Konec?

    Co dodat. Došli jsme do nejbližšího města, nechali jsme se ošetřit a Shane dostal úlomek Vejce.
    „Je tvoje, teda tvojí rodiny," pokrčila jsem rameny, „mrzí mě, že jsem ti ho nezachránila celý."
    „To nevadí. Aaspoň že tak. Bude to stačit, abych rodinnou farmu postavil na nohy."
    „No páni, takže budeš farmář?"
    „Moh bych si dát chvíli oraz od toho všeho poflakování se na pláních kolem pokoj..." pak chvíli nad nečím přemýšlel.
    „Poslyšte... jaký že je jméno toho šerifa, co se nechal uplatit, aby na mě vypsal odměnu?"
    „Blake," pravil strýc, „pamatuju si to proto, že se tak jmenoval můj třídní na základce. Byl to hroznej hajzl, a ani bych se nedivil, kdyby byli příbuzní." Já a Shane jsme se po sobě koukli, ale jemu to pořád šrotovalo.
    „Chceš se jít mstít?" zeptal se strýc a vypadal znepokojivě nadšený.
    „Asi jo. Úlomek Vejce dovezu strejdovi na farmu a... a až napravím všechny resty, tak se tam vrátím."
    „Život na farmě bych nějakou dobu brala," zakřenila jsem se, „takže, s tou mstou ti pomůžu, ať to máš rychle z krku a my můžeme šupajdit farmařit."
    „Jdu do toho s váma, děcka!" radoval se strýc, „další dobrodružství!" když si všiml našich výrazů, potměšile se ušklíbl.
    „A nemusíte se bát, že vám budu dělat křena. Vystopuju vám toho hajzla, ať to máte rychleji za sebou!"
    Vydali jsme se na Haywoodovu farmu, vstříc obrovskému slunci, co právě zapadalo.