5) závody veselých vozítek

     Mezitím jsme bloudili po Mos Eisley. A navíc se schylovalo k písečné bouři. R2 naštvaně prohlašoval že „bííb huíí škrr tývolé“, bohužel nevím, co to znamená, tudíš nemohu dodat překlad.
    „Do háje, k lodi se včas nedostaneme a tak zahyneme tady v bouři…“ láteřil Qui-Gon. A zničeho nic se u nás objevil malý chlapec v černé helmičce a hrozně funěl.
  
„Chrr… pchhh… to jsem já, Anakin, mám tudle helmu proti písku. Můžete se schovat k nám, chrrr pchhh!“ my rádi souhlasili, tak jsme běželi do jeho domu. Bydlel tam jen s matkou, ta se jmenovala Shmi Skywalker. Otce neměl, paní Skywalkerová říkala, že otěhotněla zničehonic.
      "Já jsem se tu vzala taky zničeho nic!" radovala jsem se, "nemám matku ani otce!"
        "To je pravda," souhlasi Qui-Gon, "sám jsem to viděl. Prostě, modrý záblesk a tam najednou ona. Vypadala už takhle,a le neměla na sobě oblečení. No, ne že by ho na sobě tolik měla.."
         "Proč vy tu chodíte takle nabalený?" zeptala jsem se, "ale, neodpovídejte. Prostě, říkáte, že Anakin vzniknul tak nějak najednou? Já taky vznikla tak nějak najednou. Je tady možnost, že jsme nějak jako sourozenci?" Nidko na to nedokázal odpovědět. Qui-Gon se pak rozhodl jednat dál, abysme se taky někam posunuli.
    „No, já jsem Jedi,“ prohlásil zpříma, „a zjistil jsem, že v Anakinovi dřímá velká Síla. Je to doslova S-Í-L-A.  Dovolte mi ho vzít na Coruscant a vyučit ho na Jediho.“
    
„Hm… a co takový jedi dělá, když se zrovna neválčí?“ chtěla vědět matka.
  
„No co by. Sedí v chrámu, učí se, urovnává nějaké spory mezi gangy, nebo učí jiné. TJí, spí, baví se... to není špatné, že jo?“
    
„Není. Já proti tomu nic nemám, ale Watto… Watto to nedovolí. Nerad by přišel o schopného otroka. Ale vím, jak na něj, přemýšlela jsem o tom. Má rád hazard, a hlavně závody na komických vozítkách, co se každý měsíc pořádají. Zrovna zítra jeden je, Anakin má svoje vozítko, co sám sestavil, ale ještě není dodělané. Moh byste říct, že je vaše a Any ho bude pilotovat – a když prohraje, tak Anakina dostanete vy.“ Domluvila. Jak geniální.
        "Mám lepší nápad!" pravila jsem mazaně, "zabiju Watta, vezmeme si, co chceme, a vás osvobodíme. Nebudeme muset nic riskovat. Půjdu ho zabít teď hned a mučením ho donutím, aby vás propustil."
        "To radši ne," řekl Qui-gon, i když před chvílí o tom docela reálně uvažoval, "víš... mohl by z toho bejt docela průser, kdyby se to.. kdyby se to dověděl někdo důležitej."
        "tak ho zabijeme taky!" navrhla jsem krvelačně a za každou cenu chtěla někoho zabít.
        "Víš, je to geniální plán, ale zavání to temnou stranou. Ta je vždycky jednodušší a lákavější."
        "Aha, a proč se jí nevydáváte? Mě přijde taky logičtější."
        "Pád na temnou stranu nikdy nedopadne... hm, dobře."
        "mě to nevadí," pravila jsem vesele, "Já jsem padala už vzduchem, a nějaká temná strana mě nezastaví!"
        "ne... prostě ne... Nebo.. nebo to bude jako plán B," navrhl jedi, "když ten plán se závodama nevyjde. Musíme dát Wattovi šanci." to znělo celkem přijatelně, a já na to kývla.
        "Tak jo. Ale prohrajeme li, vraždím!"

  
„Tak jo. Jelikož neprohrajeme, tak to Wattovi zejtra navrhneme..“ Souhlasil pevně jedi. Anakin se dal do oslavného tance, a pak zatáhl Padmé a Jar Jara k sobě do pokoje, protože je chtěl představit svému robotovi. My tři osaměli.
  
„A co vy? Vy nechcete jet se synem?“ ptala jsem se.
  
„Vím jak na to!“osvítil mě další geniální nápad, „vyměníme vás za Padmé, a královně nic neřekneme. V těch zahalených hábitech vypadají všechny stejně, a když se na to přijde, bude už pozdě a my se vymluvíme na to, že jste se nedopatřením vyměnili. Co vy na to?“
    
„To asi ne,“ pousmála se, „totiž… seznámila jsem se s jedním farmářem, co si šetří, aby mě mohl vykoupit, a chce si mě vzít. Je to vdovec a jednoho syna již má, a dva by neuživil. Chtěli jsme, aby Anakin zůstal v Watta a pak bysme vykoupili i jeho, ale to není jisté, protože Lars není moc bohatý. Takhle vím, že bude v dobrých rukou.“ Usmála se na Qui-Gona. No, jak chce, ale až blbě skončí, tak ať mě neprosí o pomoc, jednou mě odmítla a já tu nejsem pro všechny jako charita.

     Druhý den jsme se vrhli na opravování Anakinova veselého vozítka. Vepředu to mělo uši jako mykymaus, zobák jako kačer Donald, když to jelo rychle, tak to kvákalo. Bylo to na nějaký superpohon a energodržáky, já se v tom nevyznám, měla jsem za úkol připevnit ty uši a natřít zobák. Myslím, že se mi to docela povedlo.
    Anakin byl dost nervózní, a já se mu ani nedivím. Může odsud vypadnout, nikdy se sem nevrátit, žádná otročina, i když u Watta to nebylo tak zlé, učit se kouzelným schopnostem a mít se dobře.  Bohužel si nemohu vzpomenout, kde jsem se kouzlům naučila já.
  
Obi-Wan, královna, kapitán lodě, kapitán Panaka a ostatní byli celou dobu v lodi. No, celou dobu… akorát jednu noc. Tu noc před závodem. Dodělávala jsem ještě zobák, ostatní byli už pryč. Qui-Gon seděl na terase a bavil se s Anakinem, a najednou ho říznul.
  
„Aaaa-ááá! Co to děláš?“
    „Já nerad!“ omlouval se starý Jedi, „já prostě… no, já někdy mívám záchvaty, že mi padaj věci z rukou… no jako třeba teď. Běž radši spát, já se musím uklidnit a pak si taky lehnu. Jdou na mě ty záchvaty.“ Anakin odešel. Todle mě zajímá – proč ho řezal? Co tím sleduje? Potichu jsem vstala a doplížila se k zídce, za kterou seděli.
  
„Tum tu dum… hm… do hajzlu, toje vážný…. Sakra… jéjé… uuuchh…“ vzdychal Qui-Gon. Nevěděla jsem, co dělá, tak jsem se vznesla ještě výš a riskla pohled jeho směrem. Necítil mě.
  
Ale nebyla jsem z toho moc moudrá. Něco tam kutil, vypadalo to, že něco vyřezává zkrvavěným nožem. Měla jsem už skoro za to, že je cvok, ale pak zvedl mobil.
    „Haló, Obi-Wane?“
    „Haló, mistře! Kde se flákáte? Měl jsem o vás strach!“ ozval se mladý padawan.
    
„Obi-Wane, máme problém,“ řekl, „našel jsem to narušení síly. Tu skrytou hrozbu. Je to devítiletej kluk a má 98595495469858,215678 miliony midichlorianů! To je 157548475x víc než má Yoda!“ Z mobilu se ozvalo hvízdnutí.
  
„No to mě posééér! Ech, promiňte, šéfe. Takže… vememe  ho do chrámu? Budete ho cvičit? Víte, že jsem už připravenej!“
    „Ale no tak… o tom rozhodne Macíček. Hele, jsou s nim trable protože je otrok, a já se vsadil – zítra má závody komických vozíků, a když vyhraje, tak je náš. Domluvil jsem to. Vememe ho s sebou a vycvičíš z něj jediho.“ No, proč ne. Apoň bude nějaká sranda.

 
    Nastal druhý den. Naše výprava ve složení Shmi a Anakinův kamarád na jednou tyranosaurovi, Anakin a Padmé na druhém, Jar Jar a Qui-Gon na třetím, já a Watto za nimi ve vzduchu jsme doplachtili k závodišti. Bylo to docela v pohodě, ale všude mraky lidí a komentátor měl pět hlav, tři mluvily jiným jazykem, čtvrtá znakovou řečí a pátá titulkama. Ne nadarmo se říká, víc hlav víc ví. Jen by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby několik z nich bylo homosexuálních.
  
No nic. Vlajkonoši v komických převlecích se připravili. Anakinovy vlajkonoše jsem dělala já v převleku za kuře a Kitster s nějakým zelenohlavým prckem měli kostýmy hranolek. Ostatní vozítka byly taky srandovní – mísa s pudingem (když jsem mu vůz pochválila, nechápal, a mě došlo, že puding je pilotem), vůz z pivních láhví, vůz s designem pořadatele závodů (Jabba the Hutt), vůz co vypadal jako šnek s ulitou, a ty další jsem si nestačila prohlédnout, protože komentátor poručil vyklidit závodiště.
  
„A už je tu máme! Veselá vozítka z celé galaxie! Tuš prosím!“ rozezněla se žertovná hudba a nastoupili klauni, nebo co to bylo.
  
„Pamatujte,“ pokračoval komentátor, a mě došlo, že jedna z hlav mu dělá ozvěnu, „že důležité je, jak dlouho v závodě vydržíte. Není důležitá rychlost, ale výdrž! Ovšem, kdo dá všechny tři kola, ten vyhraje! Takže – 3, 2, 1 – START!“
  
Závod začal. Puding se rozplál hnedka na začátku, a pivní láhve zůstaly stát. Pilot byl nezvěstný. (později ho našli v hospodě ve skladu piv, uplně namol, a jediné co řekl je, že se mu ta závodní dráha zdála nějak moc mokrá), takže když skončilo první kolo, v závodě byli jen Anakin a vůz ve tvaru šneka.
  
Bylo to mraky napínavé. Sice jsem skoro nic neviděla, protože pořád někdo zacláněl, ale bylo mi to docela jedno. Jenže ten šnek podváděl. Měl dobře zásobovaný domeček, a tak na Anakina házel různé předměty. To už se ukázalo, na co jsou uši u Anakinova vozíku. Byly to plácačky. Odpružoval tak zpátky na šneka jeho krámy, a diváci řvali smíchy. Komentátor se ani nemohl vymáčknout. Nám ale do smíchu tak nějak nebylo. Pokud ho šnek ubombarduje, tak prohrajeme a budeme muset zůstat navždy na Tatooinu. Ale už jsem vymýšlela plán, divila jsem se, že mě to nenapadlo dřív – mohli bysme Watta vyloupit a potřebné věci si vzít…
  
Ale to už bylo poslední kolo! Napětí graduje. Proradný šnek nasadil všechny páky, aby Anakina vyřadil z provozu. Kvákání vozíku zmizelo za zatáčkou a my trnuli, jak to dopadne. Šnek teď použil sliz, díky kterému dostal disneyovský vozík smyk, sletěl z náspu, prolítnul odstavnou plochou přímo před zraky udivené námezdní lovkyně Aury Sing, výkrutem unikl několika tuskenským střelám – tak šikovně že střela přiletěla na šneka a rozbila mu domeček. Ale to se už blížili k cíli.
  
Vypadalo to, že se jedno z uší na vozíku každou chvílí urve. Šnečí řidič zamanévroval, ucho se urvalo – a zničilo šnekův povoz. Anakin vyhrál! Osud Galaxie byl zpečetěn. A já nebudu muset vraždit. Škoda. Sakra… Jak jsem na to přišla? Že by se mi vrátila pamět?
    Krásný den jako by se zakalil. Neradovala jsem se z vítězství a jen jsem bručela, když mě někdo rozjařeně objímal a řval mi do uší nějaké slogany. Ale aspoň jeden klad to mělo. Konečně se dostaneme pryč z tý hrozný pouště.

do hrozný kapitoly