Začínáme zhusta

 

Přenesme se do horkých ulic Rio de Janeira. Teplý vzduch se tetelí nad karoseriemi aut, nebe je modré a úplně vymetené. Městem se line běžný městský puch a je slyšet běžný městský ruch, houkačky aut, hlasy lidí, hudba z obchodů.

            My se teď zaměříme na trochu lepší čtvrť. A to čtvrť plnou drahých obchodů. Takže po ulicích korzují draze oblečení chlapci a holky, co toho na sobě moc nemají. Opálená kůže se leskne potem na horkém slunci… My však bohužel musíme od krásně opálených dívek a chlapců odvrátit zrak, který vzápětí zaměříme na mladou, vzhledově tak dvacetiletou dívku. Čehož nezalitujeme, protože se od okolí liší tak, jak to jen jde.

            Vlasy má dlouhé kousek pod ramena a sněhově bílé, stejně tak i obočí. Kůže je taky mléčně bílá, až nepřirozeně. Albínka je oblečená v bílé polokošili a krátkých bílých šortkách. Jediné, co nemá bílého, jsou černé sluneční brýle a černé kolečkové brusle.

            Vesele si to uhání po ulici, občas udělá několik akrobatických prvků, parta postávajících mladíků obdivně hvízdne. Dívka se otočí, pokyne jim, a zase pokračuje v jízdě. Kličkuje mezi chodci, mezi auty, občas přeskočí zábradlí, to všechno s úžasnou lehkostí a s běloskvoucím úsměvem.

            Něco je na ní ale znepokojujícícho. Třeba časté jizvy na rukou, nohou a kolem krku. Zbytek mizí pod zářivým vypravým oblečením, které ale budí dojem, že bylo pokapané od něčeho červeného…

            V tu chvíli, kdy náš příběh začíná, se dívka zastaví na přechodu a čeká na zelenou. Auta profičí kolem, jenže ve chvíli, kdy naskočí zelený panáček, ozve se v dáli pískání pneumatik, střelba a křik. Nic divného pro Rio, pokrčí dívčina rameny a pokračovala by, kdyby v tu chvíli nevyjela zpoza nedalekého rohu vládní limuzína.

            Tak to tu ještě nebylo, zamyslí se dívka. Svaly na nohou se jí propnou, zatne pěsti, nervózně přešlápne. Za smykující limuzínou vyrazí podivný offroad a za ním motorka. Řidič motorky, ninja celý v černém, včetně zahaleného obličeje, střílí na vládní limuzínu, ze které palbu opětuje těžkooděnec ze střešního okýnka. Z offroadu se vykloní mladá žena, rudé vlasy zaplanou na slunci. Tasí kuši a vystřelí s ní. Tak tak mine střelce na střeše. To už ale řidič limuzíny zabrzdil, offroad narazí do limuzíny. Ta dostane smyk a rudovlasá střelkyně málem vypadne z okýnka. Střelec zatím zasáhne jezdce na motorce.

„Ravene!“ ozve se vyděšený křik rudovlásky. Naše dívka to chvíli sleduje, pak si olízne rty a vyrazí kupředu.

            Dobruslí ke kolísající motorce a saltem na ní skočí. Chytne maskovaného řidiče kolem pasu.

            „Drž se řídítek!“ Popadne jeho pistoli. Všimne si, že má ještě meč. No proč ne, ten se taky hodí. Vezme obě zbraně. Mačetou stačí odrazit střelu a z pistole vystřelí. Střelec z limuzíny se kácí.

            „Joo! Jedna nula pro nás! Hej, funguješ?“ řidič motorky přikývne. Pak ukáže na sebe a na offroad.

            „Nemůžeš mluvit? Jsi v pohodě?!“

            „Ravene!“ vykloní se zase rusovlasá dívka, „co se to děje?!

            „Hej, co je s ním? Proč nemůže mluvit?“

            „To je na dlouho!“

            Naše slečna pokrčí rameny. „Chcete tamty dostat, že jo?“

            „Ukradli kufřík! Chtěj vykácet deštnej prales!“ Bělovlasá dívka přikývla. „tak jo. Sledujte!“ pokynula Ravenovi, aby přidal plyn. Jenže limuzína je rychlejší. Navíc se od spolujezdce vykloní další střelec a prostřelí motorce kolo. Raven a dívka elegantně seskočí.

            „Proboha, Ravene!“ offroad se otevře a Ravenovi podává ruku namakaný černoch. Raven se hrabe do auta. Bělovlasá dívka mu na poslední chvíli podá pistoli.

            „Já to zmáknu. Meč si ještě nechám! Jeďte, až řeknu teď, tak zabrzdíte!“ řidič s licousy pokrčil rameny, rozjel to, a dívka se drží zrcátka. V druhé ruce má připravený meč.

            „Teď!“ zabrzdí, dívka se odrazí, vymrští kupředu a saltem přistane na střeše limuzíny.

            „Zavřít okýnko!“ ozve se z limuzíny. Mrtvola střelce je vyhozena ven a okýnko zavřeno.

            To už se dívka rozpřahuje, klečí na střeše a bodá do ní.

            „Hm, takle to nejde…“ sjela na přední okýnko.

            „Co to dělá? Stello, proč jsi jí nezastavila!“ hysteričtí černoch. Rudovlasá Stella má plné ruce práce obvazování postřeleného nindžy.

            „Oni jí zabijí, Mwambo!“

            „Pchroš to tocho tacháme cifilisty?“ zeptá se řidič s licousy. Civilista si ale vede dobře. Sjela na kapotu a zatímco se jí snaží setřást, mlátí mečem do okýnka. Konečně sklo prorazí. Jednou ránou utne střelci ruku i s pistolí a druhou probodne hrdlo řidiči. Natáhne se dozadu, špičkou meče si podá kufřík, chytne ho do jedné ruky, meč v druhé, ohlédne se – vůz míří přímo do řeky – odrazí se, skočí na kapotu a saltem přistane na zemi. Zvedne hlavu, vstane, položí kufřík, párkrát protočí mečem, usměje se a sundá si brýle.

            „Morte Branca vám přeje hezký den!“ ukloní se. Oči má jasně žluté se svislou úzkou zorničkou.

 

Pokračování zde