Kapitola 12 - Spojení myslí

        Jima zavřeli zpátky do cely. Slyšel Sieru křičet – jo, během elektrošoků omdlela, ale pak se probrala a byla hodně zuřivá. Laboratoř, kde jí dávali čip, zřejmě nebyla daleko, protože Jim slyšel každé slovo. Nejprve jako zbavený smyslů bušil do dveří a volal, ať jí pustí, ale pak se zaposlouchal do hovoru, protože to bylo docela zábavné.
  
     „Co ječí, vždyť já jsem se jí ještě ani nedotkl!“ řekl někdo udiveně. Siera pořád vydávala nesouhlasné zvuky a zřejmě se pokoušela někoho kousnout.
  
     „Nevrť sebou!“ zahřměl nějaký přísný ženský hlas. Siera se dovolávala svého strýčka, který byl právník. Následovaly zvuky vrcení se. Pak jí někdo dal facku.
        
„Nech toho! To bolí!“ zakvičela dívka.
        „Tak se uklidni!“
  
     „Vy mi nebudete říkat, ať se uklidním! Nejprve mě nutíte bojovat s cápkem, co vypadá jako oživlej tyranosaurus rex, potom do mě pouštíte elektrickej proud a teďka se mi snažíte něco narvat pod kůži!“ Pak se ozývaly zvuky zápasu. Chvíli bylo ticho, pak Siera vyřvávala Jimovo jméno, a potom bylo chvíli ticho. Nakonec se ozvalo udiveným hlasem:
  
     „Kurva, to je celý?“
        
Za pět minut přivezli Sieru do cely. Byla v bezvědomí a vzadu na krku měla krvavé rýhy. Na sobě měla nějaké podivné černé brnění, bylo z materiálu, které Jim neznal, pevný a zároveň lehký.
  
     Když se probrala, Jim jí držel v náručí. Chvíli na něj zírala a měla dojem, že se nějakým způsobem zkřízil se Spockem, protože byl lehce nazelenalý.
  
     A co bylo divné, taky slyšela nějaký hlas. Zněl jako hlas starého muže.
  
     Slyšíš mě?
  
     „Hm, co?“
  
     „Jsi vzhůru!“ zaradoval se Jim, „bylo to strašný, ubližovali ti…“
  
     „No, bylo to rozhodně hodně divný,“ zabručela Siera, „a ještě divnější je, že jsem to přežila a nehráblo mi. No… ne teda víc jak obvykle.“
        Protože jsi přesvědčená o tom, že jsi bojovnice. A to tě zachránilo Pomůžu ti….

        „Vlastně jo, hráblo mi. Slyším nějakej divnej hlas. Což se mi tady stává furt, a už jsem si celkem zvykla.“ Jim se zatvářil, jako by mu někdo řekl, že se zdí probourává kaiju a všichni piloti Jaegeru  se rozhodli jít na kuželky.
  
     „A taky nám pomůže se odsud dostat…“ Kaiju se právě proboural zdí a řekl, že má s Jimem nevyřízené osobní účty ze střední.
  
     „Proč mě narvali do týhle šaškárny?“ zeptala se Siera najednou. Jim chtěl něco odpovědět, zřejmě, že neví proč, ale to se zničeho nic otevřely dveře. Siera doufala, že dovnitř jde sluha se svačinou, ale místo toho tam sluhové nastrkali Spocka, Kostru a Kyla. Pak se za nimi zavřeli dveře. Kostra se hlasitě dožadoval vysvětlení, Spock řekl „fascinující“ a Kyle se otočil, udělal „é“ a ukázal prstem na Jima a Sieru.
  
     „Tady jste!“ řekl Spock a běžel k Jimovi, „Kapitáne, ta žena je podvodnice!“
  
     „Já vím, sama mi to řekla.“
  
     „Co to na sobě máš za brnění?“
  
     „Já nevím, Spocku, právě jsme to s Jimem probírali, než jsi sem tak vtrhnul a začal mi nadávat. Hm. Co tu děláte?“
  
     „Zachraňujeme vás!“ Vysvětlil nadšeně Kyle a až po chvíli si uvědomil, jak hloupě to znělo.
  
     „Ah, bože,“ zakoulel Kostra očima, „Spocku, neměli jsme ho sem brát, říkal jsem ti to.“
  
     „Já jsem chtěl jít!“ čuřil se Kyle, „je to moje vina, že jsme se dostali na Enterprise a do tohohle světa…“
  
     „Jsme pro ně jen nějaký seriál!!“ pokračoval Spock, „za žádnou cenu se nesmíme ptát, jak naše životy pokračovaly!“
  
     „Mě by zajímalo,“ načnul Jim, „jestli já a ona…“
  
     „Já v tom seriálu nejsem!“ zakvílela Siera a objala Jima, „nikdy jsme se nesetkali, ani ty, ani Kyle, nic z tohohle co se děje, se nestalo, už jsem to změnila.“
        „Do hajzlu.“ Řekl Kostra.
  
     „Kapitáne,“ ignoroval ho Spock, „jak jsem říkal, je tu nějaká cizí mysl… cizí mysl, kterou jsem zachytil před tím. Něco se mi snaží sdělit, ale já jí nerozumím.“
        
„Já jo,“ přesvědčovala Siera, „možná jsem uplně blbá a neumím lautr nic, jen lhát, ale on se se mnou zkontaktoval. Pomohl mi přežít, když do mě soukali čipy a todle brnění.“ Spock pozvedl obočí.
  
     „Kdybych se pokusil o splynutí myslí…“
  
     Jo!“ vykřikl nadšeně Kyle za Sieru, „vždycky sem si to přál vidět! Dave pukne závistí, až mu řeknu, že jsem viděl… oh, pardon.“ Siera stejnak souhlasila.
       
„Hele, neviděla jsem jedinej díl seriálu, takže se z mojí mysli nedovíš nic o svojí budoucnosti… buď klidnej.“
  
     Splynutí myslí s mimozemšťanem jí přišla jako ta nejdivnější věc, co zažila. Teda až po transportu sem, setkání s mimozemšťany, zabití mimozemšťana, souboj Jima a mimozemšťana… dobře, končím.
        
Bylo to divný, navíc spojení myslí fungovalo oboustranně. Spock skenoval dívčin mozek, dovídal se víc o tajemném hlase, no ne že by toho tolik bylo… ale Sieřina mysl fungovala jako zesilovač signálu, takže  se zkrz ní mohl s neznámým bavit. Siera zase viděla a cítila moc divné věci. Něčemu nerozuměla, tedy skoro většině, ale byla tam jedna velmi, velmi divná myšlenka. Spock hodně přemýšlel o Jimovi. V jednu chvíli se tam dokonce mihl obraz jakéhosi… malého chlapce?? Napůl vulkánec a člověk? Co to sakra… Spojení se pak přerušilo, tedy, Spock ho ukončil.           
  
     „To bylo…“
  
     „Fascinující?“ dořekla za Spocka Siera, „bylo… ty jsi… hele, podívej se… jsi chlap nebo ženská? Tím chci říct, jesli máš pipíka nebo..“
  
     „Cože? Co?“ ptali se ostatní, Sierra byla na rozpacích.
  
     „No v mysli jsem viděla, prostě… prostě… hele, já nevím jak to u vás chodí, jo ale Spock má, nebo měl syna?“
  
     „Prosím?“ zeptal se Spock, „ne… neměl… nemám… vím, co jsi viděla…“ Sierra tedy pokrčila rameny. Konec konců, je to Spockova a Jimova věc, a bůh ví, jak to u mimozemšťanů chodí.
  
     Kyle byl ovšem jiného názoru. Strašně ho zajmalo, co Siera ve Spockově mysli viděla a pořád otravoval.
  
     „O čem se tu bavíte?“ nadával Kostra, „Spocku! Jak se odsud dostaneme? Co ta mysl?“
  
     „Spock je zamilovanej do…“ rozhodla se Siera odpovědět Kyleovi, aby už toho nechal. Spock jí okamžitě vrazil dva prsty mezi rameno a krk. Ona sebou jen trhla a sundala jeho ruku z ramene.
  
     „Nech toho, docela to bolí.“ Kyle se svalil na zeď. Jim zíral a Kostra se začal vysmívat.
  
     „Jak vidno, Spock se nám zamiloval, a už ani není schopen svého vulkánského stisku!“ Spock k němu zamyšleně přišel a udělal ten stisk. Kostra se svalil na zem.
  
     „Jsem schopný…“
  
     Kyle měl dojem, že se dostal někam do blázince. Netušil, do koho je Spock zamilovaný, proč na Sieře nefunguje ten stisk, když je to podle všeho známá sanfranciská vymetačka rockových hospod a sbalila přibližně tolik kluků, co Kirk ženských, a ne hrdinka nebo tak něco.
  
     „No dobře,“ řekl Jim, když se McCoy probral, „Spocku, co jsi zjistil, krom toho, že jsi do ní zamilovanej?“
  
     „Moc toho nevím. Ale je tu jakási…cizí  bytost…, co je uvězněná kdesi u jádra planety. Je tu celé věky. Xelix ho našel, obelstil, uvěznil a učí se od něj umění telepatie, ale moc mu to nejde. Přesto, nějakou moc má. A nudí se, proto sbírá kolem letící lidi a dělá z nich bojovníky nebo šašky. S příchodem Siery bytost něco.. probudilo. Zesílilo. Vymanilo z pomyslných okovů.“
  
     „Tak jsem přece jenom důležitá!“ zaradovala se Siera, „celej život to vím, vím že jsem něco víc! Jen jsem kvůli tomu musela do jiný dimenze, do starýho seriálu z dávných dob, co se odehrává v budoucnosti, a nechat se zajmout nějakým magorem! Jdu nás odsud dostat!“ rozeběhla se ke dveřím a vrazila do nich.
  
     „Síla se za chvíli objeví, uvidíte,“ přemlouvala je. Bušila a narážela do dveří, ostatní na ní koukali a nechápali.
  
     „Jsi si jist, Jime,“ obrátil se Kostra na kapitána, „že ona je skutečně jakási…vyvolená? Nemá Spock nějak porouchanou hlavu?“
  
     „Ujišťuju tě, doktore, že moje hlava je…“
  
     „DOST!“ ozvalo se. Xelix byl zase na obrazovce.
        „Jsem rád, že je vás tu víc. Budu mít proti svojí šampionce víc bojovníků. Kromě kapitána. Ten bude šašek.“

        
„Ten šampion jsem já?“ optala se Siera a rozhlížela se a doufala, že kolem se ještě poflakuje jiná holka.
  
     „No jasně, že ty. S těma vylepšeníma, co jsme ti dali, jsi ta nejlepší bojovnice, co jsme tu měli. Pro začátek ti dáme lehké soupeře. Budou to vulkánec, chlapec a Kostra.“
  
     „Jak víte, že…“
  
     „Chlapec na něj jako blázen volal, když se sem teleportovali.“ Siera pokrčila rameny. Ona sama řve při skoro každé příležitosti jména všech možných lidí, tak proč by Kyle nemohl volat Kostru.