Kapitola 13 - Útok

 

            „Nějaký zjištění?“ chtěl vědět Nathan, „protože todle bylo fakt divný.“ Offdensen přikývl.

            „Ano. A navíc jsme našli Masku. Je na Pláních Zkázy.“

            „A to je sakra kde?“ zeptala jsem je, „je to v tomdle vesmíru?“

            „Ano, je.Na Hradě Zkázy, co se nachází na vrcholu Hory zkázy, která se tyčí nad Jezerem zkázy.“

            „Brutální,“ Nathan zněl zachmuřeně radostně.

Chvíli se radili, co budeme dělat, a nakonec se rozhodlo, že nás pět tam pošlou, abychom se eventuělně pokusili Masku přemluvit, aby toho nechal, a v záloze budeme mít armády – lidi, elfy, čaroděje, skřety a víly. No prdel.

            „A jak se jako dozvíte, že potřebujeme pomoc?“ zeptal se Nathan, „my neumíme až tak kouzlit.“

            „Je to snadné,“ větil Offddensen, „budeme vás pomocí kouzel sledovat. Maska na to nepřijde. Je magie, o které on nemá ani tušení. My zjistíme, kdy nám můžete pomoct.“

            „No, ne abyste fe ovvrali jako hofada a ufnuli,“ mručel Murderface, „vrofna ve chfíli, kdyf na náf bude utofit armáda vikingů a dalfích hovad.“

            „Neboj,“ uklidnil ho Skwisgaar, „Toki je svým kňučením zažene.“

            „Já nekňučím!“ kňučel Toki. V tu chvíli se rozblikal podivnej krystal, co byl zasazenej v menhiru o pár metrů vedle a vypadal děsně důležitě.

            „Ale ne!“ zvolal další kouzelník, „průser! Máte ještě nějakou krev tý holky?“ ze země byla seškrábaná kapka krve, a postarší kouzelnice spěchala ke krystalu. Kápla na něj krev. Ze vzduchu se zhmotnil obraz mordhauskýho čaroděje.

            „Tady Sidherion… jsme pod útokem… zaútočil na nás Magnus se svými muži… mají.. trolly…“ obraz přeskakoval. My úpěnlivě naslouchali.

            „Nečekali jsme to…“ pak obraz zmizel. Promluvil záhadnej hlas.

            „Pro další spojení prosím, vložte kapku krve.“

            „Ale seru na to!“ zvolal Toki, popadl Murderfaceovu ruku, tasil nůž, říznul, a pocákal nešťastníkovou krví krystal. Ten se rozjasnil a opět se objevil Sidherion.

            „Jak jsem řekl, Vikingové nás vzali utokem. Unesli krále, a zapálili to tu… nestihli jsme se vzpamatovat,“ naříkal, „posíláme naše nejlepší muže po králových stopách. Pokud můžete prosím, pošlete prince Tokiho zpátky.“

            „Vrátíme se všichni, i já,“ pravil Offdensen, „ale musíme Tokiho poslat po stopách Masky. Víme, kde se skrývá. Já se budu zdržovat na Mordhausu…“ ještě se o něčem se Sidem dohadoval, a Toki si zdrceně sedl na podlahu. My se seskupili u něj.

            „To je konec,“ kvílel, „já nevím, jak vládnout. On mě to otec nikdy neučil. Já si myslel, že tu bude pořád. Nebo že umřu dřív jak on. A najednou je pryč.“

            „Není mrtvej,“ ujišťovala jsem ho, „sedneme na Růženku a další koně, nebo nás tady Offdensen teleportuje a napravíme to… vrátíme se na Mordhaus a vypravíme se na tu horu zkázy, nebo zmaru, nebo bordelu… prostě do tý prdele, kde je Maska a jeho přisluhovači.“

            „Pomstíme se,“ vrčel Nathan a vypadal opravdu hodně nasraně, „každýmu z nás Maska někoho vzal.“

            „Skwisgaarovi ne,“ kvíknul Toki.

            „To není pravda!“ zlobil se Elf, „vzal… on mýho otce. Já ho pak našel…“ vypadal, že o tom nechce mluvit. Ani se mu nedivím. Ne že bych mojí sestru nějak měla ráda, ale jako.. jo. To já měla tu mrchu zabít, ne von.

            Takže, netrvalo dlouho a vydali jsme se zpátky na Mordhaus. Pomocí teleportace. Růženka byl nucen zůstat na věži čarodějů – do tý.. oblasti zkázy… se vydá pak s mágy. Teleportaci by nemusel zvládnout.

            Prostě, vrátili jsme se na Mordhaus. Ofdensen nás vedl. Hrad byl poničen, ale ne tak,  jak jsme se obávali, Kolem postávalo několik čarodějů a pod vedením Sida opravovali omítku a zdi. Takže těžký kameny lítali vzduchem a přistávali ledabyle na cimbuří, odkud padali zpátky. No já je opravovat nebudu, od toho je tady Toki, je to jeho barák. Já jsem bojovnice, ne stavitelka. Došli jsme do sálu, kde byla lady Agnes, Maximus a hrabě Schwarz.

            Bylo jasný, kam krále odvlekli. Nebylo ale jasný, jesli žije. Offdensen sice pravil, že ho budou chtít živýho, ale k něčemu fakt hnusnýmu. Toki stál vedle něj a tahal ho za rukáv.

            „Co je?“ mág zněl netrpělivě. My postávali kolem a koukali se, co chce Toki říct.

            „Já nevím, jak vládnout.“

            „My ano…“ ozvala se lady Agnes, „teda, prozatímně.“

            „O vládu se postarám já a Agnes, hrabě Schwarz a generál Maximus,“ pravil Offdensen. „ale hlavní je zachránit zemi. Jinak nebude čemu vládnout.“ Brečící Toki brečky přikývl.

            Vypravili jsme se na záchranu krále a království.

 

Bude to epická a brutální kapitola...