9)čtyřnásobný gambit

     Plán byl až zoufale zoufalý. My se budeme snažit zajmout místokrále v trůnním sále, zatímco Gungani budou bojovat s droidy, čímž odlákají pozornost od paláce. A mezi tím královské letky nalétávají na centrální počítač, co je v centrální lodi na centrální části Naboo. Když ho zničí, droidi se deaktivují. To je chytré, taky bych na to přišla, ale oni byli rychlejší.

   Gungani šli po pláni, a aktivovaly ochranné bubliny, takže stroje, co se proti nim valily, je nemohly zasáhnout. Vypadalo to náramně. Jakmile šéfdroid zjistil, že bublinu neprostřelí, dal zastavit palbu, a z tanků se najednou cosi vysunulo. Jar Jarovi to připadalo kuřata. Jenže to kuřata nebyla. Kuřata nejsou vražedná – kromě těch, co servíruje Palpatine.
  
V centrální lodi stačilo stisknout tlačítko na dálkové ovládání droidů, a zabíjecí stroje vyrazily do akce.

     My si vedli o něco lépe. Došli jsme k hangáru, prostříleli si cestu dovnitř a Qui-Gon poručil Anakinovi, ať se schová do kokpitu, protože všude se střílelo. Nerad jeho přání splnil.
  
„Háá!“ zaradovala jsem se, „vrata do chodby! Super, už nám nic nehrozí!“ Vrata se automaticky otevřela. Jenže...
  
„Neříkej hop…“ zastavila jsem se. Lidi za mnou to nečekali, tak jich pár do mě narazilo. Mělo to pádný důvod. Ten důvod byl náš starý známý Darth Maul a tarasil cestu.
  
Stál tam, zahalený v kápi. My civěli, jako by to bylo divadlo. Pomalu zvedl hlavu a měřil si nás pohledem, který se obvykle upírá na hnůj.
  
„Měli bysme… jít…“ zasípal Panaka.
  
„Teď ne, nevidíte, že se koukám?“ odsekla Padmé.
  
„Nechte to na nás!“ rozkázal mistr Jedi.
  
„Tak jo, vememe to oklikou.“ Povzdechla si Padmé, odcházela a pořád zírala na Sitha, dokud nenarazila do sloupu. Panaka s ní vymanévroval do dveří. Ostatní šli za nimi.
   "Já, eh, já, půjdu támdle!" rozhodla jsem se a vycouvala směrem k Anakinovi, protože za Padmé a spol už zapadly dveře a nešly otevřít.
    Maul a Qui-Gon s Obi-wanem se měřili pohledy. Potom proti sobě vyběhli. co se dělo dál nevím, protože jsem dověhla k Anakinovi.
    "Co to děláš?" křičela jsem na něj, protože jeho stáhačka pozvolna vyjížděla ven z hangáru.
    "Nevím! Nějak se to zapnulo! musím na oběžnou dráhu!"
    "Ale já tady nechci zůstat sama! Co mám dělat? Tamty odešli, a dveře jsou zamčený, tamty dva bojujou s tamtíma ty jdeš támdle!" konktrétnější jsem být nemohla. Anakin na mě něco křičel, ale já ho neslyšela, protože už byl venku.
        "Pro pána! Já tu zůstala uplně sama!" strachovala jsem se, "co budu dělat? Mohla bych se zdejchnout..." koukla jsem se ven z hangáru Byla tam propast, co končila v lese. Další pád a střet se stromy jsem riskovat nechtěla. Prubla jsem dveře, kam šla padmé a spol. Ty byly skutešně zamčené. tak jsem se vydala těmi vraty, kde zmizeli jediové s Maulem. Třeba se mi ho povede přemluvit, nebo tam najít nějakou cestu a nějak dojít... já nevím. Cítím se ztraceně, potřebuju obejmout.

     Ostatní byli taky v úzkých. Do hangáru dorazily droideky, a ty nešli jen tak zastřelit, protože je obklopovala bublina. Padmé a spol. ztráceli naději, a najednou Anakin vystartoval, rozstřílel droideky a odletěl i s bombardérem nebo co to bylo do neznáma. Padmé a spol. chvíli civěli a mnuli si oči, a pak pokračovali.
  
Jenže Anakin se chtěl dostat nazpátek. Neuměl s tím vehiklem lítat, ale díky bohu s ním byl Artoo.
  
„Poslyš, Artoo, mohli bysme se vrátit? Nechci se zabít.“
  
„Bíípp škvvrr huííí prrd.“
  
„Co? Můžeš aspon jedou promluvit nějakou normální řeči než tím cvrlikáním?“
  
„Nííííí!“
  
„Tak jak se budeme dorozumívat?“
  
„Tudůů důů…“ Anakin chvíli mlčel. Stíhačka se dostávala na oběžnou dráhu.
  
„Hele, ale ty mi rozumíš.“
  
„I-u.“
  
„Já tobe ne.“
  
„Tudůůů důů.“ Situace byla bezradná.
  
„Jaj, autopilot je nastavenej k centrální lodi… hm, co myslíš, mam jim to jít natřít?“
  
„Huíí! Škvrrr! Bíííbííí!“
  
„Tak se připrav! Vzhůru do bublin!“ malý chlapec a robot odletěli za velkým dobrodružstvím. Anakin si neuvědomoval, že jde do tuhého, všechno bral jako hru a výborně se bavil.

     Maul se taky výborně bavil. Jediové byli tak akorát. Jeden byl už stařec, co se zadýchával, a druhý mlaďas, co toho tolik neuměl. Super.

            Padmé, Panaka a několik věrných běželo chodbou. Sabé a druzí věrní se odpojili – droidi se hnedka hnali za naparáděnou Sabé a umolousanou Padmé nechali být. Měla tedy čas rozstřílet okno, a pak spolu se sedmi lidmi skočili na římsu.
  
„Uaa, to klouže! AAA!“ jeden voják sklouzl. Druhý ho chytl, jeho chytla Padmé, jí zase další – takže viseli v dlouhém řetězu do nižšího patra.
  
„Hej, já vás neudržim!“ vyřvával Panaka. Za jednu ruku mu visel celý dav a za druhou se držel lanka. To ho pomaloučku vytahovalo nahoru.
    Nějak se dobojovali do dalšího patra.

     Gungani taky řádili. Házeli po droidech bouchajdy – koule se střelným prachem smíšeným se speciálně upravenou vodou. Jar Jar perlil. Jelikož byl nešika, tak byl zde v bitvě velice užitečný. On droidy nezabíjel, on je rozbíjel. Rozmlátil (při útěku) několik povozů s bouchajdami a zničil tak polovinu nepřátelského pluku. Jeho samotného výbuch odpružil na hlaveň tanku. Poděšeně zaječel, a jak se tak vrtěl, otočil hlavní do druhého tanku, tankista střelil, a druhý tank narvaný droidy vyletěl do vzduchu. S ním vyletěl i Jar Jar, a přistál na dosud nedotčeném povoze s bouchajdami. Poděšeně kváknul, hrabal se ven, ale otevřel pojistku a spolu s bouchajdami vypadnul ven. Bouchajdy se kutálely po zemi, droidi o ně zakopávali, vybuchovali, ničili trávník…

  
„Tady růžový 4! Nejde se mi tam dostat, mají silný štít!“ Anakin se pokoušel naladit nějakou stanici, ale zatím zachytával jen vysílačky.
  
„Tady rudý 666! Vypálil jsem jim pentagram!“
  
„Tady modrý 4584,458, letím dozadu!“
    „Tady Gandalf Bílý, vystřelil jsem Balroga-20!“
    „Tady Evropa 2! Vítejte u našeho vysílání…“

    Takže, došla jsem k nějakým reaktorům. Dělalo to vžum a v dáli zněl zvuk světelných mečů.
    "Haló! Je tu někdo?" zvolala jsem. Nidko neodpovídal.
    "Sakra, budu se tu trmácet celej den jako nějakej debil...." dala jsem se do běhu/letu aby mi to netrvalo hodinu, a dorazila jsem k nějakým silovým zábranám. Bylo jich tam asi milion a před jednou stál Obi, o pár zábran dál Qui-gon a před ním Maul. Nevypadalo to nadějně.
    "Haló! Maule! Obi! Tady jsem!" mnávala jsem na ně a křičela, ale asi jsem nebyla slyšet. Chvíli jsem hopsala, dělala "hů hů!" ale nikdo si mě nevšimal. Začínalo mě to štvát. Pak se zábrany otevřely a já se rozběhla kupředu.

  
„Artoo, co je tam vevnitř?“ Anakin byl zvědavý a tak vletěl do nitra nepřátelské základny. Moc se mu tam nelíbilo, ale motory se zavařily.
  
„Myslím, že jsme v pasti… odložte zbraně, vyhráli.“ kolem se sekupili droidi.

     Gungani byli na útěku. Hodně jich padlo, ale droidů bylo o hodně víc. Jar Jar byl první, co se vzdal. Boss Nass si povzdechl.
  
„Myslím, že jsme v pasti. Odložte zbraně, vyhráli.“

     Padmé a spol. doběhli ke dveřím trůnního sálu. Z nich vystartovalo několik droideků a obklopili skupinku. Padmé se zmohla jen na:
 „Myslím, že jsme v pasti. Odložte zbraně, vyhráli.“

 
 „Uuuuáááááááááááááááááhhhh!“ ječela jsem. Energetické dveře se otevřeli, Maul jimi prosvištěl, za ním Qui-Gon – a najednou se zavřely. Já jsem do jedné v plné páře narazila, že jsem si zase natloukla nos, a bezmocně jsem zírala, jak se o několik zábran dál Qui-Gon vyčerpaně hroutí k zemi a Maul se vítězoslavně šklebí. Pomyslela jsem si:
  
„Myslím, že jsme v pasti. Odložte zbraně, vyhráli.“

 

Je to past! Co dodat....