V základně

 

            „Co jste zač?“ pravila Morte zostra. Sice byla v bezpečí před asiatem, ale byla dost vyjukaná, „patříte k nim, nebo co?“

            „Nevím, o kom mluvíš,“ větil opatrně Ash, „ale ten, co tě pronásledoval, byl z Werevolfa. My jsme Bravehearts. Tajná organizace, co ochraňuje svět. Werevolf… jsou teroristi. Ale o tom ti řekne náš generál…“  Ash vzal nějaký malý přístroj, něco na něm vyťukával, a pak se ze vzduchu zhmotnil jakýsi pán, s hákem místo ruky a s páskou na oku.

            „Eh!“ lekla se Morte.

            „Neboj se,“ řekl hlasem, který byl velmi uklidňující a vzbuuzující důvěru, „nechcem ti ublížit. Jsme organizace Bravehearts, specialisté z celého světa, co se zavázali svět ochraňovat…“

            „Nazdar. Co chcete po mě?“ Generál se trochu zarazil, ale pak opět nasadil klidný výraz.

            „Zaujala jsi nás během operace Deštný prales. Kufřík s dokumenty, co jsi získala, má nevyčíslitelnou hodnotu. Rádi bychom tě přivítali ve svých řadách.“

            „Nikdy jsem o vás neslyšela. Ale jako jenom o tom názvu. Já sem se narodila a vyrůstala v laboratoři co mělo hnutí, něco jako jste vy. Takže vám moc nevěřím.“

            „Nikdy jsme nikomu neublížili.“

            „To oni tvrdí taky. Že nikomu nechtěli ubližovat. Ale omyl. Ano, za svou moc a schopnosti vděčím jim, ale jako… Pustili na mě krokodýly, odebírali vzorky kůže zaživa… hele!“ stáhla si nátělník.

            „Ouh…“ „ajta…“ „eh…“ „Křup!“

            „Jo, vypadám jako zebra trochu… a eh, Raven něco rozbil.“

            „To byl můj hrnek!“ zaúpěl Mwamba.

            „Ano, nejlepší bude, když to dořešíme na základně.“ Rozloučil se.

            „No a my bysme se taky měli představit,“ pravil Ash. „já jsem Ashley Shepard.“

Náseldovalo vzýjemné představování se. Nakonec se Morte mírně ukonila.

            „Ahoj. Já jsem… Morte Branca.“

            „To je jméno?“ držkoval Mwamba.

            „Nevím. Asi jo. Ale probrala bych to až na základně.“

V helikoptéře se rozhostilo ticho.  Zachránil to Jegor, když začal vyprávět své historky ze studentských let v Moskvě a pak Morte ujištoval, že se jí bude v základně líbit a ukáže jí svou tajnou palírnu. Všichni ostatní byli zamlklí, Mwamba si v jednu chvíli opřel hlavu o Ashe a hlasitě začal chrápat. Ash do něj drcnul, Mwamba spadl na zem a předstíral, že to jen předstíral.

            „Nechte toho už…“ snažila se je Stella usměrnit „a hele, už jsme tady…“ Morte vykoukla z okna a nic jiného než tmu neviděla. Smířila se s tím. O něco později vrtulník zakotvil v podzemní základně a všichni vystoupili ven.

            „Vítejte!“ pozdravil je generál, kterého Morte znala z projekce. Vedle něj stál ještě rozložitý černoch a pár dalších lidí.

            „Dobrý den! Já jsem John Smith, velitel této malé jednotky!“ zabasoval černoch a zapumpoval Morte rukou.

            „Dobrý den.“

            „Já jsem Sheldon Kowalski.“ Představil se ušatý vyhublý mladík s Darth Maulem na tričku.

            „Nazdáár, já sem Pepa Novák!“ zahalasil se týpek s jarmulkou, kraťasy a měl ponožky v sandálech. Z neznámých důvodů sebou nesl igelitku s nápisem Tesco.

            „Ahoj všichni. Já jsem… moje pravé jméno neznám, ale jinak jsem Morte Branca, ale to je spíš taková přezdívka. Před tím jsem byla První experiment. Jednička.“ Příletová hala zašuměla, Sheldon podal generálovi notýsek. Generál v něm chvíli listoval.

            „No jasně… ano… to byla operace Werevolfa… Jihoamerická džungle... Zjistili jsme to pozdě, a jejich laboratoře byly už opuštěné a rozbité.“

            „Já odtamtud utekla,“ oznámila Morte, „a nějakou dobu jsem se skrývala..“

            „To je divné…“ zavrtěl hlavou Hook  a vyměnil si se Smithem udivené výrazy, „když jsme zařízení objevili, bylo mnoho let opuštěné. Muselo by vám být víc jak 35 let!“

            „Já nevím, kolik mi je…“ pokrčila Morte rameny.

            „Proberem to v soukromí. Následujte mě!“ zavelel generál. Celá skupinka se tedy přesunula do obýváku v jejich ubikacích.

            „Tak, posaďte se, chcete něco k pití, nebo jídlo? Mam přinést brambůrky?“ organizoval generál, „přišoupejte sem nějaký židle, Mwamba si nemá kam sednout…“ nakonec se tam nějak vměstnali. Gauč okupovali Ash, Stella a Jegor, na přinesené židle si sedli Mwamba a Pepa, Sheldon přišoupal svou otáčecí židli, Raven zabodl do podlahy dva cvičné nože a sedl si na ně jako nějaký fakír, Hans si sedl na rotoped, no a Morte s generálem a Smithem si sedli ke stolu. Morte natočila židli aby viděla na ostatní, a dala se do vyprávění.

            „Takže, vznikla jsem ve výzkumáku, kde sídlili ty… Werevolfové. Pamatuju si takovou vlčí hlavu, co měli jako emblém. No a pak jsem byla zavřená v takový prosklený místnosti, ze země tryskaly plameny, občas na mě shodili betonovou desku, dávali mi injekce… Když jsem začala dospívat, zvládala jsem takový věci, co by jinej nezvládnul a vědci ze mě byli jako u vytržení. Občas se na mě přišel podívat takovej černovlasej chlap s nějakou ženskou, asi manželkou. Ta vypadala dost smutně. Chlap pořád vykřikoval, že chce výsledky, a nezajmaj ho pohnutky vědců. Šunty prej nebere, jeden mu stačí.  To jsem nikdy nepochopila… no asi se přede mnou pokoušeli vyšlechtit nějakýho jinýho supervojáka.

            Pak, když jsem dospívala, jsem utekla. Rozmlátila jsem sklo ve svojí cele, pozabíjela ty, co mi stáli v cestě a pokusila se zachránit případný další… experimenty, nikdo jinej tam ale nebyl. Tak jsem odešla do džungle, kde jsem nějakou dobu žila a pak jsem se objevila v Riu. Štvalo mě, jaký je tam bezpráví, tak jsem několik let bojovala ze stínů. Blbý bylo, že se moje moc postupně snížila, na tu úroveň, co mám teď – bylo to asi proto, že tam ve výzkumáku mi dávaly nějaký preparáty, co mi dodávaly moc, ale byla jsem po nich jako sjetá. No… takže, zřejmě jsem proti sobě popudila pár důležitých lidí, protože mě pak chytli a zavřeli. Byla to… bývalá inkviziční věznice. Několik let jsem tam byla. Tohle mám z toho, protože mě půl roku drželi v řetězech.“ Ukázala na jizvu kolem krku.

            „Pak zjistili, jakou mám sílu a začali mě stavět proti jiným vězňům, no a já je zabíjela. Dávali mi nějaký drogy, bylo to podobný jako v základně tehdy. No… já je zabíjela, oni z toho měli prachy, ale pak jsem začínala útočit i na stráže.“ Morte se odmlčela. „No, pak se děly hnusné věci, a chtěli mě zabít. Jenže těsně před tím přišel Diego a vykoupil mě. Já pro něj začala dělat a tak jsem byla vyděračka, jeho hlavní zabiják, Bílá Smrt. Diego mě aspoň nemučil…“

            Raven prudce vstal, odešel z místnosti a práskl dveřmi.

            „Co je? Naštvala jsem ho?“

            „No… neřekl bych,“ pravil Smith, „on je… gentleman a nesnáší, když někdo ubližuje ženám. Spíš ho to mrzí, co se vám dělo.“

            „Aha… no.. to bohužel nezměním. Doufám, že vám budu moci být nápomocná.“

            „To jistě budete.“ Přikývl generál, „no, měla byste jít na lékařské vyšetření. Půjdete se mnou, pak vás někdo vyzvedne a ukáže vám, kde budete bydlet. Ostatní… rozchod.

            Lékařské vyšetření dopadlo zajímavě. Lékař kroutil hlavou a nic nechápal.

            „Proboha, ta holka, vypadá tak na dvacet, ale musí jí být daleko víc! Stárne pomaleji, mentálně a tělesně je jako dvacetiletá holka, ale ve skutečnosti je starší… ano, je člověk, má zcela lidské DNA ,jen o něco vylepšené… nikdy jsem s s ničím takovým nesetkal.“

            „A co její zranění?“ Hookův hlas zněl úzkostlivě a mnul si hákem strniště na bradě.

            „Zranění… no, všude má plno jizev, ale zdá se, že se jí zranění hojí daleko rychleji, než normálním lidem. Podle všeho prošla všemi možnými nemocemi, ale rychle se zotavila, a pravděpodobně se nikdy ničím nenakazí! Bohužel, nebude mít nikdy děti. Nechci říct, že je mutant, ale něco mi to připomnělo, četl jste knihu o Zaklínači?“

            „Vím, co to je.“ Přikývl Hook a v duchu si udělal poznámku, že musí jít za Mwambou a o tu knihu ho poprosit. Lékař se zatvářil spokojeně.

            „Tak. Víte tedy, o co zhruba jde. Nedivil bych se, kdyby jste mi sem příště přivedl člověka citlivého na Sílu.“ Poklepal Hooka po rameni a pak zvážněl.

            „Má spousty jizev,  její schopnosti a síla jistě nebyly získané zadarmo. Psychiku má uplně v pořádku, což se divím… ale bůh ví, čím nás ještě překvapí!“ Doktor se opět usmál, lehce se uklonil a odešel zpátky do laboratoře. Hook si řekl, že po knižní návštěvě u Mwamby zajde za Jegorem a poprosí ho o trochu vodky. Třeba celou láhev.

 

Jak se věci měly dál, se dozvíte zde