Kapitola 7  - Boj o Vejce

    Nestačila jsem ani vykřiknout. Z nějakého výklenku, co byl ve zdi jeskyně, se zjevil Potter a chytl mě kolem pasu. K hlavě mi přitiskl hlaveň pistole. Ze stínů se vynořili jeho tři poskoci.
    „Konečně ty pasti někdo deaktivoval!“ pravil Potter místo pozdravu, zatímco mě jeho poskoci odzbrojovali a házeli zbraně na zem, „Rangere, Shane, zahoďte zbraně a zvedněte ruce nad hlavu.“ Na důkaz, že to myslí vážně, natáhl kohoutek pistole, trochu jí zvedl a střelil. Sežehlo mi to pár vlasů, ale nějakou chvilku jsem neslyšela, tedy slyšela, ale jen pískání, nebylo slyšet, co ostatní mluví.
    „TY DEBILE CO O BYLO? JÁ NESLYŠÍM!“ zaječela jsem jako na lesy a měla dojem, že si asi pustím do kalhot, „TO MĚ NESMÍŠ TAKHLE STRAŠIT!“ on něco odpověděl, ale nebylo slyšet co. Po chvíli se mi sluch konečně trochu vrátil.
    „Takže ty mě odvedeš k Vejci, zatímco ostatní tady budou,“ rozkazoval Potter, Joe půjde s náma a Tom s Billem tady zůstanou.“
    „A nás se nikdo na nic nezeptá", remcal Bill. „jsme tu jenom jako kompars.“
    „Jo, jasně, Pottere, ty jenom žvaníš a slízneš veškerou smetanu, zatímco my oddřeme veškerou práci,“ nebyl spokojený Tom.
    „Slíbil jsem vám podíl z Vejce, tak ho dostanete!“ sliboval Potter, „a pak si můžete jít, kam chcete.“
    „Toho šerifa, pana Blakea, co vypsal odměnu na Shanea, jsme taky museli jít podplatit my,“ držkoval dál Joe, „děsně jsme u toho zmokli.“
    „Jo, já pak marodil asi tři neděle,“ byl nespokojený Bill „a to všechno za mizernou fazolovou omáčku, která se navíc zdrcla.“
    „CO?“ vykřikl Shane, „ty... tu odměnu jsi vypsal ty?“
    „Ano,“ přikývl Potter, „jak snadno někteří šerifové udělají, co jim řeknu, když dostanou zaplaceno. A nejen šerifové," významně se mnou zatřepal.
    „Nech toho!" okřikla jsem ho, protože jsem se cítila jako vymačkávané ovoce. Postavil mě zpátky na podlahu, ale nepouštěl.
    „Myslíš, že ta léčka, do který vaše kavalerie padla, byla indiánská? Ne. Přál jsem si, aby jsi přežila, ale před zraky světa byla mrtvá a zůstala v mých službách. Ale očividně, poctivost z tebe jen tak nedostanu. Odměna na tebe vypsaná není, a spolupracovat odmítáš, takže mi jsi k ničemu."
    „No to je úplně super to slyšet, todle," nadávala jsem, „jen dál vykládej lidem, že jsou k ničemu, a uvidíš, jak s tebou zatočej."
    „Určitě. No, tak běž za strýčkem." Pustil mě. Podívala jsem se na něj, pokrčila rameny a udělal pár kroků. V tu chvíli Potter vystřelil, přímo do mých zad. Pak pro jistotu ještě jednou.
    Rány mi vyrazily dech a srazily na podlahu. Zabořila jsem obličej do hlíny a slyšela, jak strýc se Shanem řvou. Joe, Bill a Tom je ze všech sil drželi, aby se na Pottera nevrhli.
    „To bylo snadný," došel ke mě a kopnutím mě otočil na záda. Zamířl mi na srdce, a...
    Prudce jsem vykopla. A trefila Pottera přímo do ruky. Pistole mu vypadla na zem.
    „Co to kurva je?" zařval. Já mu neodpověděla, vyskočila na nohy a natáhla mu pěstí do obličeje. K tomu ho prudce nakopla mezi nohy. Když se válel po zemi, došla jsem pro jeho pistoli, pokynula Joemu, Billovi a Tomovi, aby zbraně odevzdali Shaneovi a strýčkovi, pak jsem řekla „moment" a vysoukala se z korzetu.
    „No, ty vole, konečně můžu dejchat, i když na zádech budu mít pěkný modřiny."
    „Teda to bylo chytrý!" radoval se Shane,
    „U všech namazanejch chlebů! Já věděl, že ten korzet neni jen tak."
    „To neni," zavrtěla jsem hlavou, „je to spíš brnění, ale je to hodně nepohodlný a bejt v tom dýl jak pár hodin v tomhle parnu je doslova mučení. Nemyslím si, že bych ho někdy nosila, stejně je jenom na pár pokusů..." a hlavně, kdybych byla známá tím, že nosím korzet, budou mi střílet do hlavy a krku, a exnu tak jako tak, pomyslela jsem si. Každopádně, dnešní úkol korzet splnil.
    „Tak co uděláme s těmahle?" chtěl vědět strýc, když všechny přešel šok z mého úniku z hrobníkovy lopaty.
    „No, asi je odvezeme k šerifovi a necháme zavřít do basy," přemýšlel Shane, „a až se Potter vrátí, tak ho zabiju."
    „Jak jako vrátí?" zeptala jsem se ho.
    „Co? A do hajzlu!" zanadával Shane, „ten parchant zdrhnul, když jsme se nikdo nekoukali! Musíme za ním!"
    Přivázali jsme tři bandity k sobě a vydali jsme se do hlubin jeskyně.
    „Má zálohovanej plán!" vysvětloval Shane, ale my to oba věděli. Shane uháněl jako první, držel mapu, střídavě koukal do ní a střídavě na cestu. V mapách se blbě čte, když zdrháte, protože mapy mají tendenci se vám připlácnout na obličej nebo se muchlat.
    Běželi jsme dolů, k něčemu, co hrozně šplouchalo. Cesta se svažovala a tam stál Potter a lovil Vejce. Lovil bylo správné slovo, protože ve velké jeskyni bylo velké jezero a uprostřed trůnilo Vejce. Světlo odněkud seshora ho osvětlovalo a já se opravdu cítila jako u prvotního zla.
    „Vejce zkázy!" zahalekal strýc, „u všech namazanejch chlebů!"
    To už k němu Potter dokrauloval, vylezl na ostrůvek a triumfálně Vejce zvedl.
    „Petere Pottere!" zahulákal Shane, „vrať to Vejce zpátky!"
    „Ani mě nehne," posmíval se Poptter, „já mám Vejce a vy leda tak velký prd!"
    „Je to past!" vřískl Shane, „a ty jsi jí aktivoval."
    „A kurva."
    Já jsem se statečně vrhla kupředu. Jeskyně se začala rozpadat. O tomhle mechanismu věděli asi jen Haywoodovi. Shane mi později vysvětlil, že se jednalo o mechanismus na bázi váhy. Vejce bylo položeno na stojanu, což byl spínač, a když váha ze spínače byla sundaná, aktivoval se obranný mechanismus. Ten nešel nijak deaktivovat, leda že by se Vejce pomalu sundavalo a místo něj se tam dávaly kameny, co váží zhruba stejně, jako Vejce. Nebudu vás zdržovat technickými detaily, ale když se Vejce dalo pryč, už bylo jedno, že tam Potter rychle prdnul nějaký kámen. Jeskyně se hroutila.
    „Uáá!" řval Potter, Vejce držel v podpaží a snažil se plavat někam pryč.
    „Kam chceš plavat, tady tudy jiná cesta nevede!" volal Shane. Já prudce kraulovala Potterovým směrem. Strýc a Shane se chtěli pustit za námi, ale Potterovi poskoci se čertvíjak osvobodili a začali se Shanem a strýcem bojovat. Nikdo nechtěl střílet, protože díky výstřelům by se na nás skála zbortila ihned, tak se mlátili a já doufala, že přesila nebude tak drtívá a snažila jsem se dohonit Pottera.
    S vejcem se mu plavalo blbě. Mě se plavalo dobře, neměla jsem na sobě korzet, jen triko, kalhoty a boty. Když jsem ho dostihla, pokusil se mi strčit hlavu pod vodu, jenže ve druhé ruce měl Vejce, takže nemohl dělat tempa. Pod vodou nebylo nic vidět, navíc voda byla jako led. Jenže mě hnal kupředu adrenalin.
    „Naval Vejce!" křikla jsem, když jsem několik vteřin byla nad vodou. Bohužel, Potter byl zrovna ponořen a snažil se mě sejmout Vejcem, takže mě neslyšel, ale nemyslím si, že by to někam vedlo.
    Chytla jsem Vejce a snažila se ho Potterovi vytrhnout. On s ním škubal zběsile na všechny strany a snažil se mě kopnout. V tu chvíli mě něco praštilo do hlavy, ale voda ránu ztlumila. Rozhlédla jsem se - Potter taky, tak přestal trhat jako zběsilý - a oba jsme viděli, jak do vody padají kameny. Vynořili jsme se .
    „Oba nás to tady zabije, ty debile!" řvala jsem na něj, ale on měl očividně oči jen pro Vejce. Zbývalo mi tedy jediné, pustil se Pottera a Vejce, a nechat je jejich osudu. Nebo se sním můžu přetahovat do té chvíle, než mě to komplet zasype.
    Spatřila jsem, že strýc a Shane porazili ty tři - dva leželi mrtví na zemi a další byl v čudu, asi utekl.  Zběsile na mě pokřikovali, abych se za nimi rozběhl, tedy rozplavala, a nechala Vejce na pokoji.
    Chtěla jsem to udělat, Ale Potter mě chytil a stáhl pod vodu. Začal mazec. Topila jsem se a snažila se ho kousnout nebo zasáhnout. Shane se za mnou vydal, ale jak se jeskyně rozpadala, tak se celé jezero houpalo a vlnilo, a Shaneovi to trvalo.
    Povedlo se mi nějakým zázrakem dostat se na mělčinu, kde jsem se vysoukala na ostré kameny. Celá hora duněla. Potter se vyšvihl z vody jako vodník. Já se ho trochu zděsila. Byl zkrvavený, vypadal maniakálně a několik zlatých zubů měl vyražených. Pokusila jsem se vstát a čelit mu, ale uklouzla jsem a pořádně se praštila. Potter se nade mnou tyčil a já na něj bezmocně zírala.
    Zvedl nad hlavu Vejce a začal se triumfálně chechtat. Vypadalo to, že mě Vejcem rozbije hlavu a prchne.
    Jenže to na něj spadlo několik velkých šutrů ze stropu a docela ho pohřbilo. On i Vejce zmizeli pod hladinou. Na nic jsem nečekala a prudce zajela pod vodu. Povedlo se mi zachytit kousek něčeho třpytivého a ostrého, když už mě vytáhl Shane.
    „Neblbni! Mizíme!"
    „Uh, hu, ok..." spolu jsme nějak plavali/vodně se potáceli ku břehu, kde poskakoval strýc a odvaloval kameny, co zavalovaly chodbu. Vylezli jsme na břeh a pelášili. Kolem nás se rozpadala chodba, plíce jsem měla jako v jednom ohni. Doběhli jsme do jeskyně a metli si to ven.
    Právě včas. Hora se otřásala a duněla, a jistě by na to byla hezká podívaná zvrchu. Jenže zboku jsme toho nic moc neviděli a radši popošli ještě o něco níž.
    „My to přežili..." nevěřil Shane, „a Potter je pryč.. a s ním i Vejce." Zavrtěla jsem hlavou. Strýc zbystřil.
    „Jane... u všech namazanejch chlebů, máš celou ruku od krve." Pomalu jsme ruku rozevřela.
    Skvěl se tam, celý od krve, jako dlaň velký úlomek Vejce.