Pižlova pouštní pouť

 

Prezident, tedy Pižla, momentálně nadšený nebyl. Seděl v poušti na modlitebním koberečku a tvářil se falešně nadšeně. Šlo mu to, měl na to školu. Vztekal se, protože písek měl úplně všude a Mekka byla ještě daleko. A ten blbej pravej prezident byl muslim. S jakou radostí ho zabil, když mu to při výslechu řekl. Pak si vzpomněl, že se prezidenta nezeptal, jak že říká v posteli své ženě. Jeho žena… tedy prezidentova žena, byl kámen úrazu. Byla hrozně hádavá a žárlivá a pořád mu vyčítala něco, co se stalo před 20 lety, nebo na loňském haloweenu, no a on, Pižla, samo sebou nevěděl, co prezident dělal na haloweenu nebo před 20 lety. Navíc v Americe neměli knedlíky a pivo bylo strašně hnusné. Tydle dvě věci v Čechách byly pořádné. Na rozdíl od platu.

            Zazvonil mu mobil.

            „Tady Piž – tedy americký prezident,“ představil se.

            „Nazdar!“ ozval se Bossův kničivý hlas, „tady jsem já.“

            „Bossi? Proč mi sem voláte, mohou nás odposlouchávat!“

            „Hele, Pižlo,“ bylo Bossovi jedno, jestli odposlouchávaj, „nemůžete to tam nějak urychlit? Bravehearts maj Jedničku!“

            „No to je hezké že mi to říkáte, ale víte, že vůbec nevím, o co jde?“

            „Eeh. První experiment. Supervoják. Superzbraň. Nikdy jsme vám o ní neřekli. Ňák jsme zapoměli. Ale potřebujeme, aby nám jí vydali. Nemůžete to nějak zařídit?“

            „Nemůžu! Musím se modlit! Jsou tady představitelé muslimských zemí, a ty nesnášej, když někam volám! Můžou to brát jako urážku! Promiňte, Bossi, ale ještě asi tak měsíc budu nepoužitelný!“

            „A to ses jako nemohl vzdát tý blbý víry? Konvertovat?“

            „To nešlo, když jsem zabil prezidenta, bylo to v pauze, kdy domlouval svou pouť do Mekky! Domluvil hrozně nepohodlnýho velblouda… Počkejte, mam hovor na druhý lince, držte!“ stiskl tlačítko a doufal,že muslimský vládce ho nevidí. Trochu se šoupl, aby ho kryl velbloud, a přijal druhý hovor.

            „Haló, tady americký prezident!“

            „Dobrý den, tady Ambrosius Hook! Ředitel Bravehearts!“ Pižla ztuhnul.

            „Dobrý den, co potřebujete?“

            „Máme zde u nás supervojáka. Zachráněný experiment od Werewolfa. Budeme rádi, když se na tu dívku přijdete podívat, je opravdu skvělá! Nemůžete svou pouť urychlit?“ Pižla se potil,. Z jedné strany na něj vyvíjel tlak Werewolf, z druhé Bravehearts a ze třetí velbloud.

            „Bohužel, jak jsem říkal Bos – chci říct, jak jsem říkal muslimskému předákovi, nemohu se z pouti utrhnout. Navíc bych zradil svou víru a Alláh by se hněval.“

            „Aha, dobře,“ pravil Hook vesele, „tak až budete moci ozvěte se nám, pane prezidente. Štastnou pouť a Alláh s vámi!“ Pižla přepojil zpět na Bosse.

            „S kým jste se to vykecával? Ten telefonát něco stojí!“ durdil se Boss.

            „Volal šéf Bravehearts, pane. Pyšnili se tou vaší Jedničkou a prý se s ní mám setkat!“ Boss chvíli neartikulovaně zuřil.

            „Koukejte se vrátit! Vybodněte se na tu blbou pouť, jestli vám muslimové vyhlásej válku, tak stejně reaktor na ovládnutí světa bude za měsíc hotovej, tak je ovládneme, nebo zničíme! Vy musíte jít k Bravehearťákům a unýst jí! Třba jí pozvěte na výlet a vezmete jí k nám!“

            „Bohužel, to nejde. Není tu žádná technologie, ani auta a na velbloudovi bych daleko nedojel. Navíc muslimové maj určité komponenty, co bych rád získal pro výstavbu reaktoru. Pošlou vám je. Vydržte, až bude reaktor hotov, poradím si s Jedničkou. A ted musím končit. Támhle jde muslimský předák.“ Pižla položil.

            Tak, to bude sranda. Sice nevěděl, co nebo kdo Jednička je, ale v tuto chvíli pro něj byl aktuálnější šéf muslimů. Zase mu bude něco vykládat a on nebude rozumět co. Sakra. Nikdy neví, jestli mu ten pablb chce vyhlásit válku nebo ho oženit s jednou ze svých dcer. Pravý prezident ovládal jejich řeč jen trochu, a on vůbec.

            Všechny ty muslimský předáci vypadaj stejně. Jeden z nich je ale fajn,nějakou dobu studoval v Praze, a trochu česky rozumí. No… dokončím tuhle pouť a pak vrátím úder.

 

            „Pižla vypadává ze hry,“ povzdech si Boss a zaklapl telefon, „musíme na to jinak. Vylákáme je ven. Sestro, jak pokračují práce na reaktoru?“

            „Za necelý měsíc už to bude hotové. Potřebujem ještě ty komponenty od Pižlových muslimů, růžový nátěr no a je to.“ Odvětila Sestro. Ještě s Destrem a Vévodkyní seděli ve společenském salónku jejich hradu.

            „Dobře. Velmi dobře!“ zaradoval se Destro, „necháme tedy Braveheatrs ve zdánlivém klidu. Doděláme reaktor a pak použijeme Darknesse.“

            „Jak?“ otázala se Sestro, „vyhodíme ho z okna?“

            „Ne, necháme ho, aby mezi Bravehearts vypustil zprávu o Reaktrou na ovládnutí světa. Jak je tak znám, hned se vypraví do Prahy, aby reaktor zničili, ale my budeme připravení a zničíme je. A dostaneme tak Jedničku zpátky.“

            „Anebo Jednička vyřídí nás.“ Povzdechla si Vévodkyně, „Rolling mi vyprávěl, jak je rychlá a silná. Darkness někde vyšťoural kus kamerovýho záznamu honičky v Riu a já to viděla. To není člověk, to je…nadčlověk.“ Destro, Sestro a Boss a vyměnili ustarané pohledy.

            „Škoda, že taková nejsi ty…“ povzdech si Boss, „No nic. Jdu zkontroloval Rolling Stonea, jak trénuje. Taky je to pablb. Někde se objeví ten Raven, nebo jeho meč a on hnedka panikaří. Jak mám s takovejhlema lidma porazit Bravehearts? Asi zase vyvinu nějaké nanoboty, aby nás posílili. Jo, to je dobrej nápad.“ A s tím se vzdálil.

            „No nic, já jdu za Darknessem, říkal že se nahackoval do nějakých bankovních účtů, ráda bych si nějaký prachy nabrala pro sebe,než to ten hamoun zase všechno utratí. Chtěla bych si koupit nový oblečení.“ Vévodkyně odkráčela. Destro a Sestro osaměli.

            „Řekneme jí to?“ otázals e Destro. Sestro zavrtěla hlavou.

            „Je to moc brzo. A mohla by to blbě pochopit. Nebo se porouchat. Teď se soustředme na náš plán, na reaktor a posilování naší armády. Bravehearts jsou vždy připravení, což bohužel jaksi nemůžu říct o nás.“

 

My jsme připravení na další část