Strip1

Kapitola 1 - Patálie s kumbálem        

Byl běžný páteční večer. Ester, zvaná taky Esterprase, seděla v Eroru, a zírala do piva. Seděla a zírala asi půl hodiny,  než se začali trousit lidi. Jen tak z nudy si prohlížela vlasy, které měla spletené ve velmi, až pod zadek dlouhé červeno černé rastacopánky. Líbilo se jí vypadat jako mimozemšťan. Celkově měla emzáky ráda, ale bohužel, nikdy nikoho z nich nepotkala.
        Přišla Monstra. Tobiáš, vysoký, dlouhovlasý fousáč s pihovatým obličejem, Filip, hubený týpek, co občas nasazoval pološílený výraz, a místo pozdravu se začal válet po podlaze a vykřikovat, že o žere koberec, a konečně Ondra, dlouhovlasý, vykulený ostravák, co se věčně směje a je hlučný.
         "Hmmm... čau," zahučela a pokusila se vypít celý pivo. Neúspěšně.
Tobiáš, Ondra a Filip si ní přisedli. Celá bandička, Monstra. Jednou vám povím, proč si tak říkaj.
        "Jak je?" zeptal se Ondra. Esterprase odpověděla neutrálním zahučením. Zato Tobiáš se zubil od ucha k uchu.
        "Hm..." koukla Ester na mobil, kde se skvěli Kapitán Kirk a a Spock.
       
"Proč všichni musej stárnout..." povzdechla si.
        "Hele, něco mám!" radoval se Tobiáš. Filip si ho nevšímal.
        "Ester, jdeš zejtra na TrekCon? Bude tam Shatner," oznámil.
        "Jo, vim vo tom, Nejdu, nesehnala sem lístky. Každej chce vidět Shatnera, než umře," zoufala si. Filip jí soucitně pohladil po ruce a Ondra se truchlivě napil.
        "Mam lístky," řekl Tobiáš. Všichni k němu vzhlédli.
        "Tátův kamarád je Shatnerův tlumočník. Dal mi tydle lístky." tasil je. Ester hned po jednom skočila. Zbylé rozdal klukům.
        "No, chlapče," usmála se, "až potkám nějakou pěknou holku, pošlu jí za tebou, aby ti dala pusu!"

          Druhý den bylo na conu natřískáno, jako by tam dávali něco zadarmo. Ester se čuřila, Tobiáš byl jako na jehlách, Ondra se nudil a Filip se tvářil, jako by tam nebyl, a  za ostatní se styděl.
        "Pujdu na cígo," zahuhlala Ester, ale chodba byla úplně zaplněná, že se tam nedalo projít.
        "Půjdeme tudy," řekl Tobiáš a otevřel nějaké dveře."
        "Hele, a kam to vede?" ptal se Ondra, jako by měl za to, že Tobiáš zná plán celé budovy.
        "Nevím, to zjistíme," pravil nedočkavě a všichni 4 se nacpali do dveří. Byla tam tma, Filip pak rozsvítil. Byla to nějaká menší místnost, vypadala jako přístěnek na smetáky, ačkoli tam nic takového nebylo, jen jeden osamělý kyblík. Čtyři stěny, strop, a nějaké trubky na zdi.
        "Dobrej úkryt," zaliboval si Tobiáš.
        "Hm," zahuhlala Ester, vzala kyblík, obrátila ho a sedla si na něj, "až na to, že je tu tma, vedro a jenom tendle kyblík. Nepřišla jsem se sem schovávat. Kdyby tu byl aspoň Shatner..." v tu chvíli se země podivně zavlnila.
         "Cejtili jste to?" zeptal se Ondra, "země se zavlnila." Sice si pár vteřin před zavlněním mocně zavdával z placatice, ale i ostatní byli nesví.
        "Haha," snažil se Tobiáš odlehčit situaci, "kolem prošel Shatner, haha." země se zavlnila o něco víc. Všichni 4 zmlkli. Zvenčí k nim doléhal zvuk nohou a hlahol hlasů, ale o nic víc vzrušenější jako chvíli před tím, nikdo v panice neječel, prostě jako by ty otřesy pocítili jen naši čtyři borci.
        "Jdeme radši pryč," navrhla Ester, "možná se ten dav už trochu odvalil a my Shatnera aspoň zahlídnem..." jenže v tu chvíli se zem zatřásla potřetí. Všichni začali kvičet, kymácet se a chystat se toho, co je nejblíž. Ondra ze všech sil lomcoval klikou a křičel, Tobiáš mával rukama jako větrný mlýn, Filip klečel na zemi a bušil pěstmi do zdi a Ester se pokoušela kyblík použít jako beranidlo, jak to s ní házelo, mlátila svými provazovitými vlasy do ostatních. Pak jí to odrazilo směrem zeď, praštila se a omdlela.