kapitola 1 - Divy v divadle

Byla jsem v divadle. Byla to strašná nuda. Já teda kultuře moc neholduju, to se přiznám. Snažila jsem se tvářit neznuděně, protože holduju balení týpků, no a s jedním takovým jsem právě v kině byla a čekal mě slibný večer. Pokud teda neusnu a nezačnu hlasitě chrápat. To by bylo docela fó pa. Hm, zatím se ten týpek jeví jako nudný patron, co dělá účetního a chodí do divadla, ale zase nevypadá tak hnusně jako ten týpek, se kterým jsem se minulý týden skvěle opila a bavila se o Star wars. Ale zpět k úžasnému kulturnímu zážitku. Hm… mohla jsem touhle dobou sedět v hospodě a skvěle se bavit o Star Wars, a místo toho koukám na… na co to vlastně koukám?
  
     Půjčila jsem si od svého… říkejme tomu pro nedostatek výrazů společníka… kukátko a zaostřila jsem na hlediště. Brýle jsem si úmyslně nevzala. Zaprvé, vypadám v nich jako strašný chytrouš a lidi mají tendenci na mě mluvit hrozně složitě, čemuž nerozumím a za druhé, jistě by do mě někdo vrazil, nebo na mě spadla větev, nebo meteor a brýle by se rozbily. Čočky si do oka nenarvu ani za nic, no a prostě… bez brýlí tak daleko nevidím. Naštěstí dobře slyším.
  
     Tak jsem se zahleděla na hlediště, mžourajíc do kukátka. No… chvíli jsme sledovala děj. Odehrávalo se to v době romantismu, ve Francii. Marně jsem vzpomínala, kdy ta doba byla. Vím, co je pravěk a starověk a středověk, pak se to nějak všechno semlelo no a byla druhá světová a pak dnešní doba. Já žiju jen posledních dvacet pět let, a to se za tu dobu taky stihlo udát mraky věcí, tak kdo má sledovat celá staletí?
  
     Ale zpět k ději hry. Odehrávalo se to na francouzském venkově, na malém městě. Figurovala tam záměna dvojčat – zlý hrabě versus hodný týpek, co byl voják a dobrodruh a vrátil se do rodné vesnice, odkud ho jako malé dítě odvezla jeho kmotra, či co to bylo. Teď zemřel nějaký kmotry příbuzný no a ten cápek se tam vrátil, aby zdědil statek. Zalíbila se mu nejhezčí dívka z města, kterou má v merku zlý hrabě…  všechno se to odehrávalo během malebného mlhavého podzimu. Mlhu ani vyrábět nemuseli, stačilo jen, abych si sundala kukátko.
  
     „Závěrečný souboj mezi Andrém a Raimondem je prý velmi dobře ztvárněný, četl jsem to v jedné velmi kvalitní recenzi!“ rozplýval se můj společník. Já se zaradovala. Konečně jeden nudař zabije druhýho a pak se ty zbylý půjdou ožrat a budou se radovat, že se těch dvou otrapů zbavili. Stejně by se spojili proti nim, měnili převleky a intrikovali. Pokud by autor napsal dvojku, jistě by to tam bylo.
  
     Podala jsem společníkovi kukátko, ten po něm dychtivě šmátnul, no a pohodlně jsem se natáhla na sedadlo, které naštěstí bylo pohodlné, a rozhlédla se kolem. Hlediště bylo naplněné, ale polovina lidí klímala nebo vejrala o mobilů. Tím myslím lidi jako já. Jejich drahé polovičky nebo společníci hltali divadlo jako by to bylo něco naprosto světoborného.
  
     Kurník šopa. Chce se mi spát. Ále, seru na to že vedle něj budu vypadat jako ignorant. Stejně by mě furt jen tahal na takovýhle věci, a do čajoven  mezi intelektuály, co nepijou alkohol, baví se o nesmyslech a hrajou na klarinet.

            Takže jsem seděla a koukala do blba.