Lov začíná

 

Jenže nebyl jediný, kdo pátral po Prvním experimentu, tedy po dívce zvané taky Morte Branca. Opustili jsme jí ve chvíli, kdy odbruslila s Ravenovým mečem.

            „Boha jeho, co jsem tu udělala!“ došlo jí o pár ulic dál, „ne, to ne… to bude průser. Diego mě zabije!“ Sevřela meč, jako by to byla její jediná jistota na světě. No, možná v tuhle chvíli i byla.

            „Ne.. slíbila jsem, že se do ničeho plýst nebudu…“ svezla se na zem. Vnitřním zrakem sledovala okamžik, kdy do křižovatky vjel maskovaný ninja. V tu chvíli se z Morte Brancy jako by stal někdo uplně jiný. Přestala normálně uvažovat a něco jí nutilo tomu člověku pomoct. Krvácel, a přesto se držel, nevzdával se. Neviděla jeho výraz, ale poznala podle držení  těla, že je na tom blbě. A rozhodla se riskovat svou svobodu pro něj.

            Diego jí nezabije. Na to je moc cenná. Jen jí udělí lekci, vrátí jí tam, kde jí našel…

Zazvonil mobil. SMS od Marca.

            „Tak kde jsi? Udělal jsem na večeři čínu a čekám na tebe.“ Marco byl její spolubydlící. Taky Diegův člověk, prozměnu hacker a příležitostný pasák. Kdysi pracoval pro vládu, zradil a Diego slíbil, že se ho ujme. Diego, velmi mocný a obávaný drogový dealer a pasák, známý v celém Riu, hlavně obávaný díky své smrtelné zbrani, které ho prakticky zbavila všech nepřátel.

Tou zbraní byla Morte Branca.

Našla u Diega domov, poprvé v životě, ale za jakou cenu. Morte Branca jí nepojmenoval, tak jí pojmenovali ve věznici, kde strávila několik let, na které nezapomene. Mimoděk si promnula jizvu, která se táhla okolo jejího krku, a rozhodla se, že se u Marca nají, a pak uteče. Diego zrovna nebyl v Riu, vyjednával nějaký obchod v Mexiku, tak se nebylo čeho bát. Uživí se, silná je dost.

 

            Marco měl mezi tím nepříjemný telefonát. Ano, už nějakou dobu tu divnou holku podezíral, ale líbila se mu a nechtěl se jí jen tak zbavit. Navíc, Diega by absolutně nezajmalo, že po týdle holce jdou velmi důležitý lidi. On by chtěl na tom vytřískat prachy, a to by nebylo dobrý, protože Destro by ho jednoduše stáhnul z kůže a tu kůži by mu dal sníst. Diegovi. Ne, Diega do toho netahat. No a pokud se ukáže, že Morte je ta holka, kterou hledaj, tak Marco dostane takový prachy, že odfrčí na druhej konec světa, do Evropy, a Diego ho nikdy už neuvidí. Má kliku, že je dneska v Mexiku. Teda, voba maj kliku, jak on, Marco, tak i Morte. No, dneska s ní povečeří a možná, možná že v noci něco bude. Koupil víno, a holky ,co s nima bydleli, poslal na ulici. No, v noci něco bude, a pak přijde Destro. Problém by nastal, kdyby Morte byla někdo uplně jinej… ale ne, ne, je to vona. Stopro je to vona.

 

            Klaply dveře a Morte Branca vešla dovnitř. Marco nasadil veselý úsměv a šel jí v ústrety.

            „Teda, ty vypadáš dobře! Ech..“ zarazil se. Morte měla triko od krve, krev měla i ve vlasech a meč, co svírala, taky nebyl nejčistší.

            „Vzala sem to zadem, takže pohoda…“ usmála se a opřela meč o stojan na deštníky, „jdu se převlíct, zatím připrav to jídlo.“

            Marco dělal, že jde do kuchyně, ale mířil za Morte. Chtěl jí sledovat, jak se převlíká, ale ona zabouchla dveře. Začal tedy aranžovat vinné skleničky, talíře a svíčky. To bude večer se vším všudy!

            Konečně Morte vyšla z pokoje. Měla bílý nátělník, pod ním žádnou podprsenku. Zvolila bílé legíny. Marco si jí představil v červeném spodním prádle, a pocítil, že se s ním něco děje. Zaplašil tyto myšlenky, zazubil se a servíroval na stůl čínské jídlo.

            Večeře probíhala v klasické rozmluvě. Marco místo Morte už viděl dolarové bankovky, které dostane. Zcela jistě, protože když se ptal na dnešní den, neopomenul se vyptávat na detaily. To musí být ta jejich hledaná holka..

            Bylo už skoro dvanáct, Morte se vína ani nedotkla a Destro nikde.  Marco nervózně poposedával a potil se. Konečně se ozvalo zaklepání,

            „Otevřu!“ Morte Branca rychle vstala a hnala se ke dveřím. Marco se usmál. Tohle bude snadný.

            Morte odemknula a strnula. Za dveřmi stál vysoký pán, co měl hlavu jako fantomas a vedle něj žena, co vypadala přesně jako on. Krom hrudní oblasti.

            „Co.. co…“ zakoktala a udělala pár kroků dozadu.

            „Jsi to ty!“ zaradoval se pán. Mluvil kovovým, podivným hlasem a šel z něj strach.

            „Nejsem… zakničela Morte a popadla, co jí přišlo jako první pod ruku. Meč.

            „Nějaký problémy?“ zeptal se asiat s velmi dlouhým culíkem, co se vynořil zpoza divných sourozenců. Pak chvíli zíral na meč, jeho výraz se změnil ve vystrašeně uctívačný a v posvátné bázni pravil:

            Victory! je tady!“ Morte nechápala, o koho jde a ty dva byly taky vedle jak ta jedle. Pochopila, že Victory je název meče, protože to měl napsané na čepeli.

            „O čem to sakra mluvíš?“ okřikla ho podivná žena. Morte na nic nečekala, otočila se, proběhla kolem překvapeného Marca a vyskočila ven z okna.

            „No teď se nám zabije, no!“ láteřil chlap. Ten asiat na někoho řval: „proč mi nikdo neřekl, že tu je? Bych se líp připravil, vzal bych si masku a tak! Přece si ho nepodám jako nějakej civil!“ Morte prchala, seskakovala z jedné římsy na druhou a nečekala, až ty dva se za ní pohrnou. Jsou to možná nějací Diegovi lidi, které poslal z Mexika. Diego se stýká s mnoha exoty, tak tohle mohou být… pak se zarazila.

            Asiat… zíral na meč! Takže zná toho chlápka, co si říká Raven! Takže Raven tu pravděpodobně někde bude a bude po ní taky pátrat!

            Morte seběhla po zdi, saltem vyrovnala skok a dopadla na chodník. Zvedla hlavu, vstala a namířila si to na hlavní třídu. Musí se dostat na to místo, kde Ravena a jeho přátele viděla naposledy, totiž když něco hledáte, běžte tam, kde jste je viděli naposledy.

            Běžela a připadala si pomalá. Skoro vždy se na ulicích Ria pohybovala na kolečkových bruslích, a ty si nechala doma. Na sobě teď měla tenisky. Značkové bílé tenisky, ale brusle by bodly. A to už spatřila mladého chlapce, co si to bruslil na poněkud otřískaných bruslích. Doběhla k němu.

            „Ahoj. Vyměním nový tenisky za tvoje brusle!“ O něco později si to chlapeček pyšně vykračoval v nových teniskách a Morte držela rovnováhu na chlapcových bruslích. Nebyly žádný zázrak, ale padly ji a vypadalo to, že ještě něco vydrží. Takže, vzhůru dolů!

            Svištěla jako vítr, přeskakovala auta, objížděla chodce. Když dorazila dolů na hlavní, ztrnula. V cestě jí totiž stál karnevalový průvod!

            Nedalo se nic dělat, vmísila se do davu. Obratně brusila a kličkovala. Tanečníci na ní nechápavě zírali, ale nedělali humbuk, takže jí ten podivný asiat nenajde. Ale pravděpodobně ani Raven a spol.

 

Další část zcela jistě napínavého příběhu