Lidská zbraň

 

    Uprchlá jednička zrovna tou dobou vstávala. Neměla ani potuchy, kde se nachází. Uklizený pokoj bez oken, s  postelí, skříní a stolkem. Chvíli měla dojem, že usnula na nádraží, ale pak se            vzpamatovala. Nindža, spousty válečníků, asiat, kolečkové brusle, karneval v Riu…

            Vstala. Zjistila, že jí někdo ukradl oblečení a místo toho má v pokoji čisté spodní prádlo, tepláky a mikinu s maskáčovým vzorem. Zamračila se. Jejich styl stojí za nic. V soukromí maskáče, venku hrozně barevné kostýmy. Ještě že má aspoň svůj bílý nátělník. Natáhla si tedy tepláky, kupodivu v nich vypadala dobře. Chvíli dělala grimasy do zrcadla a pak otevřela dveře s tím, že najde místo, kde se podává jídlo.

            Přede dveřmi na zemi ležela malá květinka. Udiveně jí zvedla. Přičichla.

            „To je zvláštní, včera to tu nebylo…“ v tu chvíli kolem procházel Mwamba.

            „Ahoj, to jsi sem dal ty?“ otázala se ho a zamávala květinkou.

            „Co, já? Ne, já sem nic nedával. Ale mam pro tebe taky něco!“ Sáhl do kapsy a podal Morte přívěšek s jakousi vlčí hlavou.

            „Co je to? Hm, vypadá to podobně jako znak Werewolfa, akorátže ty maj tu hlavu z profilu…“

            „To je medailon ze hry Zaklínač,“ zářil Mwamba, „chci, abys to nosila! Protože vypadáš jako Zaklínač.“ Morte se usmála a medailon si pověsila na krk.

            „Tak dík. A děkuju i za tu květinku. Nevíš, kde bych sehnala nějakou vázu?“

            „Podíváme se do kuchyně.“ Tak se sebrali a šli směrem, kde Morte tušila kuchyň.

V kuchyni už Byla Stella s Ashleym a mazali si chleby.

            „Á, podívejme, náš nový přírůstek!“ usmála se Stella. Ashley se ušklíbl, „Á, svůdník Mwamba je v nejlepší formě. Šperky, kytky, nevěděl jsem, že jsi takový romantik!“

            „No dovol, já se jí snažím pouze pomoci s novým stylem a vzhledem. Kytky nerozdávám…“ našel ve skříni skleničku, „na, tady máš. Radši si to ukliď k sobě do pokoje, nebo mě budou podezírat z různých nekalostí.“

            Morte se tedy vypravila zpátky k sobě do pokoje. Vázu si vystavila na stůl a chvíli na ní zírala.

Senzace, tak co bude dál? Byla zvyklá, že se pořád kolem ní něco děje. Obvykle to končilo něčí smrtí. Ne že by zabíjela ráda, ale když někoho zabila, zvýšila se její šance na přežití.

            Hm… doktor říkal, že jí je přes 30 let. Pane jo, že bych byla tak stará? Roky jsem nikdy nepočítala, bylo to nějaká doba v laboratoři, pak v džungli, Riu, ve vězení… To už se ozvalo zaklepání. Vstoupil Hook, za ním doktor a ještě nějaký člověk se stopkami.

            „Dobrý den, Morte. Potřebuji, abyste šla do tělocvičny, a ukázala nám vaše fyzické schopnosti.“

            Šlo se do tělocvičny. Byla to moderně zařízení obří hala, kde momentálně cvičilo několik lidí. Raven a Ash šermovali, Mwamba se Stellou stříleli na cvičné terče, další lidi co neznala, cvičili na hrazdách nebo běhali kolem a davy dalších přihlíželi a fandili.

            Vešel John Smith, a do megafonu zařval: „všichni stranou, zkoušky nového rekruta! No tak, uvolněte to tady, Mwambo, nedržkujte!“ všichni se pomalu trousili pryč z tělocvičny, lezli nahoru na ochozy nebo postávali kolem a nevypadalo to, že se jim chce odejít a nechat Morte trénovat samotnou.

            „Takže, připravte se.“ Pravil Hook,  „Proběhnete přes tuhle dráhu, pak uděláte několik akrobatických prvků na hrazdě, z ní seskočíte na trampolínu, předvedete krátkou sestavu, pak doběhnete na kruhy, tam taky nějakou sestavičku, přeskočíte švédskou bednu. S Ravenem Wingsem se utkáte v šermu a se Stellou Straciatellou ve střelbě.“ Hook si zřejmě liboval ve cvičení Sokola, ačkoli jsem v životě neviděla jediného instruktora s hákem místo ruky, a to jsem tam chodila jakou dobu.

            „Jenom todle?“ zavrtěla Morte hlavou, „nic jinýho lepšího neumíte?“ rozeběhla se a vyskočila na hrazdu…

            Po hrozně krátké době…

Celá hala aplaudovala. Všichni ječeli jako smyslů zbavení, ze všech burácejících hlasů převládal ruský řev a mávání láhví vodky.

            „To není možné!“ Hook kontroloval hodiny a střídavě koukal na ně a na Morte, „todle je světový rekord! Nikdo, ani Ashley, ani Raven, to tak rychle nezvládli! Přestřílela jste Stellu!“ Hook zavrávoral, ale to už se z davu vynořil Jegor, aby podal životadárnou vodku.

            „Ano, je dobrá,“ zabasoval Smith a listoval notýskem, „nejlepší z historie. Náš zakladatel…“ pak se odmlčel a dodal: „dobře. Chtěla jste něco těžšího, budete to mít. Všichni – ústup!“ všichni ustoupili nahoru na ochozy a John Smith stiskl nějaké tlačítko. Klasické tělocvičnou nářadí se odsunulo, podlaha se otevřela a vyjela z něj další tělocvična – jakési přístroje, co vypadaly spíš jako stroje na zpracování masa na jatkách, nebo jako obří šicí stroje.

            „Co… to je?“ vykulila oči Morte.

            „To je tělocvična Ravena Wingse,“ položil jí Smith ruku na rameno, „ano, byla jste lepší než Raven Wings, a i jste ho porazila v souboji, ale tohle nikdo jiný než on nedal až do konce. Nezabije vás to, ale pár chlapů nám to vyřadilo na ošetřovnu. Tohle mají ninjové ve svých klášterech – až na to že tam toho mají podstatně víc a podstatně složitější.“

            „Zapomínáte, pane, že nejsem člověk jako vy, nebo jako Raven,“ Morte pocítila příliv pýchy, kterou nikdy před tím necítila, „jsem uměle zkronstruovanej člověk, nemám lidskou DNA. Fakt si myslíte, že mě nějaký přístroje smrti porazej?“

            „Neporazej,“ pravil John Smith, „chtěl bych jen vidět, jak vy porazíte je. Hlavně.. hlavně porazte pýchu v sobě!“

            Celá tělocvična ani nedutala. John spustil stroje, ty se daly do práce…

Morte skákala sem tam, zastavovala se, když bylo třeba, poslední stroj doslova rozkopala na kousky. Pak se za to styděla, protože oprava jistě nebude zadarmo.

            „To není možné!“ řval Smith, „to není člověk, ale superzbraň!“ valil bulvy, vypadal, že tlačí, a pak dodal hlasem, co postrádal… všechno, co hlas má mít, kromě toho, že byl slyšet (a slyšeli ho všichni, a dobře): „tenhle člověk v rukou Werewolfa… dokázal by zničit svět, nebo ho ovládnout. My.. musíme s její pomocí zastavit Werewolfa!“

            „A kolektory! A Smrťáky!“ ozval se do ticha nadšený Sheldonův výkřik, čímž to zazdil.

Po zbytek dne neměla Morte chvilku volnou. Všichni jí pronásledovali, obdivovali, ptali se, jak to dokázala a vydavatelka interního časopisu „Bravehearťáci“ s ní hned chtěla udělat rozhovor a dát jí na titulní stranu.

            „Škoda, že je prezident na své cestě po Asii,“ vzdychla vydavatelka, „jistě vy z vás byl velmi nadšený!“

 

Jak byl prezident nadšený? Dozvíte se zde