3. Kapitola - Nesmrtelnost

    Další den se nic nedělo, všichni se ochomýtali kolem a nebyli s to pochopit, že skončily války. Kit Fisto mě po chodbě honil s pleťovým krémem a nutil mě si ho napatlat na obličej, pod pohrůžkou že neostanu rybu, ačkoli vůbec nechápu, o jaké rybě mluvil. Zřejmě narážel na jednu vodní misi, co jsme měli.
    To, že umím dýchat pod vodou a mluvit nautolansky jsem se dozvěděla úplnou náhodou. Byli jsme na tažení na vodní planetě Žbluňk, a rozdělili jsme se. Kit a Anakin šlo nalevo, já a Ahsoka napravo. Jenže ouha. Tamní zaostalí obyvatelé nás měli za démony. Ashoce se povedlo utéct, mě ne. Příkaz navíc zněl: „nezabíjet civilisty!“ no a oni civilisti byli. Vynesli nade mnou ortel smrti. Tehdy jsem se poprvé loučila se životem. Vyvezli mě na útes, nad hluboké moře, spoutali ruce a nohy, a na krk přivázali balvan. Pak mě shodili do vody.
    Tak jsem dopadla pod hladinu. Díky nějakému kouzlu jsem se neutopila, ale bohužel šutr byl těžký a s nohama u sebe se blbě plavalo. Trčela jsem ve vodě a čekala, až buďto zhynu nebo někdo připlave. Tu jsem zahlédla čepel světelného meče.protřela bych si oči, kdyby to šlo, a místo toho jsem zavolala o pomoc. „Blll bl blll!“
    Byl to Kit. Otočil se na mě a nechápavě zíral. „Blb l blll?“zeptal se.
    „Bubly bl. Bl blll bubly.“ Abyste z našeho rozhovoru něco měli, tady je překlad z nautolanštiny:
    „Pomóc! Hej! Tady!“
    „Co? Ywo nechii? Jak se tu bereš?“
    „Ále jen tak se procházím kolem, šetřím civilisty, oni si mě očividně spletli s krmení pro ryby a hodily mě do vody.“
    „Ty… umíš nautolansky? A... dýchat pod vodou?“
    „Ne, ani jedno. Proč?“ náš hovor ukončily torpéda. Kit přeťal řetěz, co mě poutal ke kameni, rozvázal mě a uháněli jsme do boje. Takže asi tak. To s tou rybou bylo později. Nemůžu za to, že tam byla tma jako v kadibudce a mě ta ryba vplula skoro až do pusy. Ale zpět do chrámu.
    „Co to tady děláte za hovadiny?“ okřikl nás Mace Windu. Všichni stáli kolem nás, a sledovali, jak se válíme po zemi a patláme po sobě krém. Teď ztichli.
    „Vy jste se asi zbláznili? Todle je chrám jediů, ne cirkus! Máte být ochranou republiky, a ne krmivem pro bulvární plátky! Fisto, myslel jsem si, že jste dospěl, když jste v radě! A propos, svolávám teď radu, takže se běžte umýt a pak se hlašte.“ Nakvašeně odkráčel. Kit za ním dělal opičky.

    Těsně před schůzí rady byl Anakin u Palpatina na návštěvě. Žvatlali o marmeládě a pomerančích, pak o výsledkách coruscantského derby, no Corelie to pěkně projela, ale patří jim to. Potom zkritizovali dort, co dosvačili, a pak se Palpy nadechl, aby Anakinovi sdělil důležitou věc. Bohužel, jak se nadechl, zakuckal se. Anakin ho musel notnou chvilku mlátit do zad, aby dusící se kancléř přestal chrchlat, a pak si sedl. Palpatine, slzy v očích a celý zrudlý, mu selhávajícím hlasem poděkoval a napil se. Pak pravil (už se nenadechoval)
    „Anakine, jsi velmi schopný a statečný. Mám tě rád jako svého syna, kterého jsem nikdy neměl. Tvou… nevlastní sestru mám samo sebou taky rád, ale tobě věřím víc. Tak poslyš – řekni Radě, aby tě jmenovala zvláštním členem. Mým zástupcem…“
    „To nejde, rada už jednoho zvláštního člena má, a tím je Ywa Nechiie… no, je pravda, že její zvláštnost spočívá v tom, že může sice slyšet, co tam říkají, ale většinou nic nenamítá, protože tomu moc nerozumí, navíc jejím hlavním ukolem je roznášet tam kávu, čaj, pucovat okna a podobně… tak by to mohla být ona, ne?“ namítal Anakin. Jako, rád by se stal členem rady, ale nechtěl si přidělávat starosti. Nejradši měl, když nudné věci hodil na krk někomu jinému. Ale v tom jsme oba byli stejní.
    „Ale kdepak, synu,“ přistoupil k němu Palpatine, „Jistě, Ywu Nechii já rád, ale… ale prostě se mi na to nehodí. A navíc, šanci už dostala. Teď je řada na tobě. Jsi schopnější než ona. Tak se neboj, a řekni Radě, co jsem ti řekl. Na zvláštní doporučení – zvláštní člen.“

    Takže nastala schůze. Probralo se, že jednotky se svými vojsky se rozjedou do všech konců galaxie a zničí zbytky separatistů. Pak se probrala kvalita snídaní, protože po poslední kaši dostalo třicet jediů průjem, a pak přihopsal Anakin.
    „Co tě přivádí sem, Anakine?“ tázal se Yoda.
    „Kancléř Palpatine, pane. Navrhl, abych se stal členem rady – v jeho službách.“
    „Takže dalšího člena zvláštního máme mít? To jako ve zvláštní škole jest,“ povzdechl si Yoda. Ostatní zašuměli, a já jsem prskla čaj na Maceovu pleš (stála jsem za ním). On byl tak v šoku, že si toho nevšiml.
    „Co se kancléř plete mezi jedie?“ zuřil, „volební období dávno překročil! Podplácí půlku senátu! Má pravomoce jako nikdo jiný! Tak co se sakra cpe do našich záležitostí?“
    „Budiž,“ pravil Yoda, „Anakine, členem staneš se ty. Pod podmínkami dvěma. Zaprvé, ty budeš spravovat nás o tom, co Palpatine dělá a říká ti. Zadruhé, hodnost mistra nedostaneš ty.“
    „Nééé, jo?“ rozčílil se Anakin, „měl jsem padawanku, tu mě zabili, a nebyl jsem mistr?“ všichni si povzdechli a protáhly se jim obličeje. Včetně mě.
    „My lhali jsme ti, Anakine. Ty nikdy mistrem jsi nebyl. Ashoka padawanka Ywy Nechiie byla. Jenže ona plnohodnotný jedi není, tudíš v papírech mistra musí mít jiného. A tím ty jsi byl. Tvá hodnost jen papírová jest a po smrti její papír já snědl jsem.“ Rozhostilo se ticho. Každý se zaobíral svými ruky, podlahou, stropem nebo výhledem ven. Anakin nabíral, že něco řekne. Ale pak si to rozmyslel a sedl si na volné křeslo.
    „Teď tu mám jeden zvláštní úkol,“ pravil Mace, „a to je zničení Generála Grievouse. Dostali jsme zprávu. Na Utapau se prý skrývá Grievous. Chtěl jsem tam poslat mistra Kenobiho, ale ze Senátu jsem dostal zprávu, že jediná kdo ho může porazit je Ywa Nechiie. Takže se tam vypravíte spolu.“
    „Můžu s ní?“ přihlásil se Kit.
    „Ne. Zase byste dělali voloviny. Ani vy, ani Aayla a ani Agen. Jen ona, její jednotka s kapitánem Nemem a Kenobiho jednotka s kapitánem Codym. Už takhle stačí, aby tam byl Nemo.“ Kit jako by zesmutněl. Agen se tvářil kamenně.
    Zasedání skončilo. Anakin zuřil, že ho neustanovili mistrem a že s Ahsokou to byl pěkný podfuk a holka se jistě v hrobě obrací.
    To já jsem se loučila s Agenem.
    „No doufám, že nebudou nějaké trable, mám docela strach, s Grívím jsem se jednou už utkala a skončilo to víc než zle.“
    „Podruhé to jistě zvládneš. Určitě. Mistr Obi-wan tě v tom samotnou nenechá. A už bude definitivní konec, stačí jen rozprášit ty zbytky, a je to. Co bude pak, je už jen na nás. A teď už běž.“ Tak jsem šla.

    Anakin hořce nesl, že to není on, kdo má Grievouse vyřídit. Byl zvyklý, že má všechno, ty nejdůležitější úkoly, posty, nejlepší místo v chrámovém kině a jídelně, a teď má sedět doma na zadku a čekat, až se jeho sestra a mistr vrátí s mise, ověnčení vavříny a Ywa Nechiie jistě s sebou potáhne Grievousovy součástky, ze kterých si pak udělá větrák a bude ho s Agenem používat. Nebo ho poprosí, aby ji Grievouse opravil, že si ho chce nechat jako sluhu.
    No nic. Rozhodl se tedy, že půjde za psychologem. Jenže Sigmund měl volno a jeho sen mu nikdo nemohl vyložit. Tak šel k jeho zástupci – už byl zoufalý – a tím zástupcem byl Yoda. Anakin vykládal, že se mu zdají zlé sny a že ho nikdo nemá rád. Yoda se ho ze všech sil snažil přesvědčit, že ho rád má, a že každý jednou umře, no možná s jednou výjimkou což je Ywa Nechiie, ale ani s ní si není jistý.
    „Neexistuje nesmrtelnost. Temnotou to zavání. S tím neradno si začínat, Anakine. Přijmi smrt jako součást života.“ Pak s eodmlčel. Anakin tušil, že tady nepochodí. Rozhodl se jít za svým dobrým kamarádem. Palpatinem.
    Ten zrovna seděl v opeře. Byla to Státní Opera. Pak byla ještě jedna opera, Soukromá Opera a ta patřila komu jinému, než Valorumům. Takže bývalý kancléř se dal na stará kolena na hudbu a pořádal koncerty. Ty byly ale děsně ponuré a smutné, takže z části zřídil krematorium.
Státní Opera se tyčila nad luxusní čtvrtí a vypadala zvláštně. Ze všeho nejvíc připomínala krabičku, ze které čouhají ozdobné kapesníčky, nebo že napíná plachty a chystá se odplout. Byla to jedna z nejdražších budov na Coruscantu, protože představení, co se tam pořádala, byla velice nákladná a složitá. Jako třeba teď. Palpatine a jeho dva poradci seděli na křeslech a koukali na obří bubliny, co se vznášely bezhlučně ve vzduchu a v nich plavalo cosi, co připomínalo Sperma. Představení se jmenovalo „tanec života“. Někde dole hrála hudba, ale ta nebyla moc slyšet, protože obří bublifuk jí přehlušoval.
Anakin dosupěl k Palpatinovi. Ten poslal své poradce pryč a Anakin si sedl vedle něj. Chvíli funěl, Palpatine ho nechal se vyfunět. Potom Anakin promluvil.
    „Pane Palpatine, vy jste takovej chytrej, nevíte náhodou, jak by se dalo zařídit, aby… aby lidi neumírali?“ Palpatine se na něj pootočil a pomalu pravil: „Já osobně nevím, ale vím o někom, kdo si uměl prodlužovat život, omlazovat se…“
    „Jo, o něm vím taky. Jmenoval se Karel Gott, ale kdo to byl a co byl zač, nevím. Vyprávěla mi o něm Ywa Nechiie, ale taky neví, co byl zač a odkud ho zná. Asi někdo z jejího rodu, když ta holka vůbec nestárne. Třeba její otec. Ale to mi je prd platné, ona nemá paměť, nepamatuje si skoro na 30 let života, tak co mám dělat?!“ tloukl rukou do sedadla. Nevšiml si, že tam jsou číselné volby, které když se zmáčknou, tak ze speciálního boxu vyjede cola, nebo popcorn, víno či hranolky. Teď to tam lítalo všude kolem a bombardovalo Anakina. Ten jak byl rozčílený, si toho vůbec nevšímal.
    „Ne, toho nemyslím.“ Odvětil klidně Palpatine, „myslím jednoho... Sitha. Učil jsem se o něm ve škole. Jmenoval se Plaegius Moudrý. Uměl pomocí Síly lidi tvořit, a nebo jim navracet životy. Měl před sebou dlouhý a věčný život, ale pořídil si učedníka. Což byla jeho chyba. Učedník věděl, že Plaegius Moudrý se každou sobotu odpoledne dívá na fotbal a nevnímá okolí. Tak mu jednou naservíroval otrávený džus. Plaegius Moudrý měl džusy moc rád, on nikdy nepil víno ani pivo, protože podle něj otupuje mozek a on si zakládal na přízvisku Moudrý – no kdybych byl nějaký motající se ožrala žvanící nesmysly, budou mi říkat leda tak Plaegius Vyšinutý, a to já nechci. Říkával. Toho džusu vždy vypil strašná kvanta. Jako teď. Sledoval napjatě utkání, napil se, vypil celý džbánek, poprosil o další – a v tu chvíli zesnul. Chytře jsem ho zabil.“
    „Toho učedníka?“ skočil mu Anakin do řeči.
    „Ne, proč?“
    „Řekl jste: chytře jsem ho zabil, tak se ptám, koho jste chytře zabil? V tom, co jste říkal, zabíjel ten učedník, Plaegius Vyšinutý oživoval.“
    „Aha, eer – to byla citace toho učedníka. Dramaticky jako... poklekl k mrtvole a řekl, že ho chytře zabil. No, co bys na jeho místě dělal ty? Začal ho chytře oživovat?“
    „Takže… temná strana… zná cestu k nesmrtelnosti? Ah Sílo!!!!! Proč mi to v chrámu nikdy neřekli!!! Temná strana je život, dar a záchrana, a né naše světlá eutanazie! Rychle, kde je učedník Plaegiuse? Žije ještě? Rád bych s nim mluvil.“
    „Dočkáš se ho. Přijde za tebou, jednoho dne za tebou přijde. Neboj se. Žádný blbý pocit již víc.“ Uklidňoval ho Palpatine. Anakin se opřel a zíral na Tanec života. Zase z toho měl blbý pocit, neklid ale zároveň naději. Zkráceně řečeno, echt blbý pocit.