Kapitola 14 – Boss Fight

        Když Jim vyšel ozbrojen do Arény, stála tam Siera.
  
     „To byl vážně chytrej nápad!“ řvala na něj, „nejlepší bojovník jsem já! To bys do mě neřek, co? Teď, abych nás zachránila, se budu muset zabít!“ Kroužili kolem sebe. Xelix stál na tribuně a Kyle, McCoy a Spock v cele, kde mohli souboj vidět a slyšet pomocí obrazovky.
  
     „Zachráním nás oba!“ snažil se Jim.
  
     „Jak asi!“ řvala Siera, „Xelix mě zkrz ten čip ovládá! Dokážu se vymanit, ale ne na dlouho! Musíš mě zabít!“ doběhli k sobě a jejich meče se střetly.
  
     „Siero, já tě nechci zabít! Spock tě miluje, můžete být spolu!“
  
     „Ne!“ odrazila jeho útok, „mě nemiluje, ale má mě nějak divně hodně rád. Jedinej, ke kterýmu cejtí opravdu hodně.. jsi ty!“
  
     „Co?“ zasekl se a nechápal. Siera Jimovi vyrazila meč, srazila ho na zem a stála nad ním, s mečem připraveným k probodnutí.
  
     „Já miluju tebe, ty blbečku, a teď tě budu muset zabít.“
  
     Počkej, vono mi to nějak… přestalo fungovat… Xelix je silnej, musíš zabít jeho. Nedokáže se naučit přírodní telepatii, musí si pomáhat technologiemi. Vydrž, musím se soustředit, abych tě vymanil z nadvlády tý věci.
  
     Začal skutečný boj. Odehrával se vevnitř Sieřiny hlavy. Ve světě mimo hlavu to vypadalo tak, že zaklekla Jima, a střídavě zvedala a snižovala meč a dělala u toho příšerné grimasy. Jim si pomyslel, že by ten dobrý šašek byl spíš z ní.
  
     „Íííííůůůhhhh,“ huhlala Siera nějakou neznámou řečí, které rozuměla pravděpodobně jen ona sama. Kyle a McCoy si mysleli, že dívce přeskočilo, ale Spock věděl, o co jde. V dívčině hlavě se odehrával boj neznámé bytosti a Xelixe. Je teď jen na její vůli, jestli to přežije nebo ne. A hlavně, kdo vyhraje…
  
     Chvíli se zdálo, že vítězí Xelix, když její meč Jima docela drtil, ale pak zase začal vítězit neznámý telepat. Nakonec se do toho vložila Siera, které se povedlo sebrat veškeré mentální síly. Odhodila meč. Jim jí strhnul na zem a chvíli se váleli po podlaze a ječeli jako blázni. Kyle, celý zpocený a vykulený, bezradně rozhodil rukama. Ten boj před tím se mu líbil víc, byl mnohem epičtější.
       
Zabijte Xelixe, je oslabený! Sieru to jako by osvobodilo. Bolest ustala, hlavu měla poměrně čistou, i když se jí trochu točila.
  
     „Na něěěěěj!“ zvolala, vrávoravě vstala z Jima, během běhu popadla meč meč a rozehnala se na lóži. Vyšplhala nahoru, rozbila sklo. Strážní se jí pokoušeli zastřelit, ale brnění bylo odolné, nebo prostě měla kliku. Prostě se párkrát ohnala mečem jako Anakin Skywalker a trojice bodyguardů v lóži skončilo bez hlavy.
  
     „Hra skončila, starouši!!“ pravila. A jelikož neměla ráda dlouhé vybavování se (ještě by jí mezi tím Xelix frnknul) tak ho probodla.
  
     Vítězně zamávala mečem a vydala ze sebe vítězný pokřik, co zněl trochu jako papoušek Ara. Pak se jala osvobozovat ostatní.
  
     Na stolku byli věci, co patřili kolegům z Enterprise a nějaký ovládací panel.
  
     „Hele, jak mam odemknout vaší celu? Je se v těch vašich udělátkách nevyznám.“ Než se jí povedlo celu otevřít, tak omylem do Jima na chvíli pustila elektrický proud, v lóži začala pršet voda z protipožární ochrany a pak zase začala hrát ta děsná soubojová hudba. Nakonec se povedlo cely otevřít, bohužel všechny, nebo bohudík -  po komplexu se to začalo hemžit zajatými bytostmi, kteří začali honit svoje věznitele. Vzniknul šílený brajgl a naši přátelé byli rádi, že se v tom kraválu našli.
  
     „Tak, a co teď?“ zeptal se McCoy, „něco chytřejšího, než že zabijeme Sieru?“
  
     „Musíme najít tu bytost a osvobodit,“ řekl Jim, „ale nejdřív zavolám na Enterprise a řeknu jim, aby sem poslali lidi trochu tu to usměrnit, než se tady vyvraždí.“