Boss a Destro zuří

 

„Cože?? Co? Ty jsi jí ztratil!“ Rozčiloval se Boss a mlátil svou holí do křesla, „A mají jí Bravehearts! Cože? Děláš si prdel!“ řval na zkroušeného Rolling Stonea, „Já je zničím! A tebe tady!“ kvičel.

            „Na zničení už pracuju,“ pravila mimoděk Sestro a drkla do Destra, „udělej s nim něco. To křeslo nebylo nejlevnější.“ Destro si povzdechl, odstrčil Bosse stranou a popadl Stonea pod krkem. Zvedl ho nad zem.

            „Tvoje selhání bylo velmi fatální,“ pravil mrazivě, „kdybys nebyl tak potřebný pro naše plány, vyhodím tě z okna k rozzuřeným žralokům. Takhle ti řeknu jediné – musíš jí dostat. Závisí na tom tvůj osud. Je ti to jasné? Budeme ti pomáhat, jak to půjde, ale velíš tomu ty… oh, Vévodkyně, ahoj…“ pustil Stonea na zem, protože do místnosti vkráčela Vévodkyně. Vypadala v nejlepší síle. Sestro na Destra mrkla.

            „Co se to tady děje?“ Pravila Vévodkyně ledovým hlasem. Destro překročil ležícího a po dechu lapajícího Stonea a dokráčel k ní.

            „Má drahá,“ zabasoval, „náš nepřítel nás opět převezl. A tento… vykuk… nebyl s to splnit ani jednoduchý úkol.“

            „Neválej se tu, chlape líná!“ došla k slzícímu Stoneovi Sestro, „a padej za Dakrnessem. Vyřiď mu, že jestli nepřiobjedná padesát kbelíků růžový barvy na ten reaktor, tak si barvu udělám z něj.“ Stone vstal, odcházel pozpátku a klaněl se.

            „Padej!“ křil Boss, „a jestli zase něco pohnojíš, tak tě umlátím svou holí!“

            „Co se tu sakra stalo?“ chtěla vědět Vévodkyně a zapalovala si cigaretu.

            „No, víš Tatiano, málem jsme měli První experiment. Silný voják, co by mohl posílit naše řady. Bohužel byl získán naším nepřítelem,“ pravil chlácholivě Destro. Tatiana se zamračila a bylo vidět, že jí to šrotuje.

            „Uhni!“ pravila Sestro, došla k Vévodkyni a zezadu jí drcla do hlavy, „teď by to mělo jít. Jsou tam furt nějaký zkraty, taky jsme v baráku na kopci, kde furt práskaj blesky…“

            „Ano! První experiment! Pamatuju si na tu mrchu…“ Vévodkynin trochu zakalený zrak se zaostřil a vypadal nebezpečně nebezpečně, „a i na to, jak nám zdrhla. Nemohli jsme jí najít celý roky… A Rolling Stone jí ztratil?“

            „Ano, je v rukách Bravehearts.“ Zuřil Boss.

            „Jak jí získáme zpátky? Přepadneme základnu a unesem jí?“ navrhovala Vévodkyně, „nebo co Pižla? Je přece mistr převleků, ten se tam nějak dostane, sabotuje základnu zevnitř,nebo Jedničku vyláká ven, a tam se jí zmocníme…“

            „Ne, to nejde…“ kníknul Boss, „Pižla je v přestrojení za amerického prezidenta. Trochu se nám to zkomplikovalo, nemůže si odskočit na jinej převlek. Zjistilo se, že americký prezident je muslim, a Pižla je teď někde uprostřed Mekky a Medíny.“

            „A to jako nemůže letět tryskáčem, aby to měl za půl dne hotový?“ povzdechla si Vévodkyně. Boss zavrtěl hlavou.

            „Ne, bohužel. Prezident to vždy chodil pěšky, nebo na velbloudu a byl znám, že se několikrát denně modlil. Pižla se teď musí modlit, aby ho neodhalili, protože se muslimsky modlit neumí. Ale on to zvládne. Bohužel, pro tentokrát vypadl ze hry.“

            „A co Darkness?“ nevzdávala to Vévodkyně, „můžeme ho poslat, aby základnu sabotoval. Může… může třeba naběhnout do elektrický rozvodní skříně a zkratovat to tam, my zatím vběhnem dovnitř a popadneme Jedničku…“

            „Ne, musíme na to mazaně,“ odmítla Sestro, „brzo bude reaktor dostavěnej. Vylákáme je do města, kde reaktor stojí, no a pak spustíme náš plán.“

            „A kdeže je to město? Tajili jste to do poslední chvíle, smím to vědět?“ zeptala se zvědavě Vévodkyně. Destro přikýl.

            „Stojí v Praze, na Pankráci.“

            „Praha? To neznám, kde to je? V Rusku? Zní to fakt jako nějaká příšerná díra.“

            „Jednou jsem tam byl,“ zavzpomínal nostalgicky Boss, „v době mých studijních let. Seznámil jsem se tam s takovou skvělou partou a šel s nima do hospody. Vzbudil jse se nahej na soše Palackýho a nikdo si mě nefotil, protože nebyly mobily a foťáky jen ty starý na film. Jo,to byly časy… člověk se mohl ožrat a dělat hovadiny, aniž by to druhej den bylo na Facebooku.“

            „Chtěli jsme použít již postavenou Žižkovskou věž,“ pokračoval Destro, „ale ukázalo se, že by nevydržela nápor Vln Ovládnutí. Tak jsme pod zástěrkou rozvoje tamní zastaralé kultury slíbili postavit nový mrakodrap - hotel - v tamní mrakodrapové čtvrti. Jsou tam jen tři, a jsou hrozně nízké. Je to fakt chudé město. Tamní vláda souhlasila, a ochotně nám dala spousty peněz, že by to vystačilo na tři takové mrakodrapy! Nedivím se, že jsou u nich mrakodrapy tak malé, když stojí tolik peněz. Takže stavíme falešný mrakodrap, který je ve skutečnosti reaktor.“

            „Je to velmi fikaný plán,“ usmála se Sestro, „Praha je nenápadné a nevýznamné město, kde si nikdo nevšímá toho, kdo co dělá. Takže až odtamtud budou vysílat Vlny Ovládnutí, nikdo se nebude koukat, co se to děje a všem to bude uplně jedno. Navíc tam mají levný alkohol a lidé z celého světa se tam jezdí ožírat.“

            „Ta Praha se mi začíná zamlouvat,“ zaradovala se Vévodkyně, „bude to výživný výlet. Konečně ovládneme svět, zničíme Bravehearts,dáme si do nosu a získáme uprchlou Jedničku!“

 

Jak si kdo dával do nosu, se dovíte v dalším díle