Kapitola 12 - Souboj

        André a Rai odpočítali dvacet kroků a otočili se. Vystřelili oba naráz, ale nikou se nic nestalo. Nabili, a znova vystřelili. Oba se zatvářili udiveně, ostatní lehce zašuměli. James se ke mně naklonil.
        „Šéfová, v noci jsem se v převleku dostal do zámku a vyměnil jsem jim náboje za slepý…“ udiveně jsem se k němu otočila.
  
     „To byl dobrej nápad, no ale nic to nevyřešilo, budou tady kolem sebe kroužit celej den, než jeden z nich padne únavou!“
  
     „Ne. Další kolo se souboj na kordy. Ty budou bohužel ostrý,“ povzdechl si a bylo znát, že se je za každou cenu snažit ztupit.
  
     Oba přestali střílet. André hulákal, že souboj je podvedený, ale Rai trval na druhém kole.Soudce jim podal kordy a souboj začal.
  
     Naháněli se po zahradě, pokřikovali na sebe, šermovali, mizeli v mlze a zase se objevovali. Měla jsem toho plné zuby, takhle se nikam nedostanem, navíc mi bylo strašně zle, a uvítala bych, kdyby někdo přistavil židli. Na zem se mi sedat nechtělo, země byla mokrá, a mít mokrý zadek je ta poslední věc, po které dneska toužím.
  
     James se ke mně naklonil a něco mi nacpal do ruky.
  
     „Tahle je malá,“ zašeptal, „Propašoval jsem jí i přes přísnej zákaz. Stačí, že Raimod  vyprovokuje hraběte, a on se přizná, že vás chtěl zabít.“
  
     „Jo a jak? Copak sem telepat, abych mu to teďka prozradila?“ koukla jsem se do ruky. Byla tam opravdu hodně malá pistolka. Podobnou měl Vinetač v Manitouově botě. No potěž pánbu, jesli má i takovou kadenci. To by z Andrého nezůstalo lautr nic.
  
     „Michelle se o to postarala..“ dodal James. Já jsem tedy skrývala pistolku v dlani a čekala, až se bojující dvojice prožene kolem nás.
  
     A konečně se objevili. Oba byli propocení, mělo na sobě jen košili a kalhoty, byli rozchuchaní a trochu potrhaní. Skoro se nedalo poznat, který je který.
  
     „Nechal jsi hraběnku de Tartass mučit!“ vykřikl najednou Rai.     
  
     „Jo? Tak to dokaž!“ zachechtal se André a pokusil se ho bodnout.
  
     „Lékaři maj metody, který to poznaj,“ blafoval Rai, „sice jsou drahé, ale u člověka v takovém společenském postavení jako je hraběnka, to jistě nebude problém.“ André trochu zvážněl, ale ne tolik.
  
     „Chtěl si jí zabít! Hnedka po svatbě!“ hulákal Rai.
  
     „Jo, ale jako první zabiju tebe!“ zařval André. Už jsem nevěděla, co dělat, tak jsem prostě tasila tu mini pistolku, a vystřelila Andrému kord z ruky.
  
     „Spolčil jsi se s loupežníkama,“ vykládala jsem a blížila se k němu s napřaženou pistolkou, „chtěl jsi mě zdrogovat, provdat se za mě, teda za můj majetek, pak mě zabít a vzít si Raquel. Dělal si spoustu hnusných věcí!!! Obviňovala jsem ho.
  
     V tu chvíli jeho sukundant – velitel loupežníků – tasil pistoli. Asi jí taky očividně propašoval, ale to už se do něj Gérard a James pustili. Andrého to očividně vyděsilo.Jenže velitel stačil vystřelit do vzduchu, což rozpoutalo nekontrolovatelnou palbu, způsobenou ukrytými střelci. No, nebyla to sranda, protože byla děsná mlha, všichni se rozprchli a začali se skrývat mezi stromy.
  
     „To nebylo moudrý…“ zahuhala jsem a uhnula střele, „no do hajzlu. Takhle tady umřerme všichni!“
  
     Rai se pokusil dostat se ke mně, ale dala jsem mu znamení, aby zalezl. Došla jsem až k Andrému a namířila mu na hlavu.

            „Tak a teď,“ zasyčela jsem, „odvoláš střelce.“ Pro výstrahu jsem vystřelila, a spálila mu hlavě několik vlasů.
  
     „Pardon, třese se mi ruka, to jsem nechtěla,“ omluvila jsem se. Byla to pravda, měla jsem v úmyslu střelit těsně vedle něj.
        „Nech toho, nech toho!“ křičel, „střelci, odvolávám vás! Ukončete palbu!“ mocný řev se rozléhal po zahradě a střelci toho nechali. Mírně jsem spustila zbrań.
  
     „Super. Teďka se ke všemu přiznáš. Hned!“ Střelila jsem zase, a střela škrábla o ucho. André se začal překotně přiznávat. Byl zahnán do kouta, a tak to vzdal. Přiznal, že mě omámil a mučil, že se spolčil s loupežníky, a i k dalším věcem. Soudce poslouchal a a vše si zapisoval.
  
     „Vše jsem řekl, můžu jít?“
  
     „Hm,“ udělala jsem, ale jakmile jsem trochu polevila, tasil André taky malou pistolku, o něco větší než tu mojí, a střelil.
        Zavrávorala jsem. Trefil mě, do ramene. Z posledních sil jsem tasila a střelila ho přímo do kolene. Pustil pistoli, začal ječet, ke mně se přihrnuli Rai, James a Raquel a drželi mě, abych nespadla. Ostatní se ujali Andrého.
  
     „Skončil jsi, postarám se, abys přišel o veškerej majetek a zůstal v base,“ stihla jsem ještě říct, a pak jsem omdlela.