Konečně v Praze

 

Druhý den naše parta hrdinů nastupovala do transportního letadla, které pilotoval Hans a druhého pilota mu dělal Sheldon. Hook měl projev, ale nikdo moc neposlouchal, všichni jen předstírali, že poslouchají. Nejotrávenější byl Mwamba. Pořád mumlal, že se v noci nevyspal, protože vedle v pokoji Raven děsně rámusil.

            „Raven nerámusí, bůh ví co jsi slyšel,“ plísnila ho Stella. Mwamba jí zpražil unaveným pohledem.

            „Jasně. To, co jsem slyšel, ani neznělo jako Raven. Teda v případě, že nevzdychá jako holka.“

            „Raven nevzdychá, Mwambo. Musel jsi slyšet někoho jinýho.“

            „To jsem zřejmě slyšel. Ech, počkej… moment! Raven Wings, že by jako… s holkou?“ Stella pokrčila rameny. „No, už to tak asi bude. Když mu to nevyšlo se mnou, tak s někým jiným. On a Morte Branca. Mohl jsi si všimnout, jak po sobě koukají, jak… hm, spíš jak ona po něm, u něj nebylo vidět, jak kouká.“ Mwamba se tvářil děsně šokovaně.

            „To ho viděla nahého! Viděla jak vypadá! Jeho obličej! Pokud teda neměli zhasnuto… Boha jeho, já padnu. Jak se mam soustředit na boj, na nepřátele a na další a další nástrahy osudu, když pár metrů ode mě byl svlečenej Raven?“

            „Cože?“ ozval se Hook. Poslední dvě slova z Mwambova proslovu totiž zazněly do ticha. Všichni teď koukali na černého rozpačitého hocha.          

            „Co? Já jen… já jen že… Ravenno oblečení… ech.. pardon…“ otočil se a překotně vspěchal do transportního letadla.

            „Nebojte se, my to zvládneme,“ pravil do ticha Ashley, „a nikdo, ani Raven, se u toho nebude svlékat.“ Raven si připlácl ruku na čelo a vkráčel do letadla.

            „Jéztli je to fšechno,“ pravil Hans, „pchosím Herr Sheldon, apy mě násletoval do das kokpit.“ Sheldon přikývl a uháněl si to za Hansem.

            „Jo… tak čau…“ rozloučil se Ashley a vešel do transportéru. Morte ještě chvíli mávala a cítila se jako nějaká hvězda. Pak taky vlezla dovnitř, Hans nastartoval, vrata ve stropě se otevřela a transportní schnitzeletadlo se vzneslo směrem ku Praze.

            Cesta probíhala celkem hladce. Všichni se připravovali, čistili si zbraně. Jegor nechal kolovat vodku a vykládal u toho, že ve středověku lovci upírů lovili upíry opilí, by se jim nedali číst myšlenky.

            „Pochybuju, že nám bude Werewolf číst myšlenky,“ pravila Stella, pak se koukla Mwambovým směrem, „a obvlášť ne ty Mwambovy. To by si dali.“
            „Můžeme Mwambovy myšlenky použít jako zbraň,“ ozval se Pepa Novák, „což mi připomnělo, že v Čechách budu všemu, co se tam řekne, rozumět, takže mluvení nechte na mě.“

            „Samozřejmě,“ přikývl Ashley, „nerad bych slyšel Mwambu mluvit česky. Jednou jsem ho slyšel mluvit v jeho rodné řeči, a už to nikdy v životě nechci zažít.“

            „Hej, já jsem tady, jestli jste si nevšimli!“ Držkoval Mwamba, „tady, sedím a slyším všechno, co si říkáte!“

            „Já už se lekla, že slyší všechno, co si myslíme!“ zasmála se Morte.

            „Jo, srandičky, srandičky, na to vás užije. Do Čech daleko, jdu se namáčkout dopředu k Sheldymu a trochu si zdřímnout.“ Mwamba uraženě odkráčel do kokpitu a nedbal na Sheldonovy a Hansovy protesty. Pak se přece jen vrátil, vlezl do nákladního prostoru a ustlal si v offroadu.

Praha je přivítala smradem a smogem. Počasí bylo poměrně dobré, aspoň nemrzlo a nepršelo.

            „Takže, přistáli jsme na soukromém vládním letišti,“ pravila Stella a otevřela mapu, „musíme se dostat semka na Pankrác… A nějak nenápadně, je tam plno civilistů, a neradi bysme někoho ohrozili.“

            „Mwamba ohrožuje už tím, že tu je,“ nedalo to Sheldonovi, „nicméně, vytiskl jsem plány mrakodrapu. Povedlo se mi nabourat do systému Werewolfa a todle dostat. Bylo to až podezřele snadné, takže bych se toho nedržel. Mohou to být falešné plány. Ale víte co – my budeme předstírat, že si falešní plány čteme a že jim věříme, a přitom jim věřit nebudeme. To nepřítele zmate.“

            „Měli bysme se rozdělit,“ navrhla Stella, „Sheldon s Hansem a Jegorem v autě objedou nejbližší okolí a pokusí se budovu naskenovat. My zatím počkáme v nedalekém obchodním centru.“ Ostatní souhlasili, tak se nasedlo do auta a jelo se na Budějovickou. To je jedna stanice metra na Pankrác.

            Na Budějárně Stella vytáhla jakýsi přístroj, co vypadal jako oceňovací pistole (to je takový věcička, kterou se v obchodech dávají na zboží cenovky).

            „To je skener, proskenujeme tunely metra, jestli tam není nějaký tajný vchod do mrakodrapu.“

            „Tak dobře, a nebudeme moc nápadní?“ napadlo Morte. Pravda byla, že na sobě měli, krom Pepy Nováka, zajímavé oblečení. Morte měla bílou kombinézu z kůže, s červeným páskem a červenými rukávy, Stella žluto-červeno-modrou kombinézu, taky z kůže, Raven byl celý v černém, Ashley v brnění, Mwamba v tom samém, jen Pepa Novák měl normální triko, kalhoty a na hlavě nezbytnou jarmulku. Jako by k nim nepatřil.

            „Jejich kroje se mi opravdu nepovedlo sehnat,“ omlouvala se Stella.

            „Kroje? Jaký kroje?“ zuřil Pepa, „boha jeho, tady choděj lidi normálně oblečený! No nic, jdeme do metra, budeme se kdyžtak vydávat za nějaký.. fanoušky nebo tak něco.“

            Oddělili se. Zcela normálně oblečení Sheldon, Jegor a Hans nasedli do auta, a vymóděný zbytek jednotky Bravehearts zamířil do metra.

            Vynecháme peripetie s lístky, zuřícími důchodci a humbuk kolem skeneru chodeb. Který, jak se ukázalo, byl úspěšný.

            „Tady… tady je taková dutina, co vypadá jako vyústění nějaké chodby. Dá se tam vejít. Když  se nějak dostaneme na střechu metra, nebo ho zastavíme… to vyřešíme pak, nejdřív musíme počkat v obchodním centru.“ Jak Stella rozhodla, tak se i stalo.

            V obchodním centru míjeli knihkupectví. Morte se zastavila.

            „Tamten pán v černým se mi moc nelíbí, vypadá jako černá verze Bosse,“ ukázala směrem, kde byla skupinky jakýchsi podivně oblečených lidí, „něco říká, ale mluví česky.“ Pepa chvíli poslouchal.

            „Jo, je to Darth Vader, a právě vykládá, že chce ovládnout svět.“ Morte se zarazila.

            „Proboha, klid. To je z Hvězdných válek. Sheldon se zabije, až mu řeknu, že tu byli fanoušci, a on je neviděl.“

            „Můžeme se k ním připlížit a tvářit se, že jsme taky nějací fanoušci,“ napadlo Ashe. Ostatní souhlasili, tak se nenápadně přifařili k davu fanoušků a splynuli s nimi.

            „Hm, ta je moc pěkná,“ ukázal Mwamba na pohlednou rudovlasou dívku v latexu, co se zrovna bavila s Urdnotem Wrexem, „co mu asi tak říká?“

            „Hnedle zjistím!“ Pepa předstíral, že míří k regálu, u kterého dívka stála, a zaposlouchal se.

            „No a takže se mi stalo,“ pravila, „že jsem si prdla. Ale on to nebyl prd, a celá peřina byla hnědá.“

            „Jo, to znám, něco podobného se mi stalo, když jsem se vracel z kalby,“ přikývl krogan. Pepa se radši vytratil.

            „Tak co?“ chtěl věděl Mwamba.

            „Poslyš… to nechceš vědět.“

Po chvíli se konečně ozval Sheldon.

            „Tady Sheldon. Něco máme. A je to…. Velký. Normální cestou se tam nedostaneme. Co navrhujete?“

            „Můžeme se dostat do metra, a odtamtud by se dalo.“ Navrhla Stella.

            „Jasně,“ souhlasil Sheldon, „tak jo. Posílám ti plány, ale ty, co jsem naskenoval. Pomůže vám to najít srdce reaktoru a přetížit ho.“

            „Blbneš?“ zděsil se Ashley, „prosím tě, dyť to vyhodí do povětří celou Pankrác!“

            „Neboj. Vyvinul jsem hackovací klíč, kterej se musí zadat manuálně. Reaktor by to mělo poškodit tak, že už se nezapne.“

            „Jak víš, že to neselže?“ hysterčil Ash. Shledon si povzdechnul.

            „Nevím. Ashley, já nevím. Já jen doufám, že to vůbec bude fungovat. Měl jsem na vymýšlení pět minut. Co mam asi mám vymyslet? Posílám vám ten kód. Nikde ho neztraťte. Dávejte na sebe bacha, budeme ještě hlídkovat kolem a kdyby něco, pošlem vám to. Pošlete nám souřadnice vaší přístupový cesty, a my se k vám pak přidáme.“

            „Tak jo,“  ukončil Ash spojení, „no, tak slyšeli jste? Musíme jít zachránit svět! A eh… proč na nás ty fanoušci tak koukaj?“

 

Vy budete taky koukat