Kapitola 4 - Příliš mnoho bojů

Ester je nemohla najít. Taky jí tam mohli nechat nějaký směrovky, nebo tak něco...  Hladala kabinet přírodovědy. Ten s kostrou našla, ale to nebylo to, co chtěla.
        Chodba byla liduprázdná. Někdo pak vycházel ze záchodu.
        "Hh," udělala Ester. Ten neznámý se otočil.
         "Vy jste Shatner!" namířila na něj Ester mobil.
        "Jo, jsem.. a co tu děláte vy? Proboha, má zbraň!" vystartoval na užaslou Ester, která se zmohla jen na "ne, já jsem jenom..." a klopýtla o židli, co stála u zdi. Shatner to nečekal, vrazil do ní a oba se svalili na křeslo. Ester upustila Iphone, Shatner do něj strčil a mobil vystartoval po chodbě o pár metrů dál se zastavil.
        "Rozbiješ to, co to děláš, přestaň se po mě válet! Je to strašně divný!" ječela Ester, "Cestuju sem padesát let, a první, co se mi stane je, že mi Shatner rozbije hubu." Snažila se ho ze sebe sundat, on se pokoušel Ester znehybnit a volal ochranku.
         "Neřvi tu jak na lesy!" volnou rukou mu ucpala pusu. Plastová židle nečekala takový nápor a rozpadla se. Ester a Shatner se dali do boje na podlaze mezi troskami židle.
        Nimoy a ostatní postávali a posedávali v nedaleké Shatnerově šatně. Asistentka pravila, že šel na záchod, a musí počkat. Tak čekali. Ondra si zaujatě prohlížel vycpanou sovu, Tobiáš cpal prsty do nosu vycpaného medvěda a Filip ho u toho fotil. A za chvíli se z chodby ozval šílený kravál, zvuky boje a křik.
         "To je Ester!" plašil Ondra, "někdo jí napadl!" Všichni, včetně Nimoye a asistentky, vyběhli na chodbu. Když doběhli za roh, viděli na podlaze lítý souboj mezi Ester a Shatnerem.
        Byl to popravdě podivný souboj. Shatner se jednou rukoubůh ví proč  držel za hlavu a druhou šermoval před sebou. Ester se držela za prsa a rukou se pokoušela odrážet Shatnerovy útoky. Do toho se přetlačovali nohama, no vypadalo to pravdu podivně. Monstra, Nimoy a asistentka na tu podivnou scénu chvíli koukali, než se odvážili zasáhnout.
        "Co to děláš, jsi blázen?! hulákala Ester a pokoušela se vyplivnout Shatnerův rukáv.
        "Ty mě chceš zabít, viděl jsem, jak jsi na mě namířila tu věc a řekla, že jsem Shatner!" vřískal Shatner. To už k nim přiskočila Monstra a odtáhla Shatnera. Nimoy a asistentka se postarali o Ester.
        "Co jí mlátíš, ty zmrde!" zahulákal Ondra a strčil do nešťastného Shatnera, že ho schodil i s Tobiášem, "Co ti udělala!"
        "Jé můj mobil!" udělal najednou Filip a hnal se pro Iphone, co byl odhozený stranou.
        "Bille, nic ti nechce udělat," vysvětloval Nimoy, "ona a Monstra jsou z budoucnosti. Je to dobrý."
         "Co?" mžoural zmatený Shatner, "CO se tady děje?"

         Začínalo jít do tuhého. Shatnerovi bylo vysvětleno, co se stalo, proč tu Monstra jsou, no a během ukázek chytrých telefonů málem omdlel. Jenže během těchto pěkných chvil, vypadávala elektřina a Ester tvrdila, že to podivné silové pole je víc a víc vidět.
        Ester, Shatner a Tobiáš stáli u okna a koukali se ven. Ostatní posedávali nebo si hráli s vycpaninami.
        "Rozhodně se lidi nemůžou dostat ven, a ty jsou venku, se nedostanou dovnitř... koukejte." Byla to pravda. Lidi, co se chtěli dostat na con, se venku zastavovali a z neznýmých důvodů odcházeli pryč. Ty, co byli uvnitř, nejevili známky zájmu odejít. I přes to bylo lidí uvnitř docela dost.
        "Maj konečnej stav duší, co tu chtěj mít uvězněno," pravila Ester ponuře. Shatner přikývl.
        "To bude pěkná mela..." pravil, "Vůbec nechápu, co po nás ty emzáci chtěj"
         "Tebe chtěj," řekla Ester, "čemuž se popravdě nedivím." Shatner se na ní mírně nechápavě kouknul a ona se zatvářila, jako by pozřela nějakou omamnou látku. Pak se rychle vzpamatovala.
        "Musím ale říct," vracela se do velení, jako by se nechumelilo, "že jsme nikdo nikde žádnýho emzáka tady neviděli. Nebylo by špatný jít a podívat se po nějakejch divnejch věcech kolem. Třeba po ufu."
        V tu chvíli se prudce otevřely dveře. Dovnitř vběhla velmi atraktivní černoška. Tobiáš s výkřikem "emzák!" vstal a pokusil se dívku atakovat, ale Filip ho rychle zastavil.
         "Co blbneš, dyt je to Uhura."
        "Jmenuju se Nichelle," řekla čenoška uraženě, "a támdle nějaká ženská zmrazila týpka... pomocí nějakýho kouzla!
        Esterprase na nic nečekala, odstrčila Shatnera, vyskočila na nohy a trochu zavrávorala, protože měla přesezené kotníky. Pak opět nabrala rovnováhu a běžela ke dveřím. Vrátila se, popadla stojan na deštníky, co byl u dveří, a konečně vyšla ven. Všichni na ní fascinovaně zírali.
        "Co proboha blbne," strachovala se Nichelle, "vždyt ta divná ženská má nějaký... schopnosti, a ona jen stojan na deštníky!"

         Hrdá držitelka stojanu na deštníky vyběhla na chodbu a dávala si dobře záležet, aby na ní Shatner koukal, tak se pokoušela tvářit jako on, když v jedné epizodě zachraňoval posádku, nebo co to tam sakra dělal. Pak spatřila tu ženskou.
        Byla celá fialová, a rozhodně nevypadala jako retro emzák. Vypadala jako top modelka se silikonovými pětkami, oblečená v modrých přiléhavých minišatech z nějaké lesklé látky. Místo vlasů měla chapadla, co vypadaly jako velmi tenké, lesklé růžové dráty a měla je dlouhé až do pasu.V obličeji vypadala poměrně atraktivně. Humanoidně, až na to že bělmo měla růžové a panenku celou černou. Držela nějakou zbraň ve tvaru velké propisky. Prostě, byla vysoká, štíhlá, lesklá, krásná. Ester na chvíli ztratila koncentraci, ale brzy se vzpamatovala.
        "Há.." ozvalo se najednou vedle ní. Shatner (ozbrojený pilkou, kterou vzal čertvíkde), Nimoy (ozbrojený popelníkem), Nichelle (držela židličku) plus Monstra - Tobiáš držel Nokii, Filip statečně třímal vycpaného havrana a Ondra placatici- Ester si pomyslela, že stojan na deštníky není ještě tak špatná zbraň.          
        "Pozemštané", pravila emzačka, "ještě není čas."
        "Čas na co? zeptala se Ester a byla dost konsternovaná z toho, že její první mezigalaktická konverzace se vztahuje na to, že ještě není čas.
        "Na naše... splynutí..." řekla mimozemšťanka a pozvedla ruku. S Monstry, Shatnerem a Nimoyem to udělalo něco divného. Nebyli schopni pohybu ani slova. Esterprase výhrůžně pozvedla stojan a Nichelle židli.
         "Vzpamatuj se!" bouchla Ester Tobiáše, protože byl nejblíž, "no tak." Nereagoval, tak se obrátila na Emzačku.
        "A ty se sakra jak jmenuješ?"
         "Jsem Quilana. Hm. Koukám, že mé schopnosti nepůsobí na pozemské ženy."
        "No jasně že né, ty nádhero!" zahulákala Ester, a Nichelle se přidala:
        "Naše muže nikdo týrat nebude! Stačí, že to děláme my."
        "Jasně, že.. eh, co?" zarazila se Ester, ale pak se vzpamatovala.
         "Nichelle? Na ní!" Obě se za huronského řevu rozeběhly po Quilaně. Ta jen překvapeně zvedla ekvivalent obočí a ze zbraně, kterou třímala v ruce, cosi vystřelila, ale Ester to odrazila stojanem na zeď, což jí překvapilo daleko víc, než Quilanu. Nichelle vypadala odhodlaně, nebo si prostě myslela, že Ester je tak úžasná, že dokáže stojanem vykrýt každý útok.
        "Uááá!" Duo Nichelle - Ester doběhlo k vetřelkyni a obě jí přetáhly. Quilana spadla na zem, ale pak elegantně vyskočila na nohy, ze zbraně vystřelila nějakou vlnu, která obě bojovnice vystřelila zpátky směr monstra a Nimoy-Shatner. Takže se brzy všichni váleli po zemi, a Quilana, mumlající "pozemské ženy jsou mnohem nebezpečnější" prchala pryč.
        "Za ní!" hulákala Ester a hrabala se na nohy, "musíme jí zastavit!.. hej, jste v pořádku? A co ten omdlelej chlápek támdle?"