5) Dý End

A všechno končí…

Prach bitev se ustáli, lidi se radovali, Minas Tirith bylo obnovováno. Eowyn zůstala s Faramirem, Aragorn s Arwen. Měli mé požehnání. Celou dobu jsem nevěděla, že jsou spolu, teda, jsou i nejsou... ale to nevadí. Stejně jsem tu nikdy nežila doopravdy, a myslím, že bych tu ani žít nechtěla.
    Nastala korunovace. Všichni se radovali a slavili, já a hobiti nejvíc. Froda ovšem Prsten docela změnil, že byl víc smutnější a zadumanější, ale já to chápu. U nás se to mu říká postraumatická stresová porucha. Je to škoda, ale co už.
    Gimli se rozhodla zůstat s Legolasem a odplout s ním do země neumírajících. Myslím, že je t dobrý nápad.

No, byla to párty století, ale pak nastala chvíle, kdy jsem se se všema měla rozloučit. Byli tam všichni - teda ty co přežili, ovšem. rozloučili jsme se, trvalo to děsně dlouho to loučení... ale kdo ví? třeba se ještě uvidíme.
    Gandalf pak pronesl kouzlo. Cítila jem, jak se rozpouštím, jako bych byla obrovské máslo. Pak to udělalo vžum...

... a vžum, byla jsem opět na poli. Celá od bahna a hrozně se mi točila hlava.
      "Co se to sakra stalo? Proč jsem od bahna?" Pomalu jsem si začala vzpomínat. Šlo to blbě, protože mě hrozně bolela hlava. No jasně. Otřes mozku. Zase se mi něco šíleného zdálo.

Obhlédla jsem situaci. Nějakou chvíli jsem musela spát, protože mezi tím napršelo, musela to být pěkná průtrž, a bahno z pole steklo na louku kde jsem se vyvalovala.
    "Eeeh.." vstala jsem, a jak se opřela rukama o zem a zaryla, objevilo se něco blyštivého.
    "Hm..." šťouchla jsem do toho prstem. Blyštilo se to na sluníčku, které po přeháňce vykouklo. Pokrčila jsem rameny a vyndala blyštící věc ven.
    "No toho! Jak se tu Jeden Prsten mohl vzít?"

KONEC