Kapitola 1 - Konec

    „Fšůůůů!!“
    „Žnnn žnnn žnnn!!“
    „PRÁASK!“
Boje probíhaly, mohutná epická bitva nad Coruscantem – kterou jsem právě teď zvukově popsala. Prostě klonové války zuřily jako stádo vlků vpuštěné mezi stádo… jiných vlků.
    Celou dobu, celé ty 3 roky, co se válčilo, jsem tuto galaxii neopustila a ani mě žádná černá díra nevcucla.
     Během válek se stalo spousty divných věcí, a spousty dobrodružství…taky ale jednu bolestivou ztrátu. No… nejdivnější bylo, když jsem asi dvakrát potkala sama sebe.
Za klonových válek. Prostě časoprostor nefungoval tak, jak by měl, ale o tom vám někdy povyprávím víc. Nyní mám před sebou těžký úkol, převyprávět velice smutný příběh, na jehož konci mnoho hrdinů zemře, a já taky. Ale mezi tímto úvodníkem a tragickým koncem si užijete spousty legrace.
    Takže, o klonových válkách někdy jindy, ale abyste se v příběhu orientovali – můj hlavní podřízený byl kapitán Nemo. Klon, co se jaksi nepovedl, má osobnost (nutno říct, že velmi silnou) nerad poslouchá příkazy (kromě příkazů typu „hej, skoč pro pivo, mě se tam nechce, strašně se tam střílí“ nebo „co si dneska dát malou rabovačku? Ale
bacha, ať na to starej Mace nepříde, jinak máš všechnu zodpovědnost ty!“ či „sežeň nějaký hulení, kvapem, a je to ROZKAZ!“) to jo, pro skákání pro pivo, skládání hudby, sprejování, na to ho užilo. Ale díky němu jsme já a Agen často zažívali nemožné situace. Agen byl skoro pořád u mě, a často jsme pomáhali Aayle a Kitovi. No škoda, že
Anakinovu mladou padawanku postihla strašná nehoda, řekla bych, že to Anakina trochu vzalo, rozhodně víc než mě... Ale život jde dál…
    Teďkonc Agen byl v chrámu a něco tam řešil (myslím, že mu dali na starost účetnictví, ale jenom na dnešek, protože účetní si vzal
volno) no a já, Anakin a Obi-wan jsme měli za úkol zajmout generála Grievouse. Už jsem se s ním setkala – to ona stál za počátkem Ashočiny
tragédie. Ale zpět do boje.
    „Šřřřř!!“ prásk! Výýbuuch!“ kapku mi to připomínalo počítačovou hru. Obi-wan něco kvílil, že mu malí roboti ožírají raketu, Anakin se s tím něco snažil dělat a mě se zasekly všechny přístroje. Anakin se pokoušel jak odstraňovat roboty, tak na mě pořvávat, ale nešlo mu to, hlavně mi vynechal komunikátor, zběsile jsem do něj mlátila a za okýnkem se děly věci – záběry na ohromný kotouč Coruscantu se střídal s vybuchujícími loděmi, poletujícími droidy, spoustou šrotu a já se loučila se životem. Ačkoli mě to už tak nebavilo, jako když jsem se loučila prve.
    Nakonec to dopadlo dobře. Katapultovala jsem se – a můj
únikovů modul rozbil nějaké okno a já přistála.
    „Hergot, kde to jsem?“ podrbala jsem se. Vypadalo to tam jako
někde v obýváku. Byl tam krb, atd. problémy dělalo asi deset droidů.
    „Vzdej-se!“ poručil jeden. Todle zavání hřbitovem.
    
    „Ztratili jsme Ywu Nechii!“ řval Anakin a měl toho dost.
    „Poleť za mnou! Jí už nezachráníš!“
    „Néé! Ashoku jsem zachránit nedokázal, jí dokážu… no jen škoda, že holka není v Síle cítit, teď fakt nevim…A kde je vlastně ta zatracená Grievousova loď? Jsem nějak zmatenej, lítá tady toho jako někde ve vesmírnym smetišti…“
    „Je to ta plechovka přímo před námi.“ Obi-wan měl pravdu. Na lodi bylo ohromnými rudými písmeny napsáno „Loď generála Grievouse. Prosim, klepejte.“
    Obi-wan s Anakinem doletěli k vratům. Z Anakinovi raketky se vysunula malá kovová ručka a zaklepala. Vrata se otevřely a oba jediové vletěly dovnitř.
    „Tak jsme vevnitř. Chtělo by to plán, abychom zjistili, kde je kancléř uvězněn.“ Prohodil jen tak Obi-wan, zatímco Anakin poskakoval kolem a dělal salta.
    „Co to děláš?“
    „Mistře, mě chytla křeč do nohy a tak… éh musim poskakovat, ale za chvíli to bude dobrý.“
    „Prosim tě, jdeme zabít generála a zachránit kancléře! A né na konkurz do cirkusu!“
R2 se už napojil na centrální počítač a za chvíli vytiskl mapu, kde byl kancléř označen červeným křížkem, oni zeleným a cesta směrem od nich k Palpatinovi byla vyznačená modře. R2 měl rád barvy. Od bitvy na Felucii si hrozně rád kreslil a Nemo ho v tom ještě více podporoval.
    „No, super. Takže – tudy.“ Usnesl se mistr.
    „Ale pane, tam ne! Tarasej to tam droidi!“
    „A jo sakra. V posledních letech vidim kolem jen samé droidy, že už mi ani nepřijdou… no ehm…“ aktivovali meče a vesele je zmasakrovali. Anakina už křeč přešla.
    Běželi dlouhou chodbou a ta vypadala, že nikdy neskončí.
    „Teď bysme měli o deset pater výš… no potěž koště, nechce se mi to trmácet se po schodech. Co jet výtahem?“ rozhodl Anakin. Obi-wan souhlasil. Našli výtah, pohodlně se usadili a ten se rozjel. Z automatu si vzali horkou čokoládu. Výtah jel hrozně pomalu a navíc v každém patře stavěl. Pak se ale náhle mezi 7. A 8. Patrem zastavil. Anakin to nečekal a pobryndal se.
    „Ouu, já se opařil! Ejíí, nesnáším, když na mě chrstne něco horkého, fuj, to na mě jde doslova temná strana… to pálí!“ po chvíli to ale pálit přestalo, naopak začalo studit a Anakin vypadal, jako když nestihl na záchod.
    „No prima, takle generála nemůžu zatknout. To by mi pak všichni nadostmri předhazovali, že ten hrdina, co zachránil kancléře, se strachy pochcal.“ Chvíli ještě něco remcal, ale výtah nejel.
    „Kašlu na to, jdu to opravit!“ rozhodl Anakin a vylezl nouzovým východem z výtahu a hledal strojovnu. Obi. Wan se pokoušel spojit s R2, chtěl aby odblokoval výtah. R2 měl trable s několika namachrovanými droidy, ale nakonec výtah zprovoznil, a…
    Anakin šplhal nahoru a hledal strojovnu. Napadlo ho, že bude dole, ale najednou se na něj něco s hučením hnalo. Byl to výtah – díky zásahu R2 jel hrozně rychle a smrtonosně hučel.
    „úúúááá!!! Ty vole, rozplácne mě jako švába! Todle není páternoster, tedle jezdí nahoru-dolů!“ pokoušel se šplhat po žebříku,jak mu Síla dovolovala, ale výtah byl rychlejší…

    Přivedli mě do pokoje, kde byl senátor Palpatine. Nasadili mi pouta a nařídili, ať stojím vedle jeho křesla, než donesou židli.
    „Dobrý den, pane!“ pozdravila jsem vesele. Konečně nějaká známá tvář.
    „Ahoj, děvče. Jsi velice statečná, když jsi mě sem šla zachránit. Ale jak vidno, dostali nás oba.“
    „Jistě nás z toho někdo vyseká, pane Palpatine. Jako vždycky. No a kdyby ne, tak bych vám velice ráda poděkovala za to, co děláte pro mého bratra. Jste na něj moc hodný, a nikdo ho od smrti jeho učednice neuměl utěšit tak, jako vy. A vaše čaje. Díky moc.“ Kancléř se mile usmál.
    „Neděkuj mi. Dělám jen to, co mám a co považuji za správné. Pro tebe a tvého bratra udělám první poslední. Je to automatické – pro
dobro republiky všechno. Razím heslo řešení místo strašení. A ty máš můj veliký obdiv.“ Strašně sympatický pán, mám ho moc ráda. Anakinovi dovedl poradit víc než kdokoli jiný. Skoro obden u něj byl na návštěvě.
    Konečně přinesli křeslo a já se mohla posadit. To jsem už potřebovala, nějak mě bolely nohy.
    „Nebojte se, kancléři. Za chvíli přijdou, uvidíte!“

    Anakin a Obi-wan statečně zdolali zdivočelý výtah a rozběhli se chodbou.
    „Hele, podle toho plánku bude někde na uplně druhým konci… nebo se ten plánek prostě najednou změnil.“oznámil Anakin a držel mapu vzhůru nohama. Obi-wan jí obrátil.
    „Ne… jsou to hnedka tydle dveře, jak je na nich napsáno „šéfova kacelář“ to je přeškrtnuto a je tam Vězeňský pokojík.“ Anakin koukl na dveře, vedle kterých stál, pak znovu na mapu, jako by zapoměl číst. Podrbal se na hlavě, řekl „no jo“ a pak už přepálil zámek a oba vešli
dovnitř.
    „Co jsem říkala, pane kancléři?“ jásám, „jsou tu!“
    „Ywo Nechiie! Ty žiješ!“ radoval se Anakin. Zatvářila jsem se samolibě – přežívat bylo jedna z mála věcí, co jsem uměla. Pak ještě mít kecy.
    „Hrabě Dooku!“ řekl Palpy.
    „Hele, já jsem Anakin Skywalker. Už jste nějakej popletenej!“ pronesl Anakin.
    „Ale ne…“ vytřeštila jsem oči, „za tebou…“
    „To je Obi-wan, a ne… jojk…“ totiž když se otočil, tak spatřil, jak na balkóně stojí Dooku s droidy. Jo, na Dooka mám pifku. Sice mi udělal několik jizev, ale po válkách jsem prostě vypadala asi tak, jako by mě někdo přeškrtal, takže základní jizva způsobená jím prostě nebyla vidět. I tak jsem ho nesnášela, protože pokaždé uniknul.
    „Ha ha há,“ zabasoval, „rád vás zase vidím, přátelé!“ seskočil dolů ozdobným stylem jako baletka, udělal několik salt, pár vrutů, asi pět vteřin jen tak baletil ve vzduchu, až nakonec ladně dopadl na zem. Bohužel jsem nemohla zatleskat, ale Anakin a Obi zatleskali místo mě.
    „Jsem rád, že jsme se tu všichni takto sešli. Nejprve vyřídím vás dva a pak Ywu Nechii. Na ní se obzvlášť těším. Docela jsem se nakrknul, když vyřízla do dveří srdíčko a uprchla.“
    „To jsem nebyla já, ale Kit Fisto, pomohl mi s útěkem, sama bych to nezvládla, měla jsem místo žeber kaši!“ díkybohu jsem měla ruce spoutané vepředu, takže jsem se bez varování na hraběte vrhla, sevřela jeho krk lokty a začala ho škrtit. Nohy jsme mu zaklesla kolem rukou.
    „Ups!“ okomentoval to Palpatine a vypadal překvapeně.
    „Zajímavý styl boje…“ zvedl Anakin obočí.
    „Viva la fair play.“ Utrousil Obi ironicky.
    „Tak tam tak nestůjte a pomože mi s nim! Má sílu jako bejk!“ to už se rudnoucímu hraběti povedlo zbavit se mě, odhodit k odpadkovému koši (natloukla jsem si o něj) a chvíli kolem lítali hvězdičky a světelné mečíky. Když jsem se probrala, viděla jsem jak je Obi-wan zavalený stolem, hrabě má useklé obě ruce a Anakin u něj stojí s meči.
    „Zabij ho!“ prohlásil Palpy. Dooka to šokovalo, a Anakin váhal.
    „Jasně, zabij… uch…“ souhlasila jsme s Palpym.
    „Není ozbrojený!“ protestoval Anakin.
    „No ale byl, a ty jsi mu meč sebral. Navíc ho teď nemá jak držet. Leda v zubech,“ namítám, „a copak já jsem byla ozbrojená, když ze mě na Geonosis dělal trampolínu? Zabij!“
    „Nee…“ Dooku se tvářil vyděšeně. Podruhé. Poprvé, když jsem mu jednou vnikla tajnou chodbou do kuchyně, když snídal. Myslel si, že jsem nějaká obří krysa a pak se nemohl smíchy udržet. Ale teď mu do smíchu nebylo.
    Anakin sekl - a tak skončil mocný hrabě Dooku alias Darth Tyranus, sithský lort a moderátor. Palpy se rozesmál, a já taky, ale znělo to hystericky.
Anakin zbavil mě a Palpyho pout a dali jsme se na úprk.
    „Nezdržuj!“ pořvával kancléř, „nech ho tu, on se vzbudí a najde nás.“ Myslel tím Obi-wana, samo sebou, ne Dooka. Ten by se nevzbudil, ani kdyby mu u hlavy stříleli.
    „Pane Palpatine, nevadí, když si dám panáka?“ zeptala jsem se, „kapku mě to všechno vykolejilo.“
    „Ale jo, dej si, než Anakin Obi-wana vytáhne, tak máme fůru času.“ Zamířila jsem za roh k ledničce, nalila jsem si whisky, a když jsem se vracela, prohodila jsem k Palpymu: „Tomu byste nevěřil, ale tady v tý místnosti je všechno uspořádaný jako u vás v kanceláři, dokonce i v lednici jsou stejný značky pití.“
    „Ouha, ahaha!“ zasmál se Palpy trochu rozpačitě. Z legrace jsem nadhodila, není-li on tím šéfem, a nevede li on separatisty, a pomrkávala jsem na něj.
    Palpatine vypadal, že z toho má blbý pocit.