Kapitola 7 - Odhalení

        "Nech toho!" vykřikl hrdinsky Shatner. Když toho Quilana nenechávala, chytil Ester kolem pasu a snažil se jí stáhnout dolů. Místo toho ho kouzlo zasáhlo taky.
        Všichni zmlkli a čekali, co se stane. Nichelle utěšovala Filipa, který vypadal, že prožil nejhorší zážitek v životě, což byla pravda. Jeho nejlepší kamarádka byla mučena emzačkou a nejlepší kamarád málem rozplácnut modelem vesmírné lodi.
         Záře kolem Ester a Shatnera zhlasla. Oba dopadli na podlahu. Ester docela elegantně, jako superhrdina, ale Shatner se rozplácnul.
        "To bolelo," zlobila se Ester, "a... a, já jsem nahatá? Bille, ty taky!" Opravdu, oba na sobě měli jenom spoďary.
         "No, hm... c c c,"dělala Quilana. Ester a Shatner se zmateně rozhlíželi, a koukali po zmatených  lidech kolem.
        "Ty..." ukázala Ester na Billa.
        "Já..." ukázal Bill na Ester.
        Pryč byly Esteřiny nadvlasy, místo nich měla nevýrazné myší pramínky do půli zad. Obočí prakticky neviditelné, bledá pleť, břišní faldy, malá prsa a byla docela malá, když zmizely platformy.
        Shatner měl taky nevýrazný obličej, břišní faldy, pomerančovou kůži a byl skoro plešatý.
        "Tak takhle vypadaj doopravdy," pravila výsměšně Quilana, "není to žádná krása. Jen se maskovali! Lhali!"
         "Jo, to ano," řekl Shatner, "jsem herec, tak klamu. Ona je mistryní lži a klamu, tak taky klame. Krása není důležitá, důležitý je, jakej je člověk uvnitř."
         "No, já jsem docela blbec," rozhodila Ester rukama, a bylo ji uplně fuk, že tam stojí jen ve spoďarech, "moc bych si nefandila. Ale to oblečení bylo docela drahý, tak bych byla ráda, kdyby jste mi ho přičarovaly zpátky."
        "Vy... vám je jedno, jak doopravdy vypadáte?" divila se Quilana.
        "Jo," řekl Shatner, "ženský po mě jedou tak jako tak." Ester přikývla.
        "U mě nápodobně. Nouzí netrpím. Tak jsi mě svlíkla. No a co, mraky lidí mě vidělo nahou. Fotila jsem akty," vysvětlila, "no a taky jsem se jednou v Erorru ožrala, a uplně do naha se svlíkla..."
        "Jo tam jsem byl!" zvolal Tobiáš.
         "Já ne," zněl Ondra zklamaně.
        "Skvěěěěěláá akce," protáhl Tobiáš labužnicky.
        "Ester je hezká taková, jaká je!" řekla Nichelle, "že jo Filipe?" Než Filip odpověděl, dala se Quilana do křiku.
         "Co jste to za rasu? Našinec vás obnaží, poníží, a vám to nevadí!"
        "Jsme přece dokonalý, ne?" ušklíbl se Shatner.
        Ester se popravdě začínala cítit trochu trapně. Nahota jí nevadila mezi přáteli, v hospodě, ale todle bylo divné. Ještě divnější bylo, že si jí nikdo nefotil. No, ano. Ještě nevynalezi fotící mobily.
        Zahlídla nohu od židle a pomalu se k ní sunula, zatímco Shatner plamenně vykládal o povrchnosti.
        "Mě nepřekecáš," řekla Quilana a její dokonalá ústa se zkřivila do úsklebku, "a taky vidím, že nejsi dokonalý... ou!" Ester jí přetáhla po hlavě nohou od židle, druhou ránu jí dala do zad a třetí do žaludku. Pomocnice vystřelily, ale minuly. A pak se stalo něco divného.
        "Uch!" zvolala Ester. Už podruhé ten den měla dojem, že se udusí, ale Shatner byl tři metry od ní. Bylo to tím, že se jí vrátilo oblečení - takže i těsný korzet. Zavrávorala, ale ustála to.
         "Jsme zase oblečený!" radoval se Shatner, "a máme i vlasy!"
         "Teď chápu, proč sis při rvačce držel hlavu... držel sis tupé..." huhlala, zatímco jí Shatner objímal a hulákal. Přes trosky se k nim valili Monstra s herci.
        Lidi začali poděšeně křičet. Ester a spol se koukli směrem, kam ukazovali.
        Byla tam Quilana.. Teda něco, co z ní zbylo. Ten zbytek se pohnnu.
        "Au", zakníkalo to, "to bylo mazaný." Probíraly se i dvě pomocnice. Jenže už to nebyly zářící sexice. Měřily asi půl metru, a než ženské, připomínaly malé fialovorůžové skřítky, něco jako Dobby křížený s mistrem Yodou.
        "Ano, takhle vypadáme," skřehotala Quilana, "proto tak bazírujeme na iluzi dokonalého vzhledu. Jak jsem ztratial vědomí, moje kouzla vyprchala... Ale naše civilizace je v koncích. Jsme tři poslední, co zbyly. Jsme dobré ve vědě, tak jsme hledaly vhodného... dárce DNA pro záchranu naší civilizace... naše přístoje ho našly tady, tak jsme vytvořily tunel, kterým jsme se sem dostaly... netušily jsme, že se otevře boční vchod..."
         "Můžem vám nějak pomoct?" zeptala se Ester, "jeho už nechcete?" ukázala na Shatnera. Quilana zavrtěla hlavou.
         "Ne. Není... vhodný." Všichni se zasmušili.
        "Nechtěly jsme ubližovat... jen jsme nevěděly, jak na to. Nejsme moc dobré v jednání s cizím druhy..."
        "Takže vymřete?" zeptal se Nimoy. Quilana smutně pokývala hlavou.
        "Královno, je tu někdo jiný," kvíkla jedna z pomocnic, "podle mého přístroje.. je tady!" Všichni zmkli a sledovali, kam její prst míří. Ukazovala přímo na Tobiáše. Zatvářil se nejprve vystrašeně, ale pak se vesele zašklebil a pyšně se rozhlédl kolem.
        "Jé, já jsem vhodnej! A zachránim vesmírnou civilizaci!"
        "Neboj, vezmem jenom vzorek," ujistila ho pomocnice, "teda, jesli chceš." Tobiáš radostně souhlasil.

 Takže to nakonec tak blbě nedopadlo. Con skončil oslavně, zranění nebyla tak vážná. Monstra se loučila s herci. Fanoušci nadšeně tleskali.
        "Myslíš, že se ještě někdy uvidíme?" chtěl vědět Shatner a objímal Ester.
        "Doufám, že jo. Zase se nabouráme do nějaký skříně s vínem. A nejen to."
        "Tak Filipe, ráda jsem tě poznala!" loučila se Nichelle.
        "Nápodobně. Jsi skvělá holka," usmál se na ní a cudně si třásli rukama.
        "Ale... kašlu na to!" usmála se Nichelle a políbila překvapeného Filipa.
        "Dost jste mě děsili," přiznal Nimoy, "ale nakonec se ukázalo, že jste hrdinové."
         "Jo, jsme!" radoval se Ondra, "a chlast tu máte výbornej."
        "A já zachránil emzáky!" radoval se Tobiáš. 

Pak nasedli na vesmírnou loď a putovali zpátky do 21. století...
A Quilana pak vymazala skoro všem paměť...