Kapitola 10 – Já nejsem Siera

        Přenesli se na planetu. K nějaké budově, která podle Siery vyhlížela strašně sci-fi. To včetně strážných, co je ihned obklopili. Byli to zase ty tříoké obludy. Asi sloužili jako ozbrojené složky. Bůh ví, kolik druhů Xelix zotročil…
  
     „Vaše zbraně,“ řekl jeden z nich.
  
     „To teda ani nápad!“ odmítla dívka a založila si ruce na prsou, „ten meč byl pekelně drahej, a vy byste mi ho někam zašantročili, todle znám, dej si věci do šatny, no a pak se vrátim a hadry nikde…“
  
     „Siero…“ pokusil se Jim.
  
     „Myslíme to vážně,“ řekl strážný. Siera se rozhlédla a doufala, že poblíž bude nějaká vhodná skála, co se zřítí. Nezřítila. Byla tam jen ta budova a furt tam stála.
  
     „Ale no ták,“ pokoušela se vyjednávat. To už k ní přistoupil jeden strážný a začal se s ní přetahovat. Jim se Sieře pokusil pomoct, ale dva ho zadrželi.
  
     „No dobře,“ řekl ten, jak rval za meč. Vytáhl něco, co připomínalo sprej a namířil ho Sieře do obličeje. Sotva na něj zašilhala, začala se válet po zemi a ječet. Další strážný jí sebral meč. Tenhle ten jak měl ten přístroj, ho pak uklidil a Siera přestala vyvádět.
  
     „Co to kurva bylo?“
  
     „Siero! Jsi v pořádku?“ staral se Jim.
        „No ne, nejsem! Zase jsem si natloukla, furt se jen válím po zemi, bolí mě nos, a navíc ten zvuk, co to vydávalo, byl strašnej!“ strážní na nic nečekali, dali oběma pouta a vedli je do budovy.

 Mezitím na Enterprise na můstku si Spock přisedl k Daveovi, Trixie a Kyleovi.
  
     „Pánové a slečno, co víte o té Sieře von Stern?“
  
     „Vše je v její složce, pane,“ Dave byl pohotový, ale potil se až za ušima.
  
     „Ano. Složka, který byla zfalšovaná.“ Pravil ledově Spock. Uhura se vyděsila.
  
     „Chcete říct, pane…“
  
     Chci říct to, Uhuro,“ obrátil se na ní Spock, „že ona ani vědečtí studenti nejsou ty, kteří to měli být… Nedovedu si vysvětlit, jak se to stalo. Ale složka je zfalšovaná. Objevila se v den, kdy se dívka a její doprovod transportovali na naší loď. Chci vědět, kdo je to. Kdo jste.“
  
     „No…“ kroutil se Dave, „my jí neznáme.“
  
     „Známe jí pár dní,“ řekl Kyle.
  
     „Ale mám její web,“ Dave vytáhl svůj chytrý telefon.
  
     „Její co?“
  
     „Web… mam ho uloženej. Hele, je tady nějaký video.“
  
     „Připojte to nějak na obrazovku.“ Dave spustil video.
  
     „To snad ne!“ vykřikl po chvíli Kostra, „to ne! Kapitán je v nebezpečí!“
  
     „Vona ale taky,“ skuhral Kyle.
  
     „Nevím, pánové, co jste vyváděli,“ káral je Spock, „ale chci vědět i o vás všechno i s tím, jak jste se tu vzali.“

     Siera a Jim byli zavřeni do cely. Nikdo jim nic neřekl. Což Siera brala jako osobní urážku. Špačkovala tak dlouho, že jí podali nějaké jídlo a pití, čímž jí uklidnili. Zatím co seděla na židli a žvýkala podivnou stravu, Jim Kirk chodil kolem a hledal, jak se dostat ven, nebo jak se spojit s Enterprise. Nic z toho nešlo.
  
     To už se ale rozsvítila obrazovka. Byl tam zase starý známý Xelix, který si očividně liboval v používání obrazovek.
  
     „Vítejte, přátelé,“ řekl zcela bezstarostně, „my Sanhedrinové máme rádi zábavu, dobrý boj a statečné válečníky. Vy se jevíte jako zajímavý, bojovný druh. Ty ostatní na orbitě mě nezajímají, ale pro to, aby jste spolupracovali, tam budu vaší loď držet.“ Kirk se rozčiloval, že na něco takového nemají právo, že jsou loď Federace a že jsou na mírové misi. Xelix ho ignoroval.
  
     „Ta dívka, Siera, je velmi zajímavá.“
  
     „Kdo, já?“ zeptala se Siera s plnou pusou, „oh, pardon, já sem měla hlad…“ prskala kolem sebe.
  
     „Jistě. No, ona je pravý bojovník, a pravému bojovníkovi implantujeme čip, zkrze který ji budeme ovládat. Kdo není bojovník, tak nepřežije a zešílí a my si z něj uděláme šaška. Co s vámi, kapitáne, se uvidí po testu schopností.“
   
     „My ale nechceme bojovat,“ odmítal Jim.
   
     „To nevadí, nemusíte, když nechcete,“ pravil vesele Xelix. V Sieře svitla naděje. Xelix pokračoval.
   
     „Kdo nechce bojovat, tak bude popraven. Poprava je taky super zábava, popravujeme pomalým mučením. Trvá to celé měsíce,“ hlaholil  vesele. V jeho hlase nebylo nic sadistického, mluvil o tom prostě tónem jako by mluvil o jízdě na kolotoči. Siera se vzdala. Jim zbledl.
   
     „Oh, máme nějakou jinou možnost, Xelixi?“
   
     „Nemáte. Těším se tedy na rozřazovací souboj Zatím čau.“ Obrazovka se vypnula.
   
     „Cooo?!“ zařvala Siera, a hodila jídlo na zem, „to je blbost! Jakej čip! Šašek! Co! Já nejsem bojovnice!
        „Jsi Siera von Stern!“ přistoupil k jí Jim a jemně objal, „potomek evropských rytířů, školená v boji…“
  
     „Ne ne ne! Já nejsem Siera!“
  
     „Cože?“ Nehchápal Jim, „kdo nebo co teda jsi?“

Na tom videu byla zcela jistě Siera. V něčem, co bylo zcela jistě její pokoj. Bylo tam plno plyšáků a láhví od piva.
  
     „Takže, todle je můj meč,“ říkala do toho videa, „koupila jsem si ho dneska, abych mohla balit kluky.“ Do pokoje někdo vešel a pak se ukázal na kameře. Nejspíš její  bratr.
       
„Co to děláš s tím mečem?“ zeptal se pobaveně.
       
„Uh, Johne, to je můj novej meč. Teďka točím video,“ ukázala.
  
     „Jo aha,“ zasmál se bratr, „No páni. A umíš s tím mečem?“
  
     „Ne ty vole,“ zasmála se Siera, „sem ho koupila včera. Vod kámoše, dělal v Hollywoodu a todle je nějaká rekvizita, ale je aspoň ze železa. Hele a vod teďka nejsem Jane Smith, ale… hm, ale třeba Siera von Stern. Na to by šlo někoho sbalit, ne?“ pak video skončilo. Pod ním bylo několik komentářů, zřejmě od Janiných známých. Něco jako „bacha aby sis neublížila“ a „jé hele Xena.“ Spock sice netušil, co nebo kdo je Xena, ale dost dobře věděl, že Kirk a Sie… teda, Jane Smith, jsou v průšvihu.
  
     „Musíme se teleportovat dolů na planetu. Kostro, Kyle… jdete se mnou.“ 


  
     „Takže chceš říct,“ zuřil Jim „že jsi podvodnice?“
  
     „Nejsem podvodnice!“ bránila se, „nějak nás to přeneslo sem ano a my dělali, co sme mohli. Kluci začali šílet, že jsme v nějakým seriálu a já měla za to, že si z nás někdo dělá prdel…“
  
     „Seriálu?“ nechápal Jim.
  
     „Jo, jasně. Já pocházím z konce 20. Století. Žádná třetí světová u nás nebyla, teda, zatím ne. Rozhodně ne ta jak jste tu měli vy, s tím.. Khanem. U nás sou jenom Putin a Islámskej stát… no to je jedno… nemáme vesmírný lety, žádný lodě, no a vy jste postavy ze seriálu z 60. let a podle všeho jste dávno mrtví!“ Siera očividně ztrácela půdu pod nohama, ale to Jim taky.

            „Uh,“ pravil moudře, „uh.“

            „Připravte se na rozřazující souboj!“ ozval se hlas odnikud.

A sakra.