5) divný les

Šli jsme lesem a Gimli měl řeči co uráželi elfy.
   „Všechno to jsou buzny!! Blonďatý nafintěný magoři, co běhaj po lese a uklízej bordel, a když žádnej bordel v lese není, tak ho udělaj, aby měli co uklízet, he he he.“
    „No kdyby tady nějakej elf byl, asi máš průser,pokud nepočítám Legolase“, pokývala jsem hlavou.
    „Já jsem tak tichý, tak nenapadný!“ vřískal Gimli a najednou hleděl na kopí. „jej…“
     „Pane trpaslíku, váš dech a dupání je slyšet po celém lese“ řekl jakýsi elf, co ostatní vedl.
   „…Sem řikala že budou trable…"
   „Zdravím vás!“ podivně zasalutoval. „já jsem kapitán Haldir z Lorienu! Kdo jste? A co tu chcete? Víte, že se sem nesmí? Minule tady po těch turistech zustaly pixly od coly a my to museli uklízet!“ rozčiloval se. Aragorn se přihlásil o slovo.  
  
„Potřebovali bysme mluvit s vaší královnou. Neseme něco hodně cenného a potřebujeme s ní mluvit…“
   „No, dobrá. Ale ne, abyste tam nadělali binec. Nebo si to budete uklízet sami.“ Ostatní elfové se rozchechtali, protože tedle šéf jim před tim udelal znamení, aby se smáli.
    „Copak náš máš za bordeláře?“ zaječel Gimli, „to vy děláte ten bordel po lese, abyste to uklízeli, a všichni aby si mysleli, že ste svatý!“ Haldir ho povýšenecky sjel pohledem.
   „Jsi naprostý, naprostý… teď mě nenapadá co, ale i tak jsi naprostý, naprostý, tři tečky!“ snažil se Hadir. Uchechtla jsem se. Kouknul se na mě
    „Charmitaaaa!“ uklonil se. Pak pokračoval: „A… ty jsi kdo?“ představila jsem se. Haldir se nafoukl a pravil: „Už jsem ti vyprávěl, že jsem velice statečný a měl jsem stovky přítelkyň?" Já se na něj úkosem podívala.
    "Eh... ne? Nevyprávěl? Vidíme se prve v životě..."
    "Oh? Opravdu? Mám dojem, jako by jsme seznali celé věky!"
    "Ne.. neznáme... jsem tu jen... krátkou dobu..."
    "Vskutku? To nevadí, bude čas se lépe poznat. Nuže, přátelé, jdeme do našeho kouzelného lesa!“ zavelel Haldir a my ho následovali.

  Došli jsme do jakéhosi divného lesa. Vypadalo to tam divně a všude samí elfové.
    Přivítala nás jejich královna Galadriel. Pronesla úvodní řeč, jako že doufá, že se nám tu bude líbit, že budeme spokojení s jejich kuchyní a obědy se podávají v půl dvanácté. Pak jsem uslyšela její hlas ve své hlavě.
   „Aaaa, Ywa Nechiie Rádlowská, člověk z budoucnosti, z dalekého světa! Ráda tě tu vidím. Nestrachuj se. Vlasy ti jednoho dne dorostou. Bohužel však, nebudeš moci zůstat s tím kterého máš ráda a budeš se muset vrátit zpátky."
   „No, to mě moc netěší, doma se mi moc nelíbí. Je to tam strašný. A ten vzduch..."

  Potom nás ubytovali dole, v trávě. Bylo mi to celkem fuk. Jen nevím, kdo je ten, koho mám ráda. Mám tady ráda hodně lidí. Boromira ne.
   Přisedli si ke mně Boromir a Aragorn. Zrzoun mě neplácnul, ani se o mě neopřel, ani nedělal ksichty, jenom truchlivě zíral.
    „Ona mi vyvěštila strašný věci! Že moje město padne! Otec zemře! Proboha, proboha, čeho sem se to dožil…!“
    „Neřvi, jsou horší věci“, chlácholil ho Aragorn, „teba že uvízneš někde v cizí zemi, jako tady Ywa."
    "To je v pořádku," uklidnila jsem ho, "řekla mi, že se vrátím. Ale jen, že nebudu moct zustat s tím, koho mám ráda."
    "nééé!" propadl Boromir hysteráku a já s Aragornem jsme se ho marně pokoušeli utišit.

  Noc probíhala vcelku hladce, jen mě zbudil nějakej rámus a zjistila jsem, že za to může Frodo. Koukám, má talent na tropení povyku No.... Pak jsem potkala Galadriel a vypadala schlíple. Bežela jsem k ní a tvářila se nadšeně,
    „Hola heej, počkej na mě! Chci s tebou prohodit pár slov, všude sou samý chlapi, konečně spřízněná duše!“
    Ona se na mě koukla a přikývla. „No, něco na tom bude… ted jsem prožila doslova peklo na Lorienu….  Povim ti jedno, ty a ten frodo máte hodne společnýho – a oba neselžete. Oba jste neskutečně silní. No... Dám ti tady dar, každýmu z vás sem něco dala…“
    „Je to něco na vlasy?“ pookřála jsem.
    „Vlasy ti jednou dorostou sami, ale třeba taková ruka ti sama nedoroste… na, tady to vypij, každý zranění ti to během minuty vyléčí, takže budeš nezničitelná…“
    „Jůů, jak dlouho to bude působit?“
   „Až do konce tohoto příběhu.“ Můj sen o kariéře kaskadéra se rozplynul. Vypila jsem to a poděkovala. Pak jsem odešla na kutě.

  Jenže cestou jsem potkala Haldira.
   „Co tu děláš? Ty mě sleduješ?“ koukala jsem na něj podezíravě. Měl na sobě bílé trenky a bílé triko a běhal kolem dokola.
    „Ale ne, já jsem už vstal, a teď provádím ranní rozcvičku!“ hlaholil.
   „Ale počkej, dyt… dyt noc teprve začla!“
    „Já jsem časné ptáče. Tak, docvičeno, teď se jde opakovat si esperanto…chceš se mnou?“ Koukala jsem na něj jako spadlá z višně.
    "Co.... mluvíš takhle divně pořád?"
    "Co je špatného na tom, že se chci sebe vzdělávat?" bránil se, "ostatně, nevypadáš nijak nadšeně."
    "No jo," pravila jsem a zašermovala lahvičkou s živou vodou, nebo co to bylo, "před tím to tady bylo docela sranda, ale teď jde do tuhýho. Lidi umíraj a tak. A já nemám ráda, když moji přátelé umíraj. A navíc, furt se někam vlečem, u nás bysme tam byli letadlem za pár hodin a tady všechno trvá celý tejdny, Boromir za mnou leze..."
    "Ale no tak!" uklidňoval mě Haldir, "zase tak zlý to nebude. Máš přátele, co ti pomůžou..."
    "JO, ale co když umřou taky?"
    Objal mě. „Klídek, klídek. Ještě žiju, ale pokud bych někdy zemřel, tak při tom budu velice statečný!“

  Druhý den jsme odjeli. Jeli jsme na lodích, tak jem konečně aspoň seděla a nemusela se vláčet kolem nebo poletovat jako blbec. Výhled jsme měli pěkný, zalesněné kopce a obrovské sochy a nad vodopádem ostrov co vypadal jako ostrov z Jamese Bonda. Jenže za námi běželi skřeti. Ty velký, Skuruti. těch se bojím, i když jsem je zatím nikdy neviděla. Aragorn tedy poručil, že se utáboříme na chvíli a pak se co nejrchlejí vypaříme pryč, aby nás nedostali. No, nápad to byl možná dobrý, ale zkazilo se to tak, že to ani nebylo možné.
    Frodo řekl, že jde na záchod a vytratil se, a zanedlouho jsme spatřili, že Boromir je taky pryč. To nebylo moc dobré, tak jsem se ho vydala hledat. Už delší dobu jsem koukala na to, že po mě přestal pokukovat a pokukuje po Frodovi. teda, po prstenu. Tak musím se pokusit Froda ochránit. Jo, to bude vtipné.