Gandalf po něm spiklenecky koukl.
  
     „Ty si asi moc legrace neužiješ, že?“
  
     „Spock má pravdu,“ vložil se Kostra do debaty, „taky nevím, jak jste to myslel. Teleportuje nás to někam, nebo co? Vůbec nevím, o co tady sakra jde!“
  
     Docela se nám to tu natahuje, pomyslela si Siera a už už se chystala říct něco ostrého, jako třeba ať jdou všichni do háje a ona jde najít nějakou hospodu, ale Gandalf to vysvětlil.
  
     „Myslím tím, že tam v mé zemi, kde bude Siera, to může trvat pár měsíců, než  se s Jimem setká. A u něj to budou zase celá desetiletí. Až zemřeš, setkáte se.“
  
     „Ale to budu starej dědek! Tlustej, a ošklivej!“ Gandalf se pousmál.
  
     „Ne, myslím si, že nebudeš."
       
Chvíli bylo ticho. Jima napadlo, že je to takové to všeříkající ticho, jako že „ok, jsem kouzelný dědeček a ty budeš navěky žít se svojí vyvolenou“, nebo tak něco. No, co se dá dělat, asi nastal čas loučení.
  
     Siera se se všemi loučila.
  
     „Kyle, pozdravuj ode mě ostatní, Sice jsem vás vůbec neznala, ale nezapomeňte o mě tvrdit, že jsem vás zachránila, zemřela jsem a byla u toho hrozně statečná. Kostro, tebe jsem měla ráda, ty jsi fajn, ale akorát na můj vkus hodně nervní. Zkus se trochu uvolnit. Spocku… ty víš. Jime… my se uvidíme.“
  
     Ostatní se s ní loučili, podávali si ruce, mluvili jeden přes druhého. Spock odešel a vrátil se se Sieřinou uniformou.
  
     „Tady to jde tvoje. Možná nebude špatné, mít to jako… vzpomínku.“
  
     „Máš pravdu. Děkuju, Spocku. Eh… postarej se i Jima, zatímco... no, zatímco tady nebudu.“

            Gandalf pak dal Jimovi jakýsi krystal, aby ho namontoval do transportního stroje, až bude Kylea a ostatní přenášet. Krystal najde, kam je umístit, a pak se rozpadne a nic nepoškodí.
  
     „Tak.. myslím že je konec,“ pravila Siera, když Gandalf vykouzlil jakousi bránu – byla to půlkruhová věc, která zářila všemi barvami a přelévala se jako olejová skvrna, ale nevypadala tak beznadějně, ale ani jako vchod do kouzelné duhové země, „musím jít. Jime… my se uvidíme.“
  
     „Budu na tebe pořád myslet,“ navrhl Jim.
  
     „Až najdeš tu planetu ve tvaru růže, pojmenuj jí po mě.“
  
     „Siera von Stern?“
        „Ne. Jane Smith.“
  
     Siera a Gandalf vlezli do brány. Mávali na ostatní, než zmizeli v dáli a brána se zavřela.
  
     „Pane Spocku… zavolej na Enterprise. Půjdeme domů.“