6)Temný moula útočí

     Bylo rozhodnuto. Ostatní z mojí skupiny se vydali k lodi, aby tam odnesli součástky, a já jsem zatím pomáhala Anakinovi balit.  Když starý jedi dorazil k lodi, uvítal ho Obi-Wan se širokým úsměvem.
  
„Rád vás vidím, mistře. Byl jste pryč jednu noc, ale zdálo se mi to jako věčnost.“
  
„No, jo, no… hmm…“ mistr Jinn si někdy nebyl jist, jak to jeho padawan myslí.
  
„Jo eh… ještě se musim do města vrátit. Pro Ywu Nechii a ještě pro jednoho… no…“
  
„Zase nějaké ubohé stvoření?“ zasmál se padawan. Byl ve výborné náladě. V mistrově nepřítomnosti se skvěle seznámil s jednou dvorní dámou.
    „No zas tak ubohej není. Volal jsem ti kvůli němu, pak mi chcípla baterka. Je to ten midichlorianama nabušenej kluk. Ona mu pomáhá balit, a já se pak pro ně vrátim.“
  
„To to nezvládnou sami?“
  
„No, asi jo, ale já zase cejtim nějakou skrytou hrozbu… prostě z toho mam blbej pocit.“

     Loučení Anakina a Shmi bylo smutné. Podvědomě jsem tušila, že se jen tak nesetkají, ale neřekla jsem jim to. Tak jako tak, na Shmi čekal ženich a na Anakina zajímavá kariéra. Když jsem se ale chtěla dovědět víc, jako by to byly blokované soubory, chtějíc po mě heslo. Tušila jsem, že budou problémy.
  
Začaly hned, když jsme z Mos Eisley vytáhli paty… teda, oni začaly ještě před tím, když se nám nějaký chlápek snažil vnutit náboženský časopis nebo co to bylo, ale to není důležité. Qui-Gon totiž najednou ztuhl, jako by se mu chtělo na velkou a on si někde založil papír, tasil meč a pak ho zase schoval.
  
„Máte zase záchvaty?“ zeptal se ho bezelstně Anakin. On něco zamručel, a pokračovali jsme v cestě.

     O kousek dál vystoupil Darth Maul ze sith Infiltratoru. Protáhnul se, doširoka zívnul, prokřupal prsty a mžoural do sluníčka. Pak se otočil, ale v tu chvíli přiletěl výzkumný droid a jak se mu Maul připletl do dráhy, tak ho pěkně sejmul. Sith se svalil tváří do písku.
    Pak vstal, drtíc mezi zuby písek a kletby. Na rukavici něco naprogramoval, a civěl na droida. Ten mu prozradil, že jedi a dva mladí lidé opustili město.
  
„Ghrrr…“ pronesl vědoucně a posadil se na speeder. Odfičel si to do neznáma. Pak se vrátil, a odfičel si to na druhou stranu.

     „Poběěěěěěěž! Děleeeej!“
  
„Uáááá!“
  
„Hááááááá!“
Černý přízrak na černém plavidle se na nás hnal jako stádo nosorožců. Naše loď byla na dosah ruky, ale to by moje ruka musela měřit dvacet metrů.
  
„Anakine, k zemi!“ poručil Jedi. Anakin si lehl, skřet na motorce ho o vlásek minul, zato tasil meč, udělal přemet a vrhl se na jediho. Já jsem dostala zásah spídrem a nějak si nic moc dál nevybavuju. Vzpamatovala jsem se, až když naše loď odlítala, a Qui-Gon stál na rampě. Rozeběhla jsem se jeho směrem, a děsně ječela. Upoutala jsem pozornost toho tvora.  Ale i Qui-Gonovu.
  
Vznesla jsem se, a skoro se chytla jeho ruky. Jenže to si mě Silou přitáhl někdo jiný, Qui-Gonova ruka se vysmýkla, a já jsem se pokusila se Síle vzepřít. Místo toho do mě pustil blesky. To už jsme se nesnažila dohnat Qui-Gona, padala jsem k zemi, ale ten maskovaný přízrak mě zachytil.
  
„To nééé!! Obi-Wane! Ywo Nechiie! Královno! Královnoo!“ řval jedi, ale najednou se rampa zavřela a on vpadnul dovnitř lodě. Ta odlítla. Zůstala jsem sama na Tatooinu s tím trdlem, co byl skutečná skrytá hrozba.

     „Co to bylo, mistře?“ přichvátal k Jinnovi padawan. Starý jedi ležel na zemi a prudce dýchal.
  
„Kde je Ywa Nechiie?“ otázal se Anakin.
  
„Já… nevím… ono…šlo to po královně, ale… jí to vzalo… dostalo jí…“ oddychoval a silně se potil. Nebyl už nejmladší, a takovéhle akce by rád předal mladým. Ovšem, ne mladým jako jsem já. Vyčítal si, že mě předal tomu vyvrhelovi v černém.
  
„Ale mělo to světelnej meč a umělo to bojovat.“
  
„TO?“ nechápal Obi.
  
„No, jasně že TO! Myslíš, že mám čas zjišťovat pohlaví, když se mě snaží nacupovat na kousky? No ale… vlasy to nemělo a mělo to sukni.. nevím... ale jako tady v poušti žije spousty divných bytostí... ale zase to umělo se světelným mečem... sakra... to je vážný.."

    Vážný to doopravdy bylo. Hlavně pro mě.  Chvíli jsem s „tím“ zápolila, ale bylo „to“ silnější. Navíc uměl využít momentu překvapení, a já jsem překvapená teda byla. Praštil mě, a když jsem se probrala, táhl mě po podlaze nějaké vesmírné lodi.
  
„Tak královna!“ promluvil výsměšně. Ukázalo se, že je to chlap. A ne moc chytrý. Qui-Gon volal královnu Amidalu, a tedle moula si myslí, že mluvil na mě. Nehodlám mu to vyvracet, protože v jiném případě by mě zabil.
  
„Hele zdá se mi to nebo máš sukni?“ nedalo mi to se zeptat.
    
„Tobě se nelíbí? No… i když coby královna nejste nějak extra oblečená, výsosti!“ pokoušela jsem se mu vykroutit, ale nešlo to.
  
„Si módní kritik? A co se ti to stalo s obličejem, kdo tě tak děsivě počmáral? Vypadá to divně. špeha asi nebudeš moct dělat, co? Takovejdle ksicht si zapamatuje každej. A jestli si myslíš, že působíš strašidelně, tak se pleteš. Je to docela srandovní."
  
„Co to meleš?“ nechápal, "to je tradiční Dathomirský tetování!" usadil mě do silové klece a sám si sedl do křesla, "tohle tetování mám už od dětství, má ho celá moje rodina a všichni moje lidi! A náhodou vypadáme dobře. Dbáme o svůj vzhled," vysvětloval.
  
„Každopádně, úkol jsem splnil,“ pochválil se a zvedl telefon. Chvíli mluvil se šéfem. Jen mu zavolal a řekl, že má královnu a vrací se s ní na Coruscant.
  
„A jak se vlastně jmenuješ?“ zeptala jsem se ho, když jsem byla pohodlně usazená na podlaze silové klece.
  
„Darth Maul, lord ze sithu.“
   „To je tvoje jméno? Zní divně," pokrčila jsem rameny, "No, nikdo nemůžem za to, jak se jmenujem. já se hádat nebudu. Hm. Co budeme dělat teď?"
    "Ty tu buď, a já si jdu vedle zdřímnout," pravil a odešel. Dobrý nápad, taky bych se mohla prospat, nespala jsem asi milion let.

     Někdy mezi tím, co jsme s Maulem usnuli, přistál Anakin a spol. na přistávací rampě na Corucsantu. Cestu nebudu vyprávět, nebyla nijak záživná, všichni byli skleslí – královna proto, že jí Bibble pořád holofonoval, že ho otravují nemoidiánii a lidi z Naboo jsou v koncentrácích, a ať se ozve. Vypadal vystrašeně a měl rozcuchané vousy. Jediové, hlavně Qui-Gon byli špatní z toho, že mě zajal neznámý týpek, ale jako cenu útěchy nedostal královnu. Navíc v lodi byla hrozná zima, protože Watto neměl náhradní díly na topení a to nefungovalo. Padmé dala svou deku Anakinovi a pak toho litovala. Za to od něj dostala přívěšek ve tvaru jakési koule, co měla kousek promáčknutý.
  
Tak konečně dorazili na Coruscant. Pilot Anakinovi vysvětloval, jak se řídí loď a co je Coruscant zač. Byl velmi rád, že si našel posluchače, protože ho obvykle nikdo neposlouchal. Je pravda, že kromě spánku a jídla skoro furt mluvil, i sám pro sebe: „Táák… teď tadle páka… zvýšení rychlosti… jo, kde mam tu mapu… dobrý… jídlo… kde je můj sendvič…? A teď chrlil na Anakina jeden údaj za druhým a chlapeček byl nadšením bez sebe, že s ním mluví někdo dospělý.
  
„Podívej –„ ukazoval teď kapitán lodi na přistávací můstek, „Je tam kancléř Valorum a senátor Palpatine!“ byl radostí bez sebe, že málem zapomněl přistát. Udělal několik zběsilých výkrutů (vymluvil se, že Anakinovi vysvětloval otáčky) a přistál.
  
Valorum je očekával. Svým vzhledem a stylem oblékání připomínal spíš ředitele krematoria nebo mauzolea. Měl dlouhé strohé černé šaty s dlouhou sukní, šedé vlasy a šedé oči. Působil strohým a nenápadným dojmem. Tvářil se přísně, jako by někoho zrovna přistihl při podvádění při testu.
  
„Vítejte, královno,“ oznámil tónem, kterým se obvykle oznamuje rakovina žaludku, „svolal jsem senát, abychom projednali vaší záležitost.“
  
„Děkuju vám, že se tím zabýváte,“ odbyla ho královna a dál si ho nevšímala. To už se k ní připojil senátor Palpatine. Měl světle rezavé vlasy, barevné oblečení a vypadalo to, že mezi smutnou skupinku vnesl dobrou náladu.
  
„Jsem velice pobouřen chováním obchodní federace, a jistě vám pomůžu!“ hlaholil jasným a přátelským hlasem, „Na naší planetu si nikdo dovolovat nebude!“ byl totiž senátor za Naboo.
  
„Tak co, jdeme?“ zavelel a bezstarostně mávnul, „zavolal jsem taxíka!“ Když se otočil jakoby směrem k Anakinovi, kterého si ani nevšiml, spatřil chlapec v jeho očích záblesk šílené nenávisti a vzteku. Nechápal, co toho pána tak žere.
  
„Máme malý problém,“ zamumlal Qui-Gon, položil Anakinovi ruku na rameno a otočil ho směrem k Valorumovi, „našel jsem ho a... jeho sestru, oba jsou velice nadaní. Sestru ale unesl maskovaný bojovník.“ Anakin mlčel, a koukal na Valoruma. Měl hezký výhled do jeho nosních dírek.  Víc nad tím nepřemýšlel, protože ho Padmé zavolala, aby jí následoval do taxíku. Všichni se tedy nakupili do tága, kromě Valoruma, co odletěl svou pochmurnou lodí. Anakin celou dobu studoval Palpatina – všiml si, že když mluví s královnou, tak je veselý a bodrý, ale když odvrací zrak jinam, skrývá ohromnou zlobu. Byla to jakási skrytá hrozba pro Anakina, ale ten byl dost zmatený a příliš malý na to, aby se tím zabýval.

     V kaši jsme ale byli my dva. Já a Maul. Probral mě totiž šílený křik.
  
„Ty hlupáku!" nadával rozčilený hlas z holoprojektoru, "to není královna. Je to nějaká dívka z Tatooinu."
    "Pane, já se omlouvám, ale ty jsi mi zapoměl říct, jak vypadá!" kál se Maul.
    "áá! Co s tebou? Že já si najdu jiného učedníka? Ach jo. Hej, ty tam, vzadu v tý kleci... nechceš bejt můj novej učedník?"
    "Co? Já? Hej? Kdo jste?"
    "Ten blbec všechno splete," nadávala holoprojekce, "co ty? umíš aspoň plnit jednoduchý příkazy?!"
     "Todle nebylo jednoduchý!" vztekal se Maul a dupal, "řeknul jsi unes královnu, no ale už jsi neřekl, jak ta královna vypadá! To není moje chyba, ale tvoje!"
      "Jo, souhlasím s Maulem," vstala jsme z podlahy, "měl jsi mu ukázat fotku nebo aspoň zevrubnej popis, nebo něco takovýho. Copak je to nějakej věštec nebo telepat?"
    "Jo, přesně!" kývl na mě Maul, "a ne jen nějaký polovičatý úkoly mi zadávat. No, co teď s touhle?"
    "Zabij ji," nařídil šéf. To mě vylekalo.
    "počkej, a kam se podělo to že budu tvůj učedník?" lekla jsem se.
    "Mám v merku někoho lepšího," zabručel finálně šéf a zmizel.
Maul se nějak neměl k tomu mě zabít.
    "Tak! já jsem hlupák!" nadával si sám pro sebe a chodil po místnosti, "ani mi pořádně neřekne, co chce! A to dělá furt" štve mě! A furt řiká, že mě někým nahradí! Ale já nechci aby mě nahradil!"
    "nech toho, bolí mě z tebe hlava," zamručela jsem.
    "Tak co. Aspoň zabiju tebe, tím se odreaguju. Rád zabíjím," pravil, jako by mluvil o tom, že má rád dušenou mrkev. Já teda ne, a tak, když deaktivoval silové pole, jsme na nic nečekala, vyběhla ven, rozbila okno a s křikem se vrhla ven.
    "kam jdeeš?" ječel za mnou Maul, "ještě jsme neskončili! Já tě měl zabít! Ale jesli chceš, tak se pro mě za mě rozmázni o podlahu." měl pravdu. Byla jsem opět na starém známém Coruscantu, a svištěla jsem si to vzduchem. Zase. Otočila jsem se, a Maul s lodí letěl pryč. Aspoň že toho jsem se zbavila. Tak, a teď najít chrám jediů.
  

najít další kapitolu