Nemesis

 

Vlézt nepozorovaně do tunelů metra žádalo hodně lstivosti a obratnosti. Raven zkratoval elektrické vedení, ostatní vběhli do tunelu, narazili na stojící soupravu metra, vyšplhali na střechu a dostali se k přístupové cestě do reaktoru. Chvíli páčili, Mwamba do ní bušil jako smyslů zbavený, až pak stačilo pár šikovných Ravenových kopů, a ocitli se uvnitř jakési šachty.

            „Jste si jistí,“ zeptala se Morte, „že jsme správně? Pepa se zamyslel, „no, teoreticky bysme mohli být v jednom z těch tří dalších mrakodrapů, to by pak šlo snadno, vylezeme nahoru, napojíme lano na reaktor, a oknem se dostaneme dovnitř.“

            „Ten barák nemá okna“, opravila ho Stella, „ty, co tam jsou, jsou falešný.“

            „Nechtěl bych pracovat v takový díře, odfrkl si Pepa, „no tak doufejme, že jsme správně.“

Naštěstí byli. Zjistili to, když se prokopali do další chodby, která byla o poznání větší. Nebyly tam skutečně okna, což se Pepovi vůbec nelíbilo, světlo bylo umělé, a kdesi v dálce něco hučelo. Všichni se ostražitě rozhlédli. Odněkud se linul strašidelný zpěv.

            „Mwambo, sklapni!“

            „Pardon!“ zpěv ustal.

            „Jsme uvnitř“, zašeptala Stella do vysílačky, „Sheldone, slyšíš nás? Sakra… Hansi? Jegore? Jste tam? To ne… spojení funguje, signál nic neruší, ale oni neodpovídají!“

            „Možná že je… dopadli…“ zasípala Morte, „a jestli ano, najdeme je!“

            „Bez Sheldona jsme ztracení,“ zaúpěl Mwamba, „nevím proč,ale jsme. On byl takovým naším mozkem. My jsme svaly. A svaly bez mozku udělají co? Přestanou fungovat!“

            „Ty jsi možná pouhý blbý sval,“ namítl Pepa, „ale já jsem srdce. Ty jsi akorát lýtkový sval.“ Posmíval se Mwambovi.

            „Sklapněte!“ okřil je Ashley, „řvete na celej barák…“

            „Na celej reaktor,“ opravila ho Morte.

            „Na celej reaktor! Navíc nevíme, co je se Sheldonem a ostatníma. Boha jeho… máme aspon ty zevrubný plány, co nám poslal. A pak ty falešný. No… tak teda vzhůru najít srdce reaktoru.“

            „Mwamba najde možná tak lýtkový sval reaktoru!“ nedal se Pepa.

Šli temnými chodbami. Všechno vypadalo strašidelně a stísněně, odněkud prosvítalo podivné zelené světlo. Morte se cítila vzrušeně, důležitě, ale zároveň vystrašeně. Během života hodněkrát byla na divných místech, ale reaktor ovládnutí světa? To se jí zatím nepovedlo.

            Jenže pak se zničeho nic ze zdí vysunuly dveře a odřízly je do sebe. Ashley zůstal s Mwambou a Stellou, Morte s Pepou a Ravenem.

            „Co je, co je?“ začali bušit na dveře, „málem sem dostala infarkt!“ řvala Morte, „co je to za fory!“

            „Je to past!“ volal tlumeně Ashley, „pátrejte dál! Někde se musíme sejít!“

            „Ale vy máte pravý plány a my ty falešný!“ zuřila Morte, „jak se jako máme vědět kde co je?“ Už se neozvala odpověď.Vysílačky nefungovaly.

            „Panenko skákavá, ta Praha má ale věci!“ divil se Pepa, „no, musíme najít Sheldona a jeho partu.  Pátrejte po.. čekmoli podezřelém.“

            Tak pátrali. Vrátili se směrem, kterým přišli a drželi se u sebe.

            „Nechci, aby nás zase nějaký dveře rozdělili, musíme se natulit!“ navrhla Morte. Oba souhlasili, tak se natulili a šli jako opilá trojice vracející se z plesu.

            „Ravene, děsně hopsáš! Jsi mimo rytmus!“ láteřila Morte, „takle se nikam nedostanem. Raven si vezme Pepu na záda…“

            „Raven Wings!“ ozval se najednou jakýsi výkřik. Raven se odpojil od Morte, tasil zbraně a popoběhl. Což byla chyba, od Morte a Pepy ho oddělily mříže.

            „Raveneee!“ křikla Morte a bušila do mříže, „ne, to ne!“

            „Moje nemesis se vrátila!“ řekl zase záhadný hlas.

            „Jaká nemesis, blbečku, ani nevím, kdo jsi!“ nadávala mu Morte.

            „Mluvím s Ravenem, ale s tebou mám také nevyřízené účty.“ Chodbou kráčel (na Ravenově části) Rolling Stone.

            „Pepo! Střílej!“ oba vytáhli svoje zbraně a začali pálit. Raven tak tak uhnul a ukázal na ně neslušné gesto. Rolling v pohodě uhnul, a několik střel odrazil.

            „Takle by to nešlo…“  vytáhl ovladač a před mříž se vysunulo neprůstřelné sklo.

            „Haha,“ zasmál se Rolling. Bylo slyšet, jak mluví, protože ve skle bylo mluvítko, „takže, Ravene! Jen já a ty! Konečně se ti pomstím! Celé dětství a mládí mě můj strýček nenáviděl, protože nadržoval tobě! Ty jsi pro něj byl jako vlastní syn!“

            „Co to mele?“ nechápala Morte, „jakej strejda? Jakej syn? Oni jsou příbuzný nebo co?“

            „A přesto jsem tě vždy porazil, a jemu to bylo fuk! Ještě mi vynadal!“

            „To tak bejvá,“ povzdechl si Pepa, „kdykoli jsem zmlátil svýho bratrance, tak mi všichni vynadali, i když jsem byl silnější jak ten parchant. Soucítím s tebou, chlape.!" Rolling se mile usmál.

            „Oh, děkuji… ale co jsem chtěl: Ano, tvého mistra jsem zabil já!“

            „Hej, a co s tím má společnýho ten strejda? Mohl bys žvanit nějak smysluplně?“ povzdechla si Morte, „celou dobu, co tu tvrdnu, se jen lituješ.“

            „Můj strejda byl náš mistr! V našem ninja klanu Tučné pandy!“

            „Co? Hahaha!“ smál se Pepa, „Von Raven byl u Tučnejch pandů? No ty vole! Pardon, pokračuj.“

            „Takže,“ snažil se zuřit už zoufalý Rolling Stone, „dnes tě definitivně porazím! Zabiju tě, jako tvého mistra! Co ty na to říkáš? Oh, pardon, ty vlastně nemůžeš mluvit! Víš ty co ? Já tě přinutím řvát bolestí…. Co je zase?!“

            „Hej, Rolingu…“ tloukla Morte o sklo, „nepřinutíš. Já ho taky nepřinutila vydat ani zvuk.“ Rolling si už zoufal.

            „Sklapněte! Oba! Mam vás plný kecky! Já se tady snažím provést pomstu, a furt mi do toho někdo žvaní! Tady se nedá pracovat!“

            „Přemluvím tvé šéfy,a by ti zvedli plat, kde je najdu?“ zeptala se Morte.

            „Jo, musíš se vrátit, pak jít po schodech nalevo, dojdeš do velké haly, no a tam stačí když začneš řvát, a oni přijdou.“

            „Tak dík. Pepo, jdem najít jeho šéfy. Raven se o něj postará.“ Morte se naposledy ohlédla. Rolling Stone vypadal spokojeně. Rozběhl se proti Ravenovi, ten zase po něm, a za chvilku se srazili.

            „Jau,“ odtušila Morte, „tak pojď.. todle je jejich boj. My musíme za šéfama.“ Spěchali chodbou podle Rollingova návodu.

            „Fakt je chceš poprosit, aby mu přidali?“ otázal se Pepa, „a neutíkej tak rychle…!“

            „Já jinak běžet neumím! Ne, nechci, já jim řeknu, aby mu ubrali. Myslím, že ho to naštve.“ To už se ozvala Pepova vysílačka.

            „Pepo? Pepo, tady Ashley! Spojení funguje! Našli jsme vězení, a bojujeme s hromadami Werewolftrooperů! Rychle, poběžte naším směrem, potřebujeme pomoct a přetížit systém, abychom je dostali ven!“

            „Raven odpadl!“ křikl Pepa, „potkal toho vlasatýho chlapa a pustil se s ním do boje! Morte teď jde poprosit jeho šéfy, aby mu ubrali na platu!“

            „Pepo, běž za nima, já ty hajzly zvládnu,“ řekla Morte, „vím kam jít, a ty mě jen brzdíš. Už takhle jsi pět metrů za mnou.“

            „Jo, to je fakt…“souhlasil neochotně Pepa, „nelíbí se mi to, ale dobrá. Ashley, nahlaš pozici. Běžím tam, a pokusím se nabourat do rozvodný skříně…“ odpojil se a uháněl jinam.

            Morte zůstala sama, aby mohla čelit svým stvořitelům.

Uháněla po chodbách, a začala potkávat Werewolftroopery. Bylo pro ní hračkou je zneškodnit. Prakticky si jimi prorážela cestu. Běžela, skopla jednoho, odrazila se od něj, přemetem skočila na dalšího, během skoku zastřelila dva další. Když dopadla, zlomila mu vaz. Kotoulem se dostala k dalšímu, zastřelila ho, vyskočila, odrazila se od dalšího na strop, několik metrů běžela po stropě a střílela do Werewolftrooperů. Pak seskočila, několika kopy s otočkou vyřídila pár dalších, vyběhla do prostoru velké haly, najednou –

            „Kurváááááá!“

 

Asi tak, jde do tuhýho