17 - Megatroll

           

             „Néééé!“ řvalo nás pět a pokoušeli jsme se pohnout. Bylo to děsivý a otravný. Nejvíc ječel Toki, no já se mu nedivím.

            „Dej to sem,“ zavelel a Magnus mu přinesl knihu. On ji položil na mrtvolu krále a začal předčítat. Nic se nedělo.

            „Nefunguje to… potřebuju ještě jednu oběť.“

            „Nathana ne!“ vykřikla jsem. Ostatní se na mě divně koukli.

            „Ale huš… vás potřebuju ještě chvíli… Magnusi, podej mi tamtu svíčku…“ Magnus se otočil.

            „Jakou?“ ale to mu už Maska zabodl nůž do zad.

            „Néé!“ ječel Magnus. My se nezmohli ani na slovo.

            „Už to půjde…“ zaradoval se Maska. Vytáhl umírajícího Magnuse na mrtvolu krále, a bodl ho ještě jednou. Pak začal číst.

            „Vemte mu někdo tu trololo věc!“ ječel Skwisgaar. Jenže to už se začaly zdi chvět, ve vzduchu se zhmotňovali monstra, vybíhali nebo vylítávali ven oknama, kde se zvětšovali a rostli. Maska kouzlil dál, držel nás v šachu, monster přibývalo.

            „Hele, támdle! Koukněte se z vokna!“ křikl Nathan, „to jsou naši!“ a skutečně. Z hor a lesů vystupovali amády lidí, elfů, skřetů, čarodějů a dalších spojenců.

            „Cože?“ Maska ztratil koncentraci a omylem nás pustil. Tvrdě jsme přistáli.

            „Jau…“ kníkla jsem, „to bolí.“ Ale vzápětí jsme stáli na nohou, v rukou zbraně, a schopnosti aktivovaný. Tohle bude krutej boj.

            Skutečně. Pustili jsme se do těch oblud, jak jsme nejlíp uměli. Toki a Skwisgar stáli zádama k sobě, a stříleli po nich jedenšíp za druhým. Murderface běhal kolem, nadával, natahoval kuši a střílel po nepřátelích. Nathan a já jsme bojovali bok po boku a sekali do oblud jako do na obrovských jatkách. Kde zbraně nestačily, použili jsme schopnosti. Skwisgaar vyvolal smečku vlků a medvědů, Murderface vrhal ohnivý koule, Toki vyvolal gejzíry vody, kolem Nathana svištěl vítr a místností vířilo několk tornád a já sesílala na nepřátele blesky. CO bych vám povídala, vzniknul neskutečněj guláš, tlačenice, nebylo k hnutí a z vody a ohně se vytvořila děsná pára, takže nebylo vidět ani na krok. Do toho nám Maska někam zmizel.

            „Kam šel?“ snažila jsem se přeřvat řev boje.

            „Někam nahoru po schodech!“ vřískal Skwisgaar, „chtěl jsem za ním jít, ale je tu takovej bordel, že nemůžu udělat ani krok.“ Obří hala byla prostě zaplněná k prasknutí.

            „Co tady dělá ten strom?“ pravil Nathan a ohnal se mocnym sekem, že rozsekl zlobra vejpůl.

            „Já ho omylem vyvolal.“ Omlouval se Skwisgaar.

            „No do hajzlu… musíme vocať vypadnout,“ navrhla jsem, „rychle!“ já a Nathan jsme se vznesli, on popadl Tokiho a Skwisgaara, já Murderface a se svištěním jsme vletěli na schodiště, směrem nahoru, kam zmizel Maska. Skwisgaar zatarasil vchod stromama a houští m, což bylo mazaný. Jeho zvířata tam zůstaly a mohli teda zabavit ty pekelný obludy.

            Nahoře na cimbuří jsme měli dobrej výhled na bitevní pole. Armády našich se tam rvaly s Maskovejma armádama. Těžko říct, kdo vítězil. Vypadalo to docela vyrovnaně. Pláně byly nasáklý krví a slizem. Mraky, co zakrejvaly celý nebe, byly rudý, takže se celý Pláně Zkázy halily do rudýho šera. Občas mezi mrakama problesknul blesk, následovanej zaburácením, který jako by nepocházelo z tohohle světa. Foukal vítr, a Nathan si stejskal, že je tady k ničemu.

            Zato naše blesky a vítr byly z našeho světa. Nathanův vítr se hodil, protože uměl vyvolat tornáda, co nám mohli pomoct. Fakt netuším, jak to udělal, že tornáda rozeznaly, co jsou naši a co jsou protivníci. Stejně tak i Murderfaceovy ohnuvý koule. Prostě jsme stáli na cimbuří a bobrardovali je dole vším, co jsme měli. Skwisgaar přivolal hejna vran, supů, orlů a Toki ze země vyvolával zrádný prameny, co topily nepřátele. Já na ně sesílala blesky a chechtala jsem se jako blázen.

            No , bavili jsme se královsky a smáli se a radovali. Na Masku jsme uplně zapoměli. Ale on na nás ne.

            „Tohle není všechno, co umím!“ ozvalo se za náma.

            „Teď nefotrafuj,“ odbyl ho Murderface. Pak ale ztuhnul, jako my ostatní.

            „Jo. Jsem to já.“ My se otočili.

            „To není všechno, co umím!“ kasal se na nás, „jsem naplněn podstatou samotnýho  Megatrolla!“

            „Uh… koho?“ zeptal se Toki, „to je ten, jak hraje v hospodě?“

            „Né, to je Fintroll,“ opravila jsem ho, „Megatrolla neznám.

            „Zafe nějakej trollofej pofuk, co fe na náf fytahuje! Doftane po drfce!“ pravil Murderface statečně.

            „A jak tě jako naplnil?“ zajímala jsem se, „nebo ne, počkej, vlastně to slyšet nechci.“

            „to by mohlo bejt zajmafý,“ zamyslel se Murderface.

            „A Megatroll je ten, jak zpívá?“ Toki byl fur mimo.

„No,“ podrbala jsem se na hlavě, „moh by to bejt takovej ten troll, jak se vesele šklebí a dělá lidem naschvály, třeba na ně bafá, když spěj nebo narafičuje různý pasti a tak.“ Skwisgaar a Nathan nic neřikali. Když jsme přestali s tim handrkováním, co je co za trolla, ozval se Nathan.

„To si ze mě děláš prdel?“

„Ne, opravdu ne.“

            „Ty hlupáku!“ nakrnul se Skwisgaar, „Megatroll ovládá tebe! Ne ty jeho! Jsi indoktrinovanej!“

            „Uhm...“ nechápala jsem, „von je.. co že je? Jesli to znamená to samý co magor, tak souhlasím. Proč teda žvaníme a nezabijem ho?“ Nikdo mě neposlouchal. Nathan třeštil oči a strašně se děsil.

            „Takže… takže to co nás zničilo… to byl Megatroll?“

            „No, spíš jeho podstata,“ vysvětloval Maska, „Megatroll tady nemůže existovat. Zapůljčil si opravdu velký těla, to je pravda,“ souhlasil, „ale osobně tu nebyl.“

            „O čem je řeč?“ zakvílel Toki.

            „Monstrum z dávných let!“ vysvětloval Skwisgaar, „moji dávní předci ho zahnali do jinýho rozměru. Je to… je to pradávný ztělesnění zla, prvotní zlo…“

            „tak nějak,“ shrnul to Maska.

            „Proč tu fosilii nezničíme!“ zuřila jsem.

            „jo, dáme mu pofádně fa vyufenou, af fe pofere a bude fi mufet sehnat nový kalhoty, pokud teda na tak felkou prdel dělaj!“ horlil Murderface a mával kuší.

            „pohleďte na moc Megatrolla!“ zvolal Maska a sral na naše žvanění a vyhrožování.

            „Nééé!“ zaječel Nathan, „nedělej to!“

            „Třeba ho to zabije,“ navrhla jsem.

            „To jo, ale nás taky!“

Pozdě bylo. Maska se vznesl, začal zářit a mluvit divným hlasem.

            „Zničím vás!“ začal boss fight.